87 DK B 44
Antifón Sofista (zachoval ? Papyry ve spisu Oxyrh. Pap. XI, n. 1364)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(A, col. 1)
........]θου
........]η
........]με
........]νευ
........]μι
........]θου
........]η
........]με
........]νευ
........]μι
...] δικαιοσύνη οὖν τὰ τῆς πόλεω]ς νόμιμα, ἐν ἧι ἂν πολιτεύηταί τις, μὴ παραβαίνειν. χρῶιτ᾿ ἂν οὖν ἄνθρωπος μάλιστα (θ) ἑαυτῶι ξυμφερόντως δικαιοσύνηι, εἰ μετὰ μὲν μαρτύρων τοὺς νόμους μεγά[λο]υς ἄγοι, μονούμενος δὲ μαρτύρων τὰ τῆς φύσεως· τὰ μὲν γὰρ τῶν νόμων ἐπίθετα, τὰ δὲ τῆς φύσεως ἀναγ]καῖα· καὶ τὰ μὲν τῶν νόμων ὁμολογηθέντ]α οὐ φύντ᾿ ἐστίν, τὰ δὲ τῆς
(col. 2)
φύσεως φύντα οὐχ ὁμολογηθέντα (ουχ [ο]μολογηθεντα).
(col. 2)
φύσεως φύντα οὐχ ὁμολογηθέντα (ουχ [ο]μολογηθεντα).
---
τὰ οὖν νόμιμα παραβαίνων εἰὰν λάθηι τοὺς ὁμολογήσαντας καὶ αἰσχύνης καὶ ζημίας ἀπήλλακται· μὴ λαθὼν δ᾿ οὔ· τῶν δὲ τῆι φύσει ξυμφύτων ἐάν τι παρὰ τὸ δυνατὸν βιάζηται, ἐάν τε πάντας ἀνθρώπους λάθηι, οὐδὲν ἔλαττον τὸ κακόν, ἐάν τε πάντες ἴδωσιν, οὐδὲν μεῖζον· οὐ γὰρ διὰ δόξαν βλάπτεται, ἀλλὰ δι᾿ ἀλήθειαν.
τὰ οὖν νόμιμα παραβαίνων εἰὰν λάθηι τοὺς ὁμολογήσαντας καὶ αἰσχύνης καὶ ζημίας ἀπήλλακται· μὴ λαθὼν δ᾿ οὔ· τῶν δὲ τῆι φύσει ξυμφύτων ἐάν τι παρὰ τὸ δυνατὸν βιάζηται, ἐάν τε πάντας ἀνθρώπους λάθηι, οὐδὲν ἔλαττον τὸ κακόν, ἐάν τε πάντες ἴδωσιν, οὐδὲν μεῖζον· οὐ γὰρ διὰ δόξαν βλάπτεται, ἀλλὰ δι᾿ ἀλήθειαν.
---
ἔστι δὲ πάν[τως] τῶνδε ἕνεκα τούτων ἡ σκέψις, ὅτι τὰ πολλὰ τῶν κατὰ νόμον δικαίων πολεμίως τῆι φύσει κεῖται· νενο[μο]θ[έ]τηται γὰρ ἐπί τε τοῖς ὀφθαλμ[ι]οῖς, ἃ δεῖ (col. 3) αὐτοὺς ὁρᾶν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τοῖς ὠσίν, ἃ δεῖ αὐτὰ ἀκούειν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τῆι γλώττηι, ἅ τε δεῖ αὐτὴν λέγειν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ ταῖς χερσίν, ἅ τε δεῖ αὐτὰς δρᾶν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τοῖς ποσίν, ἐφ᾿ ἅ τε δεῖ αὐτοὺς ἰέναι καὶ ἐφ᾿ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τῶι νῶι, ὧν τε δεῖ αὐτὸν ἐπιθυμεῖν καὶ ὧν μή.
