87 DK B 49
Antifón Sofista (zachoval Stobaios ve spisu Anthologium, IV, 22)Součástí tohoto zlomku jsou také: 87 DK B 49 /cfr , 87 DK B 49 /2
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
᾿Αντιφῶντος.
φέρε δὴ προελθέτω ὁ βίος εἰς τὸ πρόσθεν καὶ γάμων καὶ γυναικὸς ἐπιθυμησάτω. αὕτη ἡ ἡμέρα, αὕτη ἡ νὺξ καινοῦ δαίμονος ἄρχει, καινοῦ πότμου. μέγας γὰρ ἀγὼν γάμος ἀνθρώπωι. εἰ γὰρ τύχοι μὴ ἐπιτηδεία γενομένη, τί χρὴ τῆι συμφορᾶι χρῆσθαι; χαλεπαὶ μὲν ἐκπομπαί, τοὺς φίλους ἐχθροὺς ποιῆσαι, ἴσα φρονοῦντας ἴσα πνέοντας, ἀξιώσαντα καὶ ἀξιωθέντα· χαλεπὸν δὲ καὶ ἐκτῆσθαι κτῆμα τοιοῦτον, δοκοῦντα ἡδονὰς κτᾶσθαι λύπας ἄγεσθαι.
φέρε δὴ προελθέτω ὁ βίος εἰς τὸ πρόσθεν καὶ γάμων καὶ γυναικὸς ἐπιθυμησάτω. αὕτη ἡ ἡμέρα, αὕτη ἡ νὺξ καινοῦ δαίμονος ἄρχει, καινοῦ πότμου. μέγας γὰρ ἀγὼν γάμος ἀνθρώπωι. εἰ γὰρ τύχοι μὴ ἐπιτηδεία γενομένη, τί χρὴ τῆι συμφορᾶι χρῆσθαι; χαλεπαὶ μὲν ἐκπομπαί, τοὺς φίλους ἐχθροὺς ποιῆσαι, ἴσα φρονοῦντας ἴσα πνέοντας, ἀξιώσαντα καὶ ἀξιωθέντα· χαλεπὸν δὲ καὶ ἐκτῆσθαι κτῆμα τοιοῦτον, δοκοῦντα ἡδονὰς κτᾶσθαι λύπας ἄγεσθαι.
---
φέρε δή, μὴ τὰ παλίγκοτα λέγωμεν, λεγέσθω τὰ πάντων ἐπιτηδειότατα. τί γὰρ ἥδιον ἀνθρώπωι γυναικὸς καταθυμίας; τί δὲ γλυκύτερον ἄλλως τε καὶ νέωι; ἐν τῶι αὐτῶι δέ γε τούτωι, ἔνθα τὸ ἡδύ, ἔνεστι πλησίον που καὶ τὸ λυπηρόν· αἱ γὰρ ἡδοναὶ οὐκ ἐπὶ σφῶν αὐτῶν ἐμπορεύονται, ἀλλ᾿ ἀκολουθοῦσιν αὐταῖς λῦπαι καὶ πόνοι. ἐπεὶ καὶ ὀλυμπιονῖκαι καὶ πυθιονῖκαι καὶ οἱ τοιοῦτοι ἀγῶνες καὶ σοφίαι καὶ πᾶσαι ἡδοναὶ ἐκ μεγάλων λυπημάτων ἐθέλουσι παραγίνεσθαι· τιμαὶ γάρ, ἆθλα, δελέατα, ἃ ὁ θεὸς ἔδωκεν ἀνθρώποις, μεγάλων πόνων καὶ ἱδρώτων εἰς ἀνάγκας καθιστᾶσιν.
