Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
19 DK A 1 /1
Démokédés (zachoval Hérodotos ve spisu Historiae, III, 125-137)

Součástí tohoto zlomku jsou také: 19 DK A 1 /2



[Přepnout na jednoduché zobrazení]


Πολυκράτης δὲ πάσης συμβουλίης ἀλογήσας ἔπλεε παρὰ τὸν ᾿Οροίτεα ἅμα ἀγόμενος ἄλλους τε πολλοὺς τῶν ἑταίρων, ἐν δὲ δὴ καὶ Δημοκήδεα τὸν Καλλιφῶντος Κροτωνιήτην ἄνδρα ἰητρόν τε ἐόντα καὶ τὴν τέχνην ἀσκέοντα ἄριστα τῶν κατ᾿ ἐωυτόν...
(129) τῆι δὲ δὴ ὀγδόηι ἡμέρηι ἔχοντί οἱ φλαύρως οἷα δὴ παρακούσας τις πρότερον ἔτι ἐν Σάρδισι τοῦ Κροτωνιήτεω Δημοκήδεος τὴν τέχνην ἐσαγγέλλει τῶι Δαρείωι· ὁ δὲ ἄγειν μιν τὴν ταχίστην παρ᾿ ἑωυτὸν ἐκέλευσε. τὸν δὲ ὡς ἐξεῦρον ἐν τοῖσι ᾿Οροίτεω ἀνδραπόδοισι ὅκου δὴ ἀπημελημένον παρῆγον ἐς μέσον...
(130) μετὰ δὲ ὥς οἱ ἐπέτρεψε ῾Ελληνικοῖσι ἰήμασι χρεώμενος καὶ ἤπια μετὰ τὰ ἰσχυρὰ προσάγων ὕπνου τέ μιν λαγχάνειν ἐποίει καὶ ἐν χρόνωι ὀλίγωι ὑγιέα μιν ἐόντα ἀπέδεξε οὐδαμὰ ἔτι ἐλπίζοντα ἀρτίπουν ἔσεσθαι. δωρεῖται δή μιν μετὰ ταῦτα ὁ Δαρεῖος πεδέων χρυσέων δύο ζεύγεσι· ὁ δέ μιν ἐπείρετο, εἴ οἱ διπλήσιον τὸ κακὸν ἐπίτηδες νέμει, ὅτι μιν ὑγιέα ἐποίησε. ὡς τοὺς ἀποπίπτοντας ἀπὸ τῶν φιαλέων στατῆρας ἑπόμενος ὁ οἰκέτης, τῶι οὔνομα ἦν Σκίτων, ἀνελέγετο καί οἱ χρῆμα πολλόν τι χρυσοῦ συνελέχθη.
(131) ὁ δὲ Δημοκήδης οὗτος ὧδε ἐκ Κρότωνος ἀπιγμένος Πολυκράτει ὡμίλησε. πατρὶ συνείχετο ἐν τῆι Κρότωνι ὀργὴν χαλεπῶι. τοῦτον ἐπείτε οὐκ ἐδύνατο φέρειν, ἀπολιπὼν οἴχετο ἐς Αἴγιναν. καταστὰς δὲ ἐς ταύτην πρώτωι ἔτει ὑπερεβάλετο τοὺς ἄλλους ἰητρούς, ἀσκευής περ ἐὼν καὶ ἔχων οὐδὲν τῶν ὅσα περὶ τὴν τέχνην ἐστὶ ἐργαλήια. καί μιν δευτέρωι ἔτει ταλάντου Αἰγινῆται δημοσίηι μισθοῦνται, τρίτωι δὲ ἔτει ᾿Αθηναῖοι ἑκατὸν μνέων, τετάρτωι δὲ ἔτει Πολυκράτης δυῶν ταλάντων. οὕτω μὲν ἀπίκετο ἐς τὴν Σάμον καὶ ἀπὸ τούτου τοῦ ἀνδρὸς οὐκ ἥκιστα Κροτωνιῆται ἰητροὶ εὐδοκίμησαν. ἐγένετο γὰρ ὦν τοῦτο ὅτε πρῶτοι μὲν Κροτωνιῆται ἰητροὶ ἐλέγοντο ἀνὰ τὴν ῾Ελλάδα εἶναι, δεύτεροι δὲ Κυρηναῖοι...
(137) τοσόνδε μέντοι ἐνετείλατό σφι Δημοκήδης ἀναγομένοισι, κελεύων εἰπεῖν σφεας Δαρείωι, ὅτι ἅρμοσται τὴν Μίλωνος θυγατέρα Δημοκήδης γυναῖκα· τοῦ γὰρ δὴ παλαιστέω Μίλωνος ἦν οὔνομα πολλὸν παρὰ βασιλέι. κατὰ δὲ τοῦτό μοι δοκεῖ σπεῦσαι τὸν γάμον τοῦτον τελέσας χρήματα μεγάλα Δημοκήδης, ἵνα φανῆι πρὸς Δαρείου ἐὼν καὶ ἐν τῆι ἑωυτοῦ δόκιμος.
Polykratés nedbal na žádné rady a plul k Oroitovi. Jelo s ním mnoho členů jeho družiny, mezi nimi také Démokédés, syn Kallifontův z Krotónu, což byl lékař, který se ze současných lékařů vyznal ve svém umění nejlépe. Po příchodu do Magnésie byl Polykratés hanebně utracen...
(129) Sedm dní a sedm nocí nemohl Dáreios pro tu bolest [zvrtnutého kotníku] spát. Když mu bylo osmý den zle, tu mu kdosi podal zprávu, že již dříve slyšel v Sardech o umění Krotóňana Démokéda. Dáreios poručil, aby mu ho přivedli co nejrychleji...
(130) Léčení mu bylo svěřeno a on použil řeckých léků. Po silných lécích použil léků mírných, dosáhl toho, že král usnul a za krátký čas ho uzdravil, ač král již nedoufal, že se někdy na nohy postaví. Dáreios ho potom obdaroval dvěma páry zlatých pout...
(131) Z Krotónu přišel Démokédés k Polykratovi takto: V Krotónu měl neustále potíže s prchlivým otcem. Když už to nemohl vydržet, opustil jej a odešel na Aigínu. Usadil se tam a již v prvním roce překonal všechny ostatní lékaře, ačkoli neměl žádné nástroje ani jiné věci, jichž je k tomu umění třeba. Ve druhém roce mu Aiginští poskytovali mzdu jednoho talentu z veřejných prostředků, ve třetím roce Athéňané sto min a ve čtvrtém roce Polykratés dva talenty. Tak tedy přišel na Samos. Tímto mužem se Krotónští nejvíce proslavili. Stalo se to totiž tehdy, když byli krotónští lékaři považovaní za první lékaře v celém Řecku; druzí byli lékaři kyrénští...
(137) Když [perští průvodci Démokéda, perského zvěda, který se s nimi vrátil do Krotónu] odplouvali, uložil jim Démokédés, aby vyřídili Dáreiovi, že se oženil s Milónovou dcerou. Jméno zápasníka Milóna totiž u krále znamenalo mnoho. Zdá se mi, že Démokédés právě proto vynaložením velké částky peněz ten sňatek urychlil, aby Dáreiovi ukázal, že je i ve své vlasti mužem váženým.




př. J. Šonka