ἔστι δὲ πάν[τως] τῶνδε ἕνεκα τούτων ἡ σκέψις, ὅτι τὰ πολλὰ τῶν κατὰ νόμον δικαίων πολεμίως τῆι φύσει κεῖται· νενο[μο]θ[έ]τηται γὰρ ἐπί τε τοῖς ὀφθαλμ[ι]οῖς, ἃ δεῖ (col. 3) αὐτοὺς ὁρᾶν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τοῖς ὠσίν, ἃ δεῖ αὐτὰ ἀκούειν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τῆι γλώττηι, ἅ τε δεῖ αὐτὴν λέγειν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ ταῖς χερσίν, ἅ τε δεῖ αὐτὰς δρᾶν καὶ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τοῖς ποσίν, ἐφ᾿ ἅ τε δεῖ αὐτοὺς ἰέναι καὶ ἐφ᾿ ἃ οὐ δεῖ· καὶ ἐπὶ τῶι νῶι, ὧν τε δεῖ αὐτὸν ἐπιθυμεῖν καὶ ὧν μή.
---
[οὐ μὲ]ν οὖν οὐδὲν τῆι φύσει φιλιώτερα οὐδ᾿ οἰκειότερα, ἀφ᾿ ὧν οἱ νόμοι ἀποτρέπουσι τοὺς ἀν[θ]ρώπ[ους], ἢ ἐφ᾿ ἃ [προ]τρέπουσιν. τὸ δ᾿ αὖ ζῆν ἐστι τῆς φύσεως καὶ τὸ ἀποθανεῖν, καὶ τὸ μὲν ζῆν αὐτοῖς ἐστιν ἀπὸ τῶν ξυμφερόντων, τὸ δὲ ἀποθανεῖν ἀπὸ τῶν μὴ ξυμφερόντων.
(col. 4)
[οὐ μὲ]ν οὖν οὐδὲν τῆι φύσει φιλιώτερα οὐδ᾿ οἰκειότερα, ἀφ᾿ ὧν οἱ νόμοι ἀποτρέπουσι τοὺς ἀν[θ]ρώπ[ους], ἢ ἐφ᾿ ἃ [προ]τρέπουσιν. τὸ δ᾿ αὖ ζῆν ἐστι τῆς φύσεως καὶ τὸ ἀποθανεῖν, καὶ τὸ μὲν ζῆν αὐτοῖς ἐστιν ἀπὸ τῶν ξυμφερόντων, τὸ δὲ ἀποθανεῖν ἀπὸ τῶν μὴ ξυμφερόντων.
(col. 4)
τὰ δὲ ξυμφέροντα τὰ μὲν ὑπὸ τῶν νόμων κείμενα δεσμὰ τῆς φύσεώς ἐστι, τὰ δ᾿ ὑπὸ τῆς φύσεως ἐλεύθερα.
---
οὔκουν τὰ ἀλγύνο(υ)ντα ὀρθῶι γε λόγωι ὀνίνησιν τὴν φύσιν μᾶλλον ἢ τὰ εὐφραίνοντα· οὔκουν ἂν οὐδὲ ξυμφέροντ᾿ εἴη τὰ λυποῦντα μᾶλλον ἢ τὰ ἥδοντ<α·> τὰ γὰρ τῶι ἀληθεῖ ξυμφέροντα οὐ βλάπτειν δεῖ, ἀλλ᾿ ὠφελεῖν. τὰ τοίνυν τῆι φύσει ξυμφέροντα τούτ[ων
+ + +
......]οτια[..
......]απ[...
......]ανα[..
......]καὶ οι[..
οὔκουν τὰ ἀλγύνο(υ)ντα ὀρθῶι γε λόγωι ὀνίνησιν τὴν φύσιν μᾶλλον ἢ τὰ εὐφραίνοντα· οὔκουν ἂν οὐδὲ ξυμφέροντ᾿ εἴη τὰ λυποῦντα μᾶλλον ἢ τὰ ἥδοντ<α·> τὰ γὰρ τῶι ἀληθεῖ ξυμφέροντα οὐ βλάπτειν δεῖ, ἀλλ᾿ ὠφελεῖν. τὰ τοίνυν τῆι φύσει ξυμφέροντα τούτ[ων
+ + +
......]οτια[..
......]απ[...
......]ανα[..
......]καὶ οι[..
