21 DK A 26 /1
Xenofanés (zachoval Filón Alex. ve spisu De providentia, II, 39)Součástí tohoto zlomku jsou také: 21 DK A 26 /2
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
non ita tamen Xenophanes aut Parmenides aut Empedocles sive alii quicumque theologi a poesi capti sunt divini viri [deos mendaces finxerunt], sed potius theoriam naturae gaudio amplexi et vitam omnem ad pietatem laudemque deorum dedicantes optimi quidem viri comperti sunt, poetae tamen non felices: quos oportebat divinitus spiritum sortiri gratiamque de caelo metrum carmen rhythmumque caelestem ac divinum, ut poemata vera relinquerent velut prototypum libri perfectum et pulcrum cunctis exemplar.
Přesto však ani Xenofanés, Parmenidés, Empedoklés ani žádní jiní teologové zaujatí poezií nejsou božsky inspirovanými muži, ale spíše jsou jako takoví známi nejlepší muži, kteří se s radostí ujali nazírání přírody a celý život věnovali zbožnosti a chvále bohů. Jako básníci však nebyli úspěšní. Bylo třeba, aby dostali od bohů ducha a milost z nebe v nebeském a božském metru, písni a rytmu, aby zanechali skutečné básně jako dokonalý příklad knihy a krásný vzor všem.