87 DK B 54
Antifón Sofista (zachoval Stobaios ve spisu Anthologium, III, 16, 30)Součástí tohoto zlomku jsou také: 87 DK B 54 /cfr
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
᾿Αντιφῶντος.
ἔστι δέ τις λόγος, ὡς ἄρα ἰδὼν ἀνὴρ ἄνδρα ἕτερον ἀργύριον ἀναιρούμενον πολὺ ἐδεῖτό οἱ δανεῖσαι ἐπὶ τόκωι· ὁ δ᾿ οὐκ ἠθέλησεν, ἀλλ᾿ ἦν οἷος ἀπιστεῖν τε καὶ μὴ ὠφελεῖν μηδένα, φέρων δ᾿ ἀπέθετο ὅποι δή· καί τις καταμαθὼν τοῦτο ποιοῦντα ὑφείλετο· ὑστέρωι δὲ χρόνωι ἐλθὼν οὐχ εὕρισκε τὰ χρήματα ὁ καταθέμενος. περιαλγῶν οὖν τῆι συμφορᾶι τά τε ἄλλα καὶ ὅτι οὐκ ἔχρησε τῶι δεομένωι, ὃ ἂν αὐτῶι καὶ σῶιον ἦν καὶ ἕτερον προσέφερεν, ἀπαντήσας δὲ τῶι ἀνδρὶ τῶι τότε δανειζομένωι ἀπωλοφύρετο τὴν συμφοράν, ὅτι ἐξήμαρτε καὶ ὅτι οἱ μεταμέλει οὐ χαρισαμένωι, ἀλλ᾿ ἀχαριστήσαντι, ὡς πάντως οἱ ἀπολόμενον τὸ ἀργύριον. ὁ δ᾿ αὐτὸν ἐκέλευε μὴ φροντίζειν, ἀλλὰ νομίζειν αὑτῶι εἶναι καὶ μὴ ἀπολωλέναι, καταθέμενον λίθον εἰς τὸ αὐτὸ χωρίον. ᾿πάντως γὰρ οὐδ᾿ ὅτε ἦν σοι, ἐχρῶ αὐτῶι, ὅθεν μηδὲ νῦν νόμιζε στέρεσθαι μηδενός.᾿
---
ὅτωι γάρ τις μὴ ἐχρήσατο μηδὲ χρήσεται, ὄντος ἢ μὴ ὄντος αὐτῶι οὐδὲν οὔτε πλέον οὔτε ἔλασσον βλάπτεται. ὅτωι γὰρ ὁ θεὸς μὴ παντελῶς βούλεται ἀγαθὰ διδόναι ἀνδρί, χρημάτων πλοῦτον παρασχών, τοῦ καλῶς φρονεῖν <δὲ> πένητα ποιήσας, τὸ ἕτερον ἀφελόμενος ἀμφοτέρων ἀπεστέρησεν.
ὅτωι γάρ τις μὴ ἐχρήσατο μηδὲ χρήσεται, ὄντος ἢ μὴ ὄντος αὐτῶι οὐδὲν οὔτε πλέον οὔτε ἔλασσον βλάπτεται. ὅτωι γὰρ ὁ θεὸς μὴ παντελῶς βούλεται ἀγαθὰ διδόναι ἀνδρί, χρημάτων πλοῦτον παρασχών, τοῦ καλῶς φρονεῖν <δὲ> πένητα ποιήσας, τὸ ἕτερον ἀφελόμενος ἀμφοτέρων ἀπεστέρησεν.
Antifón:
Znám jeden příběh. Jeden člověk viděl, že druhý získal mnoho peněz, a prosil ho, aby mu je půjčil na úrok. Ten však nechtěl, byl už takový, že nikomu nedůvěřoval a nepomáhal, takže peníze odnesl a někde je schoval. Někdo ho ale přitom viděl a peníze vzal. Za nějaký čas přišel ten, který je ukryl, ale peníze nenalezl. Rmoutil se tedy nad tím neštěstím, ale také proto, že nepůjčil tomu, kdo prosil, neboť by se mu peníze bývaly uchovaly a ještě by mu vynesly další peníze. Když pak potkal toho člověka, který si od něho tehdy chtěl půjčit, naříkal nad svým neštěstím, že pochybil a teď lituje, že mu nevyhověl, ale že ho odbyl, takže stříbro je teď zcela ztraceno. Ten ho však utěšoval, aby si nedělal starosti, ale aby si myslel, že peníze stále má, a že se mu neztratily, když kámen položí na totéž místo: „Když jsi totiž peníze měl, vůbec nijak jsi je neužíval, proto si teď mysli, že jsi o nic nepřišel.“
---
Co totiž člověk neužívá a nebude užívat, z toho mu nevzejde žádná větší ani menší škoda, ať už to je jeho nebo není. Kterému člověku totiž bůh nechce dát naprosto dobré věci, tomu poskytne bohatství peněz, avšak učiní ho chudým co do dobrého smýšlení. Když mu odejme druhé, vezme mu obojí.
Co totiž člověk neužívá a nebude užívat, z toho mu nevzejde žádná větší ani menší škoda, ať už to je jeho nebo není. Kterému člověku totiž bůh nechce dát naprosto dobré věci, tomu poskytne bohatství peněz, avšak učiní ho chudým co do dobrého smýšlení. Když mu odejme druhé, vezme mu obojí.
viz Stobaios IV, 40, 19