---
(col. 5) ......]νται· κα[ὶ οἵτινε]ς ἂν παθόντες ἀμύνωνται καὶ μὴ αὐτοὶ ἄρχωσι τοῦ δρᾶν· καὶ οἵτινες ἂν τοὺς γειναμένους καὶ κακοὺς ὄντας εἰς αὐτοὺς εὖ ποιῶσιν· καὶ οἱ κατόμνυσθαι διδόντες ἑτέροις, αὐτοὶ δὲ μὴ κατομνύμενοι. καὶ τούτων τῶν εἰρημένων πόλλ᾿ ἄν τις εὕροι πολέμια τῆι φύσει· ἔνι τ᾿ ἐν αὐτοῖς (δ) ἀλγύνεσθαί τε μᾶλλον, ἐξὸν ἥττωι, καὶ ἐλάττω ἥδεσθαι, ἐξὸν πλείω, καὶ κακῶς πάσχειν, ἐξὸν μὴ πάσχειν.
(col. 5) ......]νται· κα[ὶ οἵτινε]ς ἂν παθόντες ἀμύνωνται καὶ μὴ αὐτοὶ ἄρχωσι τοῦ δρᾶν· καὶ οἵτινες ἂν τοὺς γειναμένους καὶ κακοὺς ὄντας εἰς αὐτοὺς εὖ ποιῶσιν· καὶ οἱ κατόμνυσθαι διδόντες ἑτέροις, αὐτοὶ δὲ μὴ κατομνύμενοι. καὶ τούτων τῶν εἰρημένων πόλλ᾿ ἄν τις εὕροι πολέμια τῆι φύσει· ἔνι τ᾿ ἐν αὐτοῖς (δ) ἀλγύνεσθαί τε μᾶλλον, ἐξὸν ἥττωι, καὶ ἐλάττω ἥδεσθαι, ἐξὸν πλείω, καὶ κακῶς πάσχειν, ἐξὸν μὴ πάσχειν.
---
εἰ μὲν οὖν τις τοῖς τοιαῦτα προσϊεμένοις ἐπικούρησις ἐγίγνετο παρὰ τῶν νόμων, τοῖς δὲ μὴ προσϊεμένοις, ἀλλ᾿ ἐναντιουμένοις ἐλάττωσις, οὐκ ἀνόνητον ἂν (ν) ἦν
(col. 6) τὸ τοῖς νόμοις πεῖσμα· νῦν δὲ φαίνεται τοῖς προσϊεμένοις τὰ τοιαῦτα τὸ ἐκ νόμου δίκαιον οὐχ ἱκανὸν ἐπικουρεῖν· ὅ γε πρῶτον μὲν ἐπιτρέπει τῶι πάσχοντι παθεῖν καὶ τῶι δρῶντι δρᾶσαι· καὶ οὔτε ἐνταῦθα διεκώλυε τὸν πάσχοντα μὴ παθεῖν, οὔτε τὸν δρῶντα δρᾶσαι. εἴς τε τὴν τιμωρίαν ἀναφερόμενον οὐδὲν ἰδιώτερον ἐπὶ τῶι πεπονθότι Δ ἢ τῶι δεδρακότι· πεῖ[σ]αι γὰρ δεῖ αὐτὸ[ν το]ὺς τιμωρ[ήσοντ]ας, ὡς ἔπαθεν, [καὶ] δύνασθαι ἀπ[αιτ]εῖ δίκην [ἑλεῖ]ν. ταὐτὰ δὲ καταλείπετα[ι] καὶ τῶι δράσαντ[ι ἀ]ρνεῖσθαι
(col. 7)
[ἑλομένωι ....]
