22 DK A 6 /4
Hérakleitos (zachoval Platón ve spisu Theaetetus, 152e)Součástí tohoto zlomku jsou také: 22 DK A 6 /1 , 22 DK A 6 /2 , 22 DK A 6 /3 , 22 DK A 6 /5 , 22 DK A 6 /6 , 22 DK A 6 /7 , 22 DK A 6 /8 , 22 DK A 6 /9
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
... ὡς μηδενὸς ὄντος ἑνὸς μήτε τινὸς μήτε ὁποιουοῦν· ἐκ δὲ δὴ φορᾶς τε καὶ κινήσεως καὶ κράσεως πρὸς ἄλληλα γίγνεται πάντα ἃ δή φαμεν εἶναι, οὐκ ὀρθῶς προσαγορεύοντες· ἔστι μὲν γὰρ οὐδέποτ᾿ οὐδέν, ἀεὶ δὲ γίγνεται. καὶ περὶ τούτου πάντες ἑξῆς οἱ σοφοὶ πλὴν Παρμενίδου συμφερέσθων, Πρωταγόρας τε καὶ ῾Ηράκλειτος καὶ ᾿Εμπεδοκλῆς, καὶ τῶν ποιητῶν οἱ ἄκροι τῆς ποιήσεως ἑκατέρας, κωμῳδίας μὲν ᾿Επίχαρμος, τραγῳδίας δὲ ῞Ομηρος, [ὃς] εἰπών
‘᾿Ωκεανόν τε θεῶν γένεσιν καὶ μητέρα Τηθύν’ (Il. 14, 201)
πάντα εἴρηκεν ἔκγονα ῥοῆς τε καὶ κινήσεως·
Protože nic není jedno ani něco ani nějaké, avšak všechno vzniká ze změny místa, z pohybu a ze vzájemného míšení. My o tom říkáme, že to jest, ale to užíváme nesprávného názvu, neboť přísudek „jest“ nenáleží nikdy ničemu, nýbrž všechno stále vzniká. A v tom se shodují všichni mudrci po řadě mimo Parmenida: Prótagorás, Hérakleitos i Empedoklés a také z básníků vynikající zástupci obojího druhu poesie, v komedii Epicharmos, v tragédii Homér, jenž svými slovy:
„Ókeana, původce bohů, i pramatka Thetys“ (Ílias 14, 201)
řekl, že všechny věci jsou dětmi proudění a pohybu.