87 DK B 15 /2
Antifón Sofista (zachoval Aristotelés ve spisu Physica, II, 1; 193a 9)Součástí tohoto zlomku jsou také: 87 DK B 15 /1
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
δοκεῖ δ᾿ ἡ φύσις καὶ ἡ οὐσία τῶν φύσει ὄντων ἐνίοις εἶναι τὸ πρῶτον ἐνυπάρχον ἑκάστωι ἀρρύθμιστον καθ᾿ ἑαυτό, οἷον κλίνης φύσις τὸ ξύλον, ἀνδριάντος δ᾿ ὁ χαλκός. σημεῖον δέ φησιν ᾿Αντιφῶν ὅτι
εἴ τις κατορύξειε κλίνην καὶ λάβοι δύναμιν ἡ σηπεδὼν ὥστε ἀνεῖναι βλαστόν, οὐκ ἂν γενέσθαι κλίνην ἀλλὰ ξύλον,
ὡς τὸ μὲν κατὰ συμβεβηκὸς ὑπάρχον, τὴν κατὰ νόμον διάθεσιν καὶ τὴν τέχνην, τὴν δ᾿ οὐσίαν οὖσαν ἐκείνην ἣ καὶ διαμένει ταῦτα πάσχουσα συνεχῶς.
[Některým] se zdá, že přirozeností a podstatou přirozeně jsoucích [věcí] je to, co je první v základu každé z nich samo podle sebe a ještě neutvářené, jako je přirozeností lehátka dřevo, sochy zase bronz. Na znamení toho Antifón říká:
„Kdyby někdo zahrabal lehátko a hniloba by nabyla síly, takže by vydala plod, nevzniklo by lehátko, nýbrž dřevo.“
Jakoby jedno bylo přidané, ustavené dohodou nebo řemeslnou dovedností, zatímco podstata je tím, co stále trvá, i když nepřetržitě podléhá těmto změnám.