21 DK A 31
Xenofanés (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 22, 22)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(1) ἀνάγκη τοίνυν τὴν ἀρχὴν ἢ μίαν εἶναι ἢ οὐ μίαν, ταὐτὸν δὲ εἰπεῖν πλείους, καὶ εἰ μίαν, ἤτοι ἀκίνητον ἢ κινουμένην, καὶ εἰ ἀκίνητον, ἤτοι ἄπειρον ὡς Μέλισσος ὁ Σάμιος δοκεῖ λέγειν, ἢ πεπερασμένην ὡς Παρμενίδης Πύρητος ᾿Ελεάτης, οὐ περὶ φυσικοῦ στοιχείου λέγοντες οὗτοι, ἀλλὰ περὶ τοῦ ὄντως ὄντος.
(2) μίαν δὲ τὴν ἀρχὴν ἤτοι ἓν τὸ ὂν καὶ πᾶν (καὶ οὔτε πεπερασμένον οὔτε ἄπειρον οὔτε κινούμενον οὔτε ἠρεμοῦν) Ξενοφάνην τὸν Κολοφώνιον τὸν Παρμενίδου διδάσκαλον ὑποτίθεσθαί φησιν ὁ Θεόφραστος (Physicorum Op., fr. 5; Dox. 480) ὁμολογῶν ἑτέρας εἶναι μᾶλλον ἢ τῆς περὶ φύσεως ἱστορίας τὴν μνήμην τῆς τούτου δόξης.
(3) τὸ γὰρ ἓν τοῦτο καὶ πᾶν τὸν θεὸν ἔλεγεν ὁ Ξενοφάνης, ὃν ἕνα μὲν δείκνυσιν ἐκ τοῦ πάντων κράτιστον εἶναι· πλειόνων γάρ, φησίν, ὄντων ὁμοίως ὑπάρχειν ἀνάγκη πᾶσι τὸ κρατεῖν· τὸ δὲ πάντων κράτιστον καὶ ἄριστον θεός.
(4) ἀγένητον δὲ ἐδείκνυεν ἐκ τοῦ δεῖν τὸ γινόμενον ἢ ἐξ ὁμοίου ἢ ἐξ ἀνομοίου γίνεσθαι. ἀλλὰ τὸ μὲν ὅμοιον ἀπαθές φησιν ὑπὸ τοῦ ὁμοίου· οὐδὲν γὰρ μᾶλλον γεννᾶν ἢ γεννᾶσθαι προσήκει τὸ ὅμοιον ἐκ τοῦ ὁμοίου· εἰ δὲ ἐξ ἀνομοίου γίνοιτο, ἔσται τὸ ὂν ἐκ τοῦ μὴ ὄντος. καὶ οὕτως ἀγένητον καὶ ἀίδιον ἐδείκνυ.
(5) οὔτε δὲ ἄπειρον οὔτε πεπερασμένον εἶναι, διότι ἄπειρον μὲν τὸ μὴ ὂν ὡς οὔτε ἀρχὴν ἔχον οὔτε μέσον οὔτε τέλος, περαίνειν δὲ πρὸς ἄλληλα τὰ πλείω.
(6) παραπλησίως δὲ καὶ τὴν κίνησιν ἀφαιρεῖ καὶ τὴν ἠρεμίαν. ἀκίνητον μὲν γὰρ εἶναι τὸ μὴ ὄν· οὔτε γὰρ ἂν εἰς αὐτὸ ἕτερον οὔτε αὐτὸ πρὸς ἄλλο ἐλθεῖν· κινεῖσθαι δὲ τὰ πλείω τοῦ ἑνός· ἕτερον γὰρ εἰς ἕτερον μεταβάλλειν.
(7) ὥστε καὶ ὅταν ἐν ταὐτῶι μένειν λέγηι καὶ μὴ κινεῖσθαι, ᾿αἰεὶ δ᾿ ἐν ταὐτῶι μίμνει κινούμενος οὐδέν, οὐδὲ μετέρχεσθαί μιν ἐπιπρέπει ἄλλοτε ἄλληι᾿ (Β 26), οὐ κατὰ τὴν ἠρεμίαν τὴν ἀντικειμένην τῆι κινήσει μένειν αὐτό φησιν, ἀλλὰ κατὰ τὴν ἀπὸ κινήσεως καὶ ἠρεμίας ἐξηιρημένην μονήν.