φέρε δή, μὴ τὰ παλίγκοτα λέγωμεν, λεγέσθω τὰ πάντων ἐπιτηδειότατα. τί γὰρ ἥδιον ἀνθρώπωι γυναικὸς καταθυμίας; τί δὲ γλυκύτερον ἄλλως τε καὶ νέωι; ἐν τῶι αὐτῶι δέ γε τούτωι, ἔνθα τὸ ἡδύ, ἔνεστι πλησίον που καὶ τὸ λυπηρόν· αἱ γὰρ ἡδοναὶ οὐκ ἐπὶ σφῶν αὐτῶν ἐμπορεύονται, ἀλλ᾿ ἀκολουθοῦσιν αὐταῖς λῦπαι καὶ πόνοι. ἐπεὶ καὶ ὀλυμπιονῖκαι καὶ πυθιονῖκαι καὶ οἱ τοιοῦτοι ἀγῶνες καὶ σοφίαι καὶ πᾶσαι ἡδοναὶ ἐκ μεγάλων λυπημάτων ἐθέλουσι παραγίνεσθαι· τιμαὶ γάρ, ἆθλα, δελέατα, ἃ ὁ θεὸς ἔδωκεν ἀνθρώποις, μεγάλων πόνων καὶ ἱδρώτων εἰς ἀνάγκας καθιστᾶσιν.
---
ἐγὼ γάρ, εἴ μοι γένοιτο σῶμα ἕτερον τοιοῦτον [ἐπιμελὲς ὂν] οἷον ἐγὼ ἐμαυτῶι, οὐκ ἂν δυναίμην ζῆν, οὕτως ἐμαυτῶι πολλὰ πράγματα παρέχων ὑπέρ τε τῆς ὑγιείας τοῦ σώματος ὑπέρ τε τοῦ καθ᾿ ἡμέραν βίου ἐς τὴν ξυλλογὴν ὑπέρ τε δόξης καὶ σωφροσύνης καὶ εὐκλείας καὶ τοῦ εὖ ἀκούειν· τί οὖν, εἴ μοι γένοιτο σῶμα ἕτερον τοιοῦτον, ὅ γέ μοι οὕτως ἐπιμελὲς εἴη; οὐκ οὖν δῆλον, ὅτι γυνὴ ἀνδρί, ἐὰν ἦι καταθυμία, οὐδὲν ἐλάττους τὰς φιλότητας παρέχεται καὶ τὰς ὀδύνας ἢ αὐτὸς αὑτῶι ὑπέρ τε τῆς ὑγιείας δισσῶν σωμάτων ὑπέρ τε τοῦ βίου τῆς συλλογῆς [καὶ] ὑπέρ τε τῆς σωφροσύνης καὶ τῆς εὐκλείας;
ἐγὼ γάρ, εἴ μοι γένοιτο σῶμα ἕτερον τοιοῦτον [ἐπιμελὲς ὂν] οἷον ἐγὼ ἐμαυτῶι, οὐκ ἂν δυναίμην ζῆν, οὕτως ἐμαυτῶι πολλὰ πράγματα παρέχων ὑπέρ τε τῆς ὑγιείας τοῦ σώματος ὑπέρ τε τοῦ καθ᾿ ἡμέραν βίου ἐς τὴν ξυλλογὴν ὑπέρ τε δόξης καὶ σωφροσύνης καὶ εὐκλείας καὶ τοῦ εὖ ἀκούειν· τί οὖν, εἴ μοι γένοιτο σῶμα ἕτερον τοιοῦτον, ὅ γέ μοι οὕτως ἐπιμελὲς εἴη; οὐκ οὖν δῆλον, ὅτι γυνὴ ἀνδρί, ἐὰν ἦι καταθυμία, οὐδὲν ἐλάττους τὰς φιλότητας παρέχεται καὶ τὰς ὀδύνας ἢ αὐτὸς αὑτῶι ὑπέρ τε τῆς ὑγιείας δισσῶν σωμάτων ὑπέρ τε τοῦ βίου τῆς συλλογῆς [καὶ] ὑπέρ τε τῆς σωφροσύνης καὶ τῆς εὐκλείας;
---
φέρε δὴ καὶ παῖδες γενέσθωσαν· φροντίδων ἤδη πάντα πλέα καὶ ἐξοίχεται τὸ νεοτήσιον σκίρτημα ἐκ τῆς γνώμης καὶ [τὸ] πρόσωπον οὐκέτι τὸ αὐτό.
φέρε δὴ καὶ παῖδες γενέσθωσαν· φροντίδων ἤδη πάντα πλέα καὶ ἐξοίχεται τὸ νεοτήσιον σκίρτημα ἐκ τῆς γνώμης καὶ [τὸ] πρόσωπον οὐκέτι τὸ αὐτό.
