Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
21 DK A 1
Xenofanés (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, IX, 18-20)





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


(18) Ξενοφάνης Δεξίου ἤ, ὡς ᾿Απολλόδωρος (F GrHist. 244 F 68a; II, 1039), ᾿Ορθομένους Κολοφώνιος ἐπαινεῖται πρὸς τοῦ Τίμωνος· φησὶ γοῦν (fr. 60 Diels, cfr. Xen. A 35)·
Ξεινοφάνη θ᾿ ὑπάτυφον ῾Ομηραπάτην ἐπικόπτην.
οὗτος ἐκπεσὼν τῆς πατρίδος ἐν Ζάγκληι τῆς Σικελίας [διέτριβε καὶ τῆς εἰς ᾿Ελέαν ἀποικίας κοινωνήσας ἐδίδασκεν ἐκεῖ], διέτριβε δὲ καὶ ἐν Κατάνηι. διήκουσε δὲ κατ᾿ ἐνίους μὲν οὐδενός, κατ᾿ ἐνίους δὲ Βότωνος ᾿Αθηναίου ἤι, ὥς τινες, ᾿Αρχελάου. καί, ὡς Σωτίων φησί, κατ᾿ ᾿Αναξίμανδρον ἦν. γέγραφε δὲ ἐν ἔπεσι καὶ ἐλεγείας καὶ ἰάμβους καθ᾿ ῾Ησιόδου καὶ ῾Ομήρου (B 10-12), ἐπικόπτων αὐτῶν τὰ περὶ θεῶν εἰρημένα. ἀλλὰ καὶ αὐτὸς ἐρραψώιδει τὰ ἑαυτοῦ. ἀντιδοξάσαι τε λέγεται Θαλῆι (B 19) καὶ Πυθαγόραι (B 7), καθάψασθαι δὲ καὶ ᾿Επιμενίδου (B 20), μακροβιώτατός τε γέγονεν, ὥς που καὶ αὐτός φησιν (B 8)·
ἤδη δ᾿ ἑπτά τ᾿ ἔασι καὶ ἑξήκοντ᾿ ἐνιαυτοὶ
βληστρίζοντες ἐμὴν φροντίδ᾿ ἀν᾿ ῾Ελλάδα γῆν·
ἐκ γενετῆς δὲ τότ᾿ ἦσαν ἐείκοσι πέντε τε πρὸς τοῖς,
εἴπερ ἐγὼ περὶ τῶνδ᾿ οἶδα λέγειν ἐτύμως.
(19) φησὶ δὲ τέτταρα εἶναι τῶν ὄντων στοιχεῖα, κόσμους δὲ ἀπείρους, οὐ παραλλακτοὺς δέ. τὰ νέφη συνίστασθαι τῆς ἀφ᾿ ἡλίου ἀτμίδος ἀναφερομένης καὶ αἰρούσης αὐτὰ εἰς τὸ περιέχον. οὐσίαν θεοῦ σφαιροειδῆ, μηδὲν ὅμοιον ἔχουσαν ἀνθρώπωι· ὅλον δὲ ὁρᾶν καὶ ὅλον ἀκούειν, μὴ μέντοι ἀναπνεῖν· σύμπαντά τε εἶναι νοῦν καὶ φρόνησιν καὶ ἀίδιον. πρῶτός τε ἀπεφήνατο, ὅτι πᾶν τὸ γινόμενον φθαρτόν ἐστι καὶ ἡ ψυχὴ πνεῦμα.
ἔφη δὲ καὶ τὰ πολλὰ ἥσσω νοῦ εἶναι· καὶ τοῖς τυράννοις ἐντυγχάνειν ἢ ὡς ἥκιστα ἢ ὡς ἥδιστα.
(20) ᾿Εμπεδοκλέους δὲ εἰπόντος αὐτῶι ὅτι ἀνεύρετός ἐστιν ὁ σοφός ᾿εἰκότως᾿ ἔφη· ᾿σοφὸν γὰρ εἶναι δεῖ τὸν ἐπιγνωσόμενον τὸν σοφόν᾿ (cfr. Emped. A 20). φησὶ δὲ Σωτίων πρῶτον αὐτὸν εἰπεῖν ἀκατάληπτα εἶναι τὰ πάντα (cfr. Xen. B 34), πλανώμενος.
