21 DK A 47 /1
Xenofanés (zachoval Aristotelés ve spisu De caelo, II, 13; 294a 21)Součástí tohoto zlomku jsou také: 21 DK A 47 /2 , 21 DK A 47 /3 , 21 DK A 47 /4 , 21 DK A 47 /5 , 21 DK A 47 /6
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
οἱ μὲν γὰρ διὰ ταῦτα ἄπειρον τὸ κάτω τῆς γῆς εἶναί φασιν, ἐπ᾿ ἄπειρον αὐτὴν ἐρριζῶσθαι λέγοντες ὥσπερ Ξενοφάνης ὁ Κολοφώνιος (Β 28), ἵνα μὴ πράγματ᾿ ἔχωσι ζητοῦντες τὴν αἰτίαν. διὸ καὶ ᾿Εμπεδοκλῆς οὕτως ἐπέπληξεν εἰπὼν ὡς
εἴπερ ἀπείρονα γῆς τε βάθη καὶ δαψιλὸς αἰθήρ,
ὡς διὰ πολλῶν δὴ γλώσσας ἐλθόντα ματαίως
ἐκκέχυται στομάτων ὀλίγον τοῦ παντὸς ἰδόντων ...
ὡς διὰ πολλῶν δὴ γλώσσας ἐλθόντα ματαίως
ἐκκέχυται στομάτων ὀλίγον τοῦ παντὸς ἰδόντων ...
Proto někteří tvrdí, že země je směrem dolů bezmezná. Říkají, že je zakořeněna na bezmeznu, jako třeba Xenofanés z Kolofónu (B 28), aby si ušetřili práci s hledáním příčiny. Za to je pohanil už Empedoklés, a to těmito slovy (B 39):
Pokud by hlubina země a bohatý aithér byly bezmezné,
jak to nerozumně přicházelo z četných jazyků
a plynulo z mnoha úst, když věděli málo z veškerenstva. (...)
jak to nerozumně přicházelo z četných jazyků
a plynulo z mnoha úst, když věděli málo z veškerenstva. (...)