+ + +
[........... ἐ-]
στιν μᾶλλον .. ὅσηπερ τῶι κατηγοροῦντι ἡ τῆς κατηγορίας πειθὼ ἀμύνειν τῶι τε πεπονθότι καὶ τῶι δεδρακότι. γίγνεται γὰρ νίκη καὶ ῥήμασι καὶ ... καὶ κ ... δυνα δεσα οὐδ μα ... ἐντεῦθεν ὡς ε τῶι εδ
εἰ μὲν οὖν τις τοῖς τοιαῦτα προσϊεμένοις ἐπικούρησις ἐγίγνετο παρὰ τῶν νόμων, τοῖς δὲ μὴ προσϊεμένοις, ἀλλ᾿ ἐναντιουμένοις ἐλάττωσις, οὐκ ἀνόνητον ἂν (ν) ἦν
(col. 6) τὸ τοῖς νόμοις πεῖσμα· νῦν δὲ φαίνεται τοῖς προσϊεμένοις τὰ τοιαῦτα τὸ ἐκ νόμου δίκαιον οὐχ ἱκανὸν ἐπικουρεῖν· ὅ γε πρῶτον μὲν ἐπιτρέπει τῶι πάσχοντι παθεῖν καὶ τῶι δρῶντι δρᾶσαι· καὶ οὔτε ἐνταῦθα διεκώλυε τὸν πάσχοντα μὴ παθεῖν, οὔτε τὸν δρῶντα δρᾶσαι. εἴς τε τὴν τιμωρίαν ἀναφερόμενον οὐδὲν ἰδιώτερον ἐπὶ τῶι πεπονθότι Δ ἢ τῶι δεδρακότι· πεῖ[σ]αι γὰρ δεῖ αὐτὸ[ν το]ὺς τιμωρ[ήσοντ]ας, ὡς ἔπαθεν, [καὶ] δύνασθαι ἀπ[αιτ]εῖ δίκην [ἑλεῖ]ν. ταὐτὰ δὲ καταλείπετα[ι] καὶ τῶι δράσαντ[ι ἀ]ρνεῖσθαι
(col. 7)
[ἑλομένωι ....]
+ + +
[........... ἐ-]
στιν μᾶλλον .. ὅσηπερ τῶι κατηγοροῦντι ἡ τῆς κατηγορίας πειθὼ ἀμύνειν τῶι τε πεπονθότι καὶ τῶι δεδρακότι. γίγνεται γὰρ νίκη καὶ ῥήμασι καὶ ... καὶ κ ... δυνα δεσα οὐδ μα ... ἐντεῦθεν ὡς ε τῶι εδ
---
B, col. 1
.. ἀνθ]ρώποις
.......]ματα
.......]ητης
.......]ηλου· ε
.......]ωσενε
.... τε>κμαίρεσθαι δὲ] παρέχει
.........]τας
.... πλ]είστων
.......]ρων)
.......]τα ε
.......]αν
.......]κ...
B, col. 1
.. ἀνθ]ρώποις
.......]ματα
.......]ητης
.......]ηλου· ε
.......]ωσενε
.... τε>κμαίρεσθαι δὲ] παρέχει
.........]τας
.... πλ]είστων
.......]ρων)
.......]τα ε
.......]αν
.......]κ...
(B, col. 2) [τοὺς ἐκ καλῶν πατέ] ρων ἐπαιδούμεθά τε καὶ σεβόμεθα, τοὺς δὲ ἐκ μὴ καλοῦ οἴκου ὄντας οὔτε ἐπαιδούμεθα οὔτε σεβόμεθα. ἐν τούτωι δὲ πρὸς ἀλλήλους βεβαρβαρώμεθα, ἐπεὶ φύσει πάντα πάντες ὁμοίως πεφύκαμεν καὶ βάρβαροι καὶ ῞Ελληνες εἶναι. σκοπεῖν δὲ παρέχει τὰ τῶν φύσει ὄντων ἀναγκαίων πᾶσιν ἀνθρώποις· πορίσαι τε κατὰ ταὐτὰ δυνατὰ πᾶσι, καὶ ἐν πᾶσι τούτοις οὔτε βάρβαρος ἀφώρισται (δ) ἡμῶν οὐδεὶς οὔτε ῞Ελλην· ἀναπνέομεν τε γὰρ εἰς τὸν ἀέρα ἅπαντες κατὰ τὸ στόμα καὶ κατα τὰς ῥῖνας καὶ ἐσθίομεν χερσὶν ἅπαντες?
