22 DK A 6 /6
Hérakleitos (zachoval Platón ve spisu Cratylus, 412d - 413c)Součástí tohoto zlomku jsou také: 22 DK A 6 /1 , 22 DK A 6 /2 , 22 DK A 6 /3 , 22 DK A 6 /4 , 22 DK A 6 /5 , 22 DK A 6 /7 , 22 DK A 6 /8 , 22 DK A 6 /9
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
῞Οσοι γὰρ ἡγοῦνται τὸ πᾶν εἶναι ἐν πορείᾳ, τὸ μὲν πολὺ αὐτοῦ ὑπολαμβάνουσιν τοιοῦτόν τι εἶναι οἷον οὐδὲν ἄλλο ἢ χωρεῖν, διὰ δὲ τούτου παντὸς εἶναί τι διεξιόν, δι᾿ οὗ πάντα τὰ γιγνόμενα γίγνεσθαι· εἶναι δὲ τάχιστον τοῦτο καὶ λεπτότατον. οὐ γὰρ ἂν δύνασθαι ἄλλως διὰ τοῦ ὄντος ἰέναι παντός, εἰ μὴ λεπτότατόν τε ἦν ὥστε αὐτὸ μηδὲν στέγειν, καὶ τάχιστον ὥστε χρῆσθαι ὥσπερ ἑστῶσι τοῖς ἄλλοις. ἐπεὶ δ᾿ οὖν πιτροπεύει τὰ ἄλλα πάντα διαϊόν, τοῦτο τὸ ὄνομα ἐκλήθη ὀρθῶς ῞δίκαιον,῎ εὐστομίας ἕνεκα τὴν τοῦ κάππα δύναμιν προσλαβόν. μέχρι μὲν οὖν ἐνταῦθα, ὃ νυνδὴ ἐλέγομεν, παρὰ πολλῶν ὁμολογεῖται τοῦτο εἶναι τὸ δίκαιον· ...
ἱκανῶς γάρ μέ φασι πεπύσθαι (ἀκηκοέναι) καὶ ἐπιχειροῦσιν, βουλόμενοι ἀποπιμπλάναι με, ἄλλος ἄλλα ἤδη λέγειν, καὶ οὐκέτι συμφωνοῦσιν. ὁ μὲν γὰρ τίς φησιν τοῦτο εἶναι δίκαιον, τὸν ἥλιον· τοῦτον γὰρ μόνον διαϊόντα καὶ κάοντα ἐπιτροπεύειν τὰ ὄντα. ἐπειδὰν οὖν τῳ λέγω αὐτὸ ἅσμενος ὡς καλόν τι ἀκηκοώς, καταγελᾷ μου οὗτος ἀκούσας καὶ ἐρωτᾷ εἰ οὐδὲν δίκαιον οἶμαι εἶναι ἐν τοῖς ἀνθρώποις ἐπειδὰν ὁ ἥλιος δύῃ. λιπαροῦντος οὖν ἐμοῦ ὅτι αὖ ἐκεῖνος λέγει αὐτό, τὸ πῦρ φησιν· τοῦτο δὲ οὐ ῥᾴδιόν ἐστιν εἰδέναι.
Ti, kteří se domnívají, že všechno je v pohybu, předpokládají o většině toho, že nedělá nic jiného, nežli že mění své místo - a tím vším že cosi prochází, čím se všechny děje dějí; tato věc pak že je velmi rychlá a velmi jemná. Vždyť by prý jinak nemohla procházet skrze to, co jest, kdyby nebyla velmi jemná, aby ji nic nemohlo zadržet; a musí být velmi rychlá, aby pro ni ostatní věci byly jako nehybné. Protože tedy řídí všechny ostatní věci tím, že jimi prochází (diaion), proto byla náležitě nazvána jménem „spravedlivé“ (dikaion), přičemž byla pro lepší výslovnost přibrána na pomoc hláska „k“. Až potud se tedy, jak jsme právě řekli, mnozí shodují v tomto výkladu spravedlivého. (...)
Dost jsem se prý už dozvěděl, ale když jsem chtěl naplnit svou touhu, tu se mi každý snaží říkat něco jiného a už se spolu neshodují. Jeden totiž o spravedlivém (dikaion) tvrdí, že to je Slunce, neboť to jediné procházejíc (diaión) a zahřívajíc (káón) krášlí jsoucna. A tu kdykoli to někomu říkám, maje radost, že jsem se dověděl něco krásného, ten se mi směje, když to vyslechne, a ptá se mne, zdali myslím, že na světě není nic spravedlivého, když Slunce zapadne. A tu když na něho naléhám, co si o tom myslí zase on, tak tvrdí, že spravedlivé je ohněm. To však není snadné vědět.