21 DK A 30
Xenofanés (zachoval Aristotelés ve spisu Metaphysica, I, 5; 986b 18)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Παρμενίδης μὲν γὰρ ἔοικε τοῦ κατὰ τὸν λόγον ἑνὸς ἅπτεσθαι, Μέλισσος δὲ τοῦ κατὰ τὴν ὕλην· διὸ καὶ ὁ μὲν πεπερασμένον, ὁ δ᾿ ἄπειρόν φησιν εἶναι αὐτό· Ξενοφάνης δὲ πρῶτος τούτων ἑνίσας (ὁ γὰρ Παρμενίδης τούτου λέγεται γενέσθαι μαθητής) οὐδὲν διεσαφήνισεν, οὐδὲ τῆς φύσεως τούτων οὐδετέρας ἔοικε θιγεῖν, ἀλλ᾿ εἰς τὸν ὅλον οὐρανὸν ἀποβλέψας τὸ ἓν εἶναί φησι τὸν θεόν (cfr. B 23)· οὗτοι μὲν οὖν, καθάπερ εἴπομεν, ἀφετέοι πρὸς τὴν νῦν παροῦσαν ζήτησιν, οἱ μὲν δύο καὶ πάμπαν ὡς ὄντες μικρὸν ἀγροικότεροι, Ξενοφάνης καὶ Μέλισσος.
Zdá se totiž, že Parmenidés upíná svou pozornost k tomu, co je jedno podle definice, Melissos naopak k tomu, co je jedno ve smyslu látky. Proto první tvrdí, že jedno je omezené, a druhý, že je bezmezné. Xenofanés, první z těch, kdo hlásali jednotu (neboť Parmenidés prý byl jeho žákem), však nic nevysvětlil, ani se nezdá, že by se dotknul povahy něčeho z toho, ale s pohledem upřeným na nebe jako celek prohlašuje, že jedno je bůh (viz B 23). Tyto myslitele tedy můžeme v našem přítomném hledání, jak jsme řekli, pominout mlčením, a zcela tyto dva, Xenofana a Melissa, protože jejich názory jsou ještě dost neotesané.
B 23