---
(C, col. 1)
......] τοῦ δικαίου σπουδαίου δοκοῦντος τὸ μαρτυρεῖν ἐν ἀλλήλοις τἀληθῆ δίκαιον νομίζεται εἶναι καὶ χρήσιμον οὐδὲν ἧττον εἰς τὰ τῶν ἀνθρώπων ἐπιτηδεύματα. τοῦτο τοίνυν οὐ δίκαιος ἔσται ὁ ποιῶν, ἐπείπερ τὸ μὴ ἀδικεῖν μηδένα μὴ ἀδικούμενον αὐτὸν δίκαιόν ἐστιν· ἀνάγκη γὰρ τὸν μαρτυροῦντα, κἂν ἀληθῆ μαρτυρῆι, ὅμως ἄλλον πως ἀδικεῖν καὶ ἅμα αὐτὸν ἂν ἀδικεῖσθαι ὕστερον, ὧν ἕνεκα εἶπεν, ἐν ὧι διὰ τὰ ὑπ' αὐτοῦ μαρτυρηθέντα ἁλίσκεται ὁ καταμαρτυρούμενος καὶ ἀπόλλυσιν ἢ χρήματα ἢ αὑτὸν διὰ τοῦτον ὃν οὐδὲν ἀδικεῖ·
(C, col. 1)
......] τοῦ δικαίου σπουδαίου δοκοῦντος τὸ μαρτυρεῖν ἐν ἀλλήλοις τἀληθῆ δίκαιον νομίζεται εἶναι καὶ χρήσιμον οὐδὲν ἧττον εἰς τὰ τῶν ἀνθρώπων ἐπιτηδεύματα. τοῦτο τοίνυν οὐ δίκαιος ἔσται ὁ ποιῶν, ἐπείπερ τὸ μὴ ἀδικεῖν μηδένα μὴ ἀδικούμενον αὐτὸν δίκαιόν ἐστιν· ἀνάγκη γὰρ τὸν μαρτυροῦντα, κἂν ἀληθῆ μαρτυρῆι, ὅμως ἄλλον πως ἀδικεῖν καὶ ἅμα αὐτὸν ἂν ἀδικεῖσθαι ὕστερον, ὧν ἕνεκα εἶπεν, ἐν ὧι διὰ τὰ ὑπ' αὐτοῦ μαρτυρηθέντα ἁλίσκεται ὁ καταμαρτυρούμενος καὶ ἀπόλλυσιν ἢ χρήματα ἢ αὑτὸν διὰ τοῦτον ὃν οὐδὲν ἀδικεῖ·
---
ἐν μὲν οὖν τούτωι τὸν καταμαρτυρούμενον ἀδικεῖ, ὅτι οὐκ ἀδικοῦντα ἑαυτὸν ἀδικεῖ, αὐτὸς δ' ἀδικεῖται ὑπὸ τοῦ καταμαρτυρηθέντος, ὅτι μισεῖται ὑπ' αὐτοῦ τὰ
(C, col. 2) ἀληθῆ μαρτυρήσας· καὶ οὐ μόνον τῶι μίσει, ἀλλὰ καὶ ὅτι δεῖ αὐτὸν τὸν αἰῶνα πάντα φυλάττεσθαι τοῦτον οὗ κατεμαρτύρησεν· ὡς ὑπάρχει γ᾿ αὐτῶι ἐχθρὸς τοιοῦτος, οἷος καὶ λέγειν καὶ δρᾶν εἴ τι δύναιτο κακὸν αὐτόν.
ἐν μὲν οὖν τούτωι τὸν καταμαρτυρούμενον ἀδικεῖ, ὅτι οὐκ ἀδικοῦντα ἑαυτὸν ἀδικεῖ, αὐτὸς δ' ἀδικεῖται ὑπὸ τοῦ καταμαρτυρηθέντος, ὅτι μισεῖται ὑπ' αὐτοῦ τὰ
(C, col. 2) ἀληθῆ μαρτυρήσας· καὶ οὐ μόνον τῶι μίσει, ἀλλὰ καὶ ὅτι δεῖ αὐτὸν τὸν αἰῶνα πάντα φυλάττεσθαι τοῦτον οὗ κατεμαρτύρησεν· ὡς ὑπάρχει γ᾿ αὐτῶι ἐχθρὸς τοιοῦτος, οἷος καὶ λέγειν καὶ δρᾶν εἴ τι δύναιτο κακὸν αὐτόν.
---
καίτοι ταῦτα φαίνεται οὐ σμικρὰ ὄντα τἀδικήματα, οὔτε ἃ αὐτὸς ἀδικεῖται οὔτε ἃ ἀδικεῖ· οὐ γὰρ οἷόν τε ταῦτά τε δίκαια εἶναι καὶ τὸ μηδὲν ἀδικεῖν μηδὲ αὐτὸν ἀδικεῖσθαι (?). ἀλλ᾿ ἀνάγκη ἐστὶν ἢ τὰ ἕτερα αὐτῶν δ>ίκαια εἶναι ἢ ἀμφότερα ἄδικα.
