12 DK A 19
Anaximandros (zachoval Simplikios ve spisu In De caelo, 471, 1)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ταῦτα οὖν, φησίν (Aristotelés, De caelo 291a29-32), ᾿ἐκ τῶν περὶ ἀστρολογίαν θεωρείσθω᾿. καὶ γὰρ ἐκεῖ περὶ τῆς τάξεως τῶν πλανωμένων καὶ περὶ μεγεθῶν καὶ ἀποστημάτων ἀποδέδεικται ᾿Αναξιμάνδρου πρώτου τὸν περὶ μεγεθῶν καὶ ἀποστημάτων λόγον εὑρηκότος, ὡς Εὔδημος (fr. 95 Sp.) ἱστορεῖ τὴν τῆς θέσεως τάξιν εἰς τοὺς Πυθαγορείους πρώτους ἀναφέρων. τὰ δὲ μεγέθη καὶ τὰ ἀποστήματα ἡλίου καὶ σελήνης μέχρι νῦν ἔγνωσται ἀπὸ τῶν ἐκλείψεων τὴν ἀφορμὴν τῆς καταλήψεως λαβόντα, καὶ εἰκὸς ἦν ταῦτα καὶ τὸν ᾿Αναξίμανδρον εὑρηκέναι, καὶ ῾Ερμοῦ δὲ καὶ ᾿Αφροδίτης ἀπὸ τῆς πρὸς τούτους μεταπαραβολῆς.
[Aristotelés] tedy říká, že „tyto věci musí být zkoumány na základě toho, co se týká astronomie“. Tam se totiž o pořadí planet, o jejich velikostech a vzdálenostech mluví důkazně. Anaximandros jako první vynalezl výklad o velikostech a vzdálenostech [planet], jak vypráví Eudémos (fr. 95 Sp.), který pýthagorejcům připisuje, že jako první [objevili jejich] pořadí. Velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce dodnes poznáváme tím, že jako výchozí bod pochopení bereme zatmění. A právě tento postup pravděpodobně objevil Anaximandros; zatímco velikosti a vzdálenosti Merkura a Venuše zjišťujeme díky jejich elongacím [?].
Citát je z Aristotela, De caelo 291a29-32.