22 DK A 6a
Hérakleitos (zachoval Filón Alex. ve spisu Quis rerum divinarum haeres sit, 43, 214 Wendland)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
῝Εν γὰρ τὸ ἐξ ἀμφοῖν τῶν ἐναντίων, οὗ τμηθέντος γνώριμα τὰ ἐναντία. οὐ τοῦτ᾿ ἐστίν, ὅ φασιν ῞Ελληνες τὸν μέγαν καὶ ἀοίδιμον παρ᾿ αὐτοῖς ῾Ηράκλειτον κεφάλαιον τῆς αὑτοῦ προστησάμενον φιλοσοφίας αὐχεῖν ὡς ἐφ᾿ εὑρέσει καινῇ; παλαιὸν γὰρ εὕρεμα Μωυσέως ἐστὶ τὸ ἐκ τοῦ αὐτοῦ τὰ ἐναντία τμημάτων λόγον ἔχοντα ἀποτελεῖσθαι, καθάπερ ἐναργῶς ἐδείχθη.
Vždyť jedno sestává z obou protikladů, jeho rozdělením se protiklady stávají patrnými. Což to není právě to, o čem Řekové tvrdí, že to Hérakleitos - u nich významný a proslulý - učinil centrem filosofie a chlubil se tím jako novým objevem? Vždyť je to starý objev Mojžíšův, že protiklady mezi díly [oběti] vyrůstají z Něho [z Boha] samotného; výrok mající úctu, jak to zřetelně ukázal.