καίτοι ταῦτα φαίνεται οὐ σμικρὰ ὄντα τἀδικήματα, οὔτε ἃ αὐτὸς ἀδικεῖται οὔτε ἃ ἀδικεῖ· οὐ γὰρ οἷόν τε ταῦτά τε δίκαια εἶναι καὶ τὸ μηδὲν ἀδικεῖν μηδὲ αὐτὸν ἀδικεῖσθαι (?). ἀλλ᾿ ἀνάγκη ἐστὶν ἢ τὰ ἕτερα αὐτῶν δ>ίκαια εἶναι ἢ ἀμφότερα ἄδικα.
---
φαίνεται δὲ καὶ τὸ δικάζειν καὶ τὸ κρίνειν καὶ τὸ διαιτᾶν ὅπως ἂν περαίνηται οὐ δίκαια ὄντα· τὸ γὰρ ἄλλους ὠφελοῦν ἄλλους βλάπτει· ἐν δὲ τούτωι οἱ μὲν ὠφελούμενοι οὐκ ἀδικοῦ<νται, οἱ> δὲ βλαπτόμενοι ἀδικοῦνται ......
.....] μην[........
...].ινον [...
φαίνεται δὲ καὶ τὸ δικάζειν καὶ τὸ κρίνειν καὶ τὸ διαιτᾶν ὅπως ἂν περαίνηται οὐ δίκαια ὄντα· τὸ γὰρ ἄλλους ὠφελοῦν ἄλλους βλάπτει· ἐν δὲ τούτωι οἱ μὲν ὠφελούμενοι οὐκ ἀδικοῦ<νται, οἱ> δὲ βλαπτόμενοι ἀδικοῦνται ......
.....] μην[........
...].ινον [...
(A, col. 1)
(...)
(...)
Spravedlnost tedy znamená nepřekračovat zákony obce, ve které je kdo občanem. Pro sebe nejprospěšněji by člověk užíval spravedlnosti, kdyby si před svědky vážil zákonů, beze svědků však toho, co je od přirozenosti. Vždyť to, co je od zákonů, je přidané; avšak to, co je od přirozenosti, je nutné. Co je ze zákonů, to je smluvené, (col. 2) není to přirozené; co je od přirozenosti, je však přirozené a ne smluvené.
---
Kdo přestupuje zákony, je uchráněn hanby a trestu, pokud je to skryto těm, kdo si je smluvili; ne však, pokud to není skryté. Kdo však silou ruší proti možnosti něco z toho, co je vrozené přirozeností, pak nezáleží na tom, jestli unikne pozornosti lidí nebo zda to všichni uvidí, protože tím to není zlo o nic menší ani větší, neboť mu škoda nevzniká skrze mínění pozorujících lidí, nýbrž skrze pravdu.
Kdo přestupuje zákony, je uchráněn hanby a trestu, pokud je to skryto těm, kdo si je smluvili; ne však, pokud to není skryté. Kdo však silou ruší proti možnosti něco z toho, co je vrozené přirozeností, pak nezáleží na tom, jestli unikne pozornosti lidí nebo zda to všichni uvidí, protože tím to není zlo o nic menší ani větší, neboť mu škoda nevzniká skrze mínění pozorujících lidí, nýbrž skrze pravdu.
---
Tyto věci je třeba zkoumat zvláště proto, že mnohé z toho, co je podle zákona spravedlivé, je vůči přirozenosti nastaveno nepřátelsky. Zákonem je pro oči nastaveno, co mají (col. 3) vidět a co nemají; pro uši, co mají slyšet a co ne; pro jazyk, co má mluvit a co nemá; pro ruce, co mají dělat a co ne; pro nohy, k čemu mají chodit a k čemu ne; a pro mysl, po kterých věcech má toužit a po kterých ne.
Tyto věci je třeba zkoumat zvláště proto, že mnohé z toho, co je podle zákona spravedlivé, je vůči přirozenosti nastaveno nepřátelsky. Zákonem je pro oči nastaveno, co mají (col. 3) vidět a co nemají; pro uši, co mají slyšet a co ne; pro jazyk, co má mluvit a co nemá; pro ruce, co mají dělat a co ne; pro nohy, k čemu mají chodit a k čemu ne; a pro mysl, po kterých věcech má toužit a po kterých ne.
