1 Kern Fr 7
Orfika (zachoval Platón ve spisu Phaedo, 62b)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Καὶ γὰρ ἂν δόξειεν, ἔφη ὁ Σωκράτης, οὕτω γ᾿ εἶναι ἄλογον· οὐ μέντοι ἀλλ᾿ ἴσως γ᾿ ἔχει τινὰ λόγον. ὁ μὲν οὖν ἐν ἀπορρήτοις λεγόμενος περὶ αὐτῶν λόγος, ὡς ἔν τινι φρουρᾷ ἐσμεν οἱ ἄνθρωποι καὶ οὐ δεῖ δὴ ἑαυτὸν ἐκ ταύτης λύειν οὐδ᾿ ἀποδιδράσκειν, μέγας τέ τίς μοι φαίνεται καὶ οὐ ῥᾴδιος διιδεῖν· οὐ μέντοι ἀλλὰ τόδε γέ μοι δοκεῖ, ὦ Κέβης, εὖ λέγεσθαι, τὸ θεοὺς εἶναι ἡμῶν τοὺς ἐπιμελουμένους καὶ ἡμᾶς τοὺς ἀνθρώπους ἓν τῶν κτημάτων τοῖς θεοῖς εἶναι.
Ano, pravil Sókratés, zdálo by se to takhle být nesmyslné; ale ne, snad to má nějaký náležitý význam. Vždyť v nevyslovitelných řečech zasvěcenců se říká, že my lidé jsme v jakémsi vězení a že se z něho člověk nesmí vyprošťovat ani z něho utíkat, ta věc je pro mne příliš vysoká a nesnadno pochopitelná. Zdá se mi však, Kebéte, že je dobře řečeno, že nás bohové mají v péči a že my lidé jsme bohům částí jejich majetku.