ἐποίησε δὲ καὶ Κολοφῶνος κτίσιν καὶ τὸν εἰς ᾿Ελέαν τῆς ᾿Ιταλίας ἀποικισμὸν ἔπη δισχίλια (Lobon fr. 17 Crön.). καὶ ἤκμαζε κατὰ τὴν ἑξηκοστὴν ὀλυμπιάδα (540/537 BC, Apollod. FGrHist. 244 F 68b; II, 1039; cfr B 8, 4). φησὶ δὲ Δημήτριος ὁ Φαληρεὺς ἐν τῶι Περὶ γήρως καὶ Παναίτιος ὁ Στωικὸς ἐν τῶι Περὶ εὐθυμίας (fr. 17 Fowler) ταῖς ἰδίας χερσὶ θάψαι τοὺς υἱεῖς αὐτόν, καθάπερ καὶ ᾿Αναξαγόραν. δοκεῖ δὲ πεπρᾶσθαι ὑπὸ [καὶ λελύσθαι ὑπὸ] τῶν Πυθαγορικῶν Παρμενίσκου καὶ ᾿Ορεστάδου, καθά φησι Φαβωρῖνος ἐν ᾿Απομνημονευμάτων πρώτωι (fr. 2; FHG III, 577). γέγονε δὲ καὶ ἄλλος Ξενοφάνης Λέσβιος ποιητὴς ἰάμβων.
(18) Xenofanés, syn Dexiův nebo podle Apollodóra Orthomenův, z Kolofónu, je chválen u Tímóna např. takto (fr. 60 Diels, viz Xenofanés A 35):
Xenofanés, bez pýchy pobíjející homérskou cestu.
Po vyhnání z vlasti žil Zanklé Sicilské [Messina], [a připojil se ke kolonizační výpravě do Eleje, kde také učil]. Nějako dobu žil i v Katánii. Podle jedněch neměl žádného učitele, podle jiných však Botóna Athénského nebo podle některých Archeláa. A jak praví Sótion, žil po Anaximandrovi. V eposech, elegiích a jambech psal proti Hésiodovi i Homérovi (B 10-12) a napadal jejich vyprávění o bozích. Svoje verše také sám přednášel. Říká se, že se svými názory protistavil Thalétovi (B 19) a Pýthagorovi (B 7), a že napadl i Epimenida (B 20). Dožil se vysokého věku, jak o tom sám říká (B 8):
Roků šedesát sedm už nechává tu moji mysl
po celé helénské zemi pobíhat hned sem, hned tam.
Od mého narození je dvacet pět roků, co přišli
Médové, pokud však sám dovedu pravdu vám říct.
(19) Pravil, že jsou čtyři prvky toho, co jest; že světová uspořádání jsou bezmezná, avšak (navzájem) nevychýlená. (Verze překladu: že světových uspořádání je nekonečný počet a vzájemně se nepřekrývají.) Oblaka prý vznikají, když je pára Sluncem vynesena a shromážděna v tom, co je obklopuje [ve vzduchu]. Bytost boha je vzhledu koule, není nijak podobná člověku. Celý vidí a celý slyší, aniž ovšem oddechuje. Je veškeren dohromady, myslí i rozvahou, a je věčný. Xenofanés první vypověděl, že vše, co vzniká, spěje k zániku, a že duše je vanutí (pneuma, dech).
Říká také, že všechno je horší než mysl a že stýkání se s tyrany má být tak málo časté, jak je to nejpříjemnější.
(20) Když mu pak Empedoklés řekl, že není možné najít mudrce, pravil: “Je totiž třeba, aby ten, kdo chce mudrce poznat, byl mudrc.” (Viz Empedoklés A 20.) Sótión říká, že Xenofanés jako první řekl, že veškerenstvo je nepochopitelné (viz B 34), ale to se mýlí.
Složil také básně Založení Kolofónu a Odstěhování do italské Eley, dva tisíce veršů. V mužném věku byl v 60. olympiádě (540/537 před n. l.). Démétrios z Faléru ve spise O stáří a stoik Panaitios ve spise O dobré mysli říkají, že vlastníma rukama pohřbil své syny, tak jako později Anaxagorás. Byl prý prodán do otroctví a vykoupen z něj pýthagorejci Parmeniskem a Orestadem, podle toho, co vypravuje Favórínos v první knize Vzpomínek. Byl však i jiný Xenofanés, jambický básník z Lesbu. Toto jsou osamocení filosofové.