---
Přírodě však není o nic milejší ani bližší to, od čeho zákony lidi odvracejí, než to, k čemu je vybízejí. Vždyť přírodě patří život a umírání; a život je pro lidi tím nejprospěšnějším, umírání tím nejméně (col. 4) prospěšným.
Přírodě však není o nic milejší ani bližší to, od čeho zákony lidi odvracejí, než to, k čemu je vybízejí. Vždyť přírodě patří život a umírání; a život je pro lidi tím nejprospěšnějším, umírání tím nejméně (col. 4) prospěšným.
Když pak jsou prospěšné věci stanoveny zákonem, jsou poutem přírody, ty od přírody jsou však svobodné.
---
Podle správného a vskutku rozumného mínění tedy přírodě neprospívá víc to, co působí bolest, než to, co působí radost. Bolestivé tedy není prospěšnější než příjemné. Vše, co je opravdu prospěšné, totiž nesmí škodit, nýbrž prospívat. Tedy vše, co je prospěšné přírodě (...).
Podle správného a vskutku rozumného mínění tedy přírodě neprospívá víc to, co působí bolest, než to, co působí radost. Bolestivé tedy není prospěšnější než příjemné. Vše, co je opravdu prospěšné, totiž nesmí škodit, nýbrž prospívat. Tedy vše, co je prospěšné přírodě (...).
---
(col. 5) [Za spravedlivé jsou pokládáni] i ti, kdo se brání, když utrpěli křivdu, a sami nezačínají křivdit; i ti, kdo dobře činí rodičům, i když s nimi rodiče jednají zle; i ti, kdo (na soudu) nechávají protivníky přísahat, avšak sami nepřísahají. A mezi uvedenými příklady lze nalézt mnohé, které jsou vůči přírodě nepřátelské; je v nich totiž více bolesti, ač by mohlo být méně, a méně příjemnosti, ač by mohlo být více; zlého trpění, ač by bylo možné netrpět.
(col. 5) [Za spravedlivé jsou pokládáni] i ti, kdo se brání, když utrpěli křivdu, a sami nezačínají křivdit; i ti, kdo dobře činí rodičům, i když s nimi rodiče jednají zle; i ti, kdo (na soudu) nechávají protivníky přísahat, avšak sami nepřísahají. A mezi uvedenými příklady lze nalézt mnohé, které jsou vůči přírodě nepřátelské; je v nich totiž více bolesti, ač by mohlo být méně, a méně příjemnosti, ač by mohlo být více; zlého trpění, ač by bylo možné netrpět.
---
Pokud by ti, kdo toto schvalují, dostávali od zákonů pomoc, zatímco ti, kdo toto neschvalují, by byli poškozeni, pak by poslušnost zákonům nebyla nerozumná. (col. 6) Nyní však je zjevné, že těm, kdo toto schvalují, nemůže spravedlnost ze zákona nijak vhodně prospět. Ten přece především nechává trpícího trpět a křivdícího křivdit, a dosud nijak nebránil to, aby trpící netrpěl, ani aby křivdící nekřivdil. Když je případ předán k potrestání, nemá trpící vůči křivdícímu žádnou výhodu. Musí totiž přesvědčit soudce, že utrpěl křivdu, a pak žádá, aby mohl dojít spravedlnosti. Totéž však může dělat i ten, kdo křivdí, pokud se (col. 7) rozhodl zapírat. (...)
Pokud by ti, kdo toto schvalují, dostávali od zákonů pomoc, zatímco ti, kdo toto neschvalují, by byli poškozeni, pak by poslušnost zákonům nebyla nerozumná. (col. 6) Nyní však je zjevné, že těm, kdo toto schvalují, nemůže spravedlnost ze zákona nijak vhodně prospět. Ten přece především nechává trpícího trpět a křivdícího křivdit, a dosud nijak nebránil to, aby trpící netrpěl, ani aby křivdící nekřivdil. Když je případ předán k potrestání, nemá trpící vůči křivdícímu žádnou výhodu. Musí totiž přesvědčit soudce, že utrpěl křivdu, a pak žádá, aby mohl dojít spravedlnosti. Totéž však může dělat i ten, kdo křivdí, pokud se (col. 7) rozhodl zapírat. (...)
---
(...)
(...)