(8) Νικόλαος δὲ ὁ Δαμασκηνὸς ὡς ἄπειρον καὶ ἀκίνητον λέγοντος αὐτοῦ τὴν ἀρχὴν ἐν τῆι Περὶ θεῶν ἀπομνημονεύει, ᾿Αλέξανδρος δὲ ὡς πεπερασμένον αὐτὸ καὶ σφαιροειδές.
(9) ἀλλ᾿ ὅτι μὲν οὔτε ἄπειρον οὔτε πεπερασμένον αὐτὸ δείκνυσιν, ἐκ τῶν προειρημένων δῆλον· πεπερασμένον δὲ καὶ σφαιροειδὲς αὐτὸ διὰ τὸ πανταχόθεν ὅμοιον λέγειν. καὶ πάντα νοεῖν δέ φησιν αὐτὸ λέγων
᾿ἀλλ᾿ ἀπάνευθε πόνοιο νόου φρενὶ πάντα κραδαίνει᾿ (B 25).
(1) Je nutné, aby počátek byl buď jeden, nebo ne jeden, o němž je tedy třeba říci, že jich je více; a jestliže je jeden, zda je nepohyblivý nebo pohyblivý; a jestliže je nepohyblivý, zda je neomezený, jak podle všeho říká Melissos ze Samu, nebo omezený, jak říká Parmenidés z Eleje, syn Pyrétův; tito nemluvili o fyzickém prvku, ale o skutečném jsoucnu.
(2) Theofrastos tvrdí, že Xenofanés z Kolofónu, Parmenidův učitel, předpokládal, že počátek je jeden (Physicorum Op., fr. 5; D. 480), nebo že všechno je jedno, které není ani omezené, ani neomezené, ani se nepohybuje, ani není v klidu, přičemž připouští, že tento zaznamenaný Xenofanův názor patří spíše někam jinam než do zkoumání o přírodě.
(3) Xenofanés řekl, že toto jedno-všechno je bůh; dokazuje o něm, že tento jeden je nejsilnější ze všeho. Říká, že kdyby jich bylo více, síla by nutně příslušela podobným způsobem všem. Bůh je však nejmocnější a nejlepší ze všeho.
(4) Že je nezrozené, dokazoval z toho, že nutně to, co vzniká, vzniklo buď z podobného, nebo z nepodobného. Tvrdí však, že podobné nemůže být ovlivněno podobným, protože podobnému nepřísluší, aby vznikalo nebo bylo vytvářeno z podobného. Kdyby však vznikalo z nepodobného, vznikalo by jsoucí z nejsoucího. A takto dokazoval, že je nezrozené a věčné.
(5) Není ani neomezené, ani omezené, protože to, co není, je neomezené, protože nemá ani počátek, ani střed, ani konec, a množství se omezuje vzájemně.
(6) Podobně odstraňuje i pohyb a klid, protože to, co není, je nepohyblivé. Jiné totiž nemůže přijít tam, kde je, ani nemůže přijít na místo jiného. Je to množství, které se pohybuje; mohou si totiž vzájemně vyměnit místa.
(7) Když tedy říká, že zůstává na stejném místě a nepohybuje se,
stále v tomtéž trvá, aniž se hýbe, ani mu nepřísluší odcházet jindy jinam, (B 26)
nepraví, že zůstává v klidu jako ve stavu protikladném pohybu, ale pouze, že je zbaven pohybu i klidu.
stále v tomtéž trvá, aniž se hýbe, ani mu nepřísluší odcházet jindy jinam, (B 26)
nepraví, že zůstává v klidu jako ve stavu protikladném pohybu, ale pouze, že je zbaven pohybu i klidu.
(8) Nikolaos z Damašku ve spise O bozích připomíná jeho výrok, že počátek je neomezený a bez pohybu, ale Alexandros, že je omezený a kulovitého tvaru.
(9) Z toho, co bylo řečeno, je však jasné, že dokazuje, že není ani neomezené, ani omezené. Přesto je omezené a kulovitého tvaru, protože říká, že je ze všech stran stejné. A říká, že myslí všechno slovy:
Nýbrž zcela bez námahy rozvahou mysli vším otřásá. (B 25)
B 25; B 26