Antifón:
Tu život pokročí a přijde touha po sňatku a po ženě. Tento den – tato noc – počíná nového daimóna (individuální osud), novou zkázu. Sňatek je totiž pro člověka těžkým závodem. Když však žena náhodnou není příhodná, jak se zachovat v tomto neštěstí? Je těžké ji propustit, znepřátelit si tím příbuzné, lidi stejně smýšlející a cítící, kterých si člověk vážil a měl vážnost u nich. Je však těžké takové manželství udržet, domnívat se, že se získávají příjemnosti a přivádět si strázně.
Tu život pokročí a přijde touha po sňatku a po ženě. Tento den – tato noc – počíná nového daimóna (individuální osud), novou zkázu. Sňatek je totiž pro člověka těžkým závodem. Když však žena náhodnou není příhodná, jak se zachovat v tomto neštěstí? Je těžké ji propustit, znepřátelit si tím příbuzné, lidi stejně smýšlející a cítící, kterých si člověk vážil a měl vážnost u nich. Je však těžké takové manželství udržet, domnívat se, že se získávají příjemnosti a přivádět si strázně.
---
Nemluvme však hned o tom nejhorším, nýbrž o tom, co je ze všeho nejpříjemnější. Vždyť co je pro člověka slastné více než žena podle jeho touhy? Co je sladšího, zvláště pro mladého člověka? Avšak právě v tom, kde je příjemné, je i žalné! Slasti totiž nepřicházejí samy, ale provázejí je strázně a soužení. Vždyť i v olympijských, pýthijských nebo v jiných závodech přichází obratnost i všechna slast z velkých bolestí. Pocty, ceny a požitky, které bůh dává lidem, totiž nutně pocházejí z veliké námahy a potu.
Nemluvme však hned o tom nejhorším, nýbrž o tom, co je ze všeho nejpříjemnější. Vždyť co je pro člověka slastné více než žena podle jeho touhy? Co je sladšího, zvláště pro mladého člověka? Avšak právě v tom, kde je příjemné, je i žalné! Slasti totiž nepřicházejí samy, ale provázejí je strázně a soužení. Vždyť i v olympijských, pýthijských nebo v jiných závodech přichází obratnost i všechna slast z velkých bolestí. Pocty, ceny a požitky, které bůh dává lidem, totiž nutně pocházejí z veliké námahy a potu.
---
Vždyť já bych ani nemohl bych žít, kdyby se mi dostalo druhého takového těla, [abych o ně pečoval] jako o sebe! Tolik věcí na mě doráží kvůli tělesnému zdraví, kvůli obstarání toho, co je nutné ke každodennímu živobytí, toho, co přispívá slávě, rozvaze, dobrému jménu a pověsti. Co teprve, kdyby se mi dostalo druhého takového těla, které by mi takto působilo starosti? Není tedy zřejmé, že žena muži, pokud je podle jeho touhy, nepřináší o nic méně lásky i o nic méně trápení, nežli on sám sobě působí, kvůli zdraví dvou těl, kvůli dobývání živobytí, rozvážnosti a dobrého jména obou?
Vždyť já bych ani nemohl bych žít, kdyby se mi dostalo druhého takového těla, [abych o ně pečoval] jako o sebe! Tolik věcí na mě doráží kvůli tělesnému zdraví, kvůli obstarání toho, co je nutné ke každodennímu živobytí, toho, co přispívá slávě, rozvaze, dobrému jménu a pověsti. Co teprve, kdyby se mi dostalo druhého takového těla, které by mi takto působilo starosti? Není tedy zřejmé, že žena muži, pokud je podle jeho touhy, nepřináší o nic méně lásky i o nic méně trápení, nežli on sám sobě působí, kvůli zdraví dvou těl, kvůli dobývání živobytí, rozvážnosti a dobrého jména obou?
---
Jděme však dál, narodily se děti! Tu je již vše plné starostí, z mysli zmizí mladistvá pružnost a ani tvář už není táž.
Jděme však dál, narodily se děti! Tu je již vše plné starostí, z mysli zmizí mladistvá pružnost a ani tvář už není táž.