[Ty, kdo pocházejí ze vznešených] otců (B, col. 2) máme v úctě a vážnosti, avšak těch, kdo nepocházejí ze vznešeného domu, si nevážíme a nechováme je v úctě. V tomto se k sobě navzájem chováme jako barbaři. Vždyť jsme přírodou zrozeni ve všem všichni stejně, jak barbaři, tak Řekové. Lze to vidět na věcech pocházejících od přírody, které jsou všem lidem nutné. Všichni je takto mohou mít, a pokud jde o ně, tak se v nich všech od nás neliší ani žádný barbar, ani Řek. Všichni totiž dýcháme ústy a nosem a všichni jíme rukama.
---
(C, col. 1)
Za spravedlivé a prospěšné pro lidská zřízení se pokládá, když si vzájemně pravdivě svědčíme pro snahu o spravedlnost. Přesto ten, kdo tak činí, není spravedlivý, protože spravedlivé je nikomu nekřivdit, pokud on sám nekřivdí. Svědek totiž nutně, i když svědčí pravdivě, stejně působí nespravedlnost druhému a zároveň sám utrpí později bezpráví za to, co řekl, neboť tím byl usvědčen a souzen ten, proti němuž svědčí; přičiněním toho, jemuž nijak nekřivdí, ztrácí majetek nebo dokonce život.
(C, col. 1)
Za spravedlivé a prospěšné pro lidská zřízení se pokládá, když si vzájemně pravdivě svědčíme pro snahu o spravedlnost. Přesto ten, kdo tak činí, není spravedlivý, protože spravedlivé je nikomu nekřivdit, pokud on sám nekřivdí. Svědek totiž nutně, i když svědčí pravdivě, stejně působí nespravedlnost druhému a zároveň sám utrpí později bezpráví za to, co řekl, neboť tím byl usvědčen a souzen ten, proti němuž svědčí; přičiněním toho, jemuž nijak nekřivdí, ztrácí majetek nebo dokonce život.
---
V takovém případě ten, kdo proti někomu svědčil, mu působí bezpráví, protože mu křivdí, ač on mu nekřivdil, sám pak je postižen bezprávím od toho, koho usvědčil, neboť je jím nenáviděn pro (C, col. 2) pravdivé svědectví. A netrpí pouze nenávistí, leč i tím, že se po celý život musí mít na pozoru před tím, koho usvědčil. Tak má nepřítele, který by proti němu zle mluvil i jednal, kdykoliv by jen mohl.
V takovém případě ten, kdo proti někomu svědčil, mu působí bezpráví, protože mu křivdí, ač on mu nekřivdil, sám pak je postižen bezprávím od toho, koho usvědčil, neboť je jím nenáviděn pro (C, col. 2) pravdivé svědectví. A netrpí pouze nenávistí, leč i tím, že se po celý život musí mít na pozoru před tím, koho usvědčil. Tak má nepřítele, který by proti němu zle mluvil i jednal, kdykoliv by jen mohl.
---
To, co sám zakouší i v čem křivdí, se tedy ukazuje jako nemalá křivda. Není tedy [možné], aby to [svědčení] bylo spravedlivé, ani [není možné držet] to, že se nemá křivdit ani trpět bezpráví; (?) nýbrž je nutné, aby bylo buď každé z toho spravedlivé, nebo obojí nespravedlivé.
To, co sám zakouší i v čem křivdí, se tedy ukazuje jako nemalá křivda. Není tedy [možné], aby to [svědčení] bylo spravedlivé, ani [není možné držet] to, že se nemá křivdit ani trpět bezpráví; (?) nýbrž je nutné, aby bylo buď každé z toho spravedlivé, nebo obojí nespravedlivé.
---
Jakožto nespravedlivý se však ukazuje i soud a také soudní řízení, stejně jako rozsuzování nebo usmiřování. Co totiž jedněm prospívá, to druhým škodí. Přitom ti, kdo získali prospěch, netrpí křivdu, zatímco ti, kdo mají škodu, křivdu trpí. ...
Jakožto nespravedlivý se však ukazuje i soud a také soudní řízení, stejně jako rozsuzování nebo usmiřování. Co totiž jedněm prospívá, to druhým škodí. Přitom ti, kdo získali prospěch, netrpí křivdu, zatímco ti, kdo mají škodu, křivdu trpí. ...