87 DK A 3
Antifón Sofista (zachoval Xenofón ve spisu Memorabilia, I, 6, 1-15)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(1) ἄξιον δ᾿ αὐτοῦ καὶ ἃ πρὸς ᾿Αντιφῶντα τὸν σοφιστὴν διελέχθη μὴ παραλιπεῖν. ὁ γὰρ ᾿Αντιφῶν ποτε βουλόμενος τοὺς συνουσιαστὰς αὐτοῦ παρελέσθαι προσελθὼν τῶι Σωκράτει παρόντων αὐτῶν ἔλεξε τάδε·
---
(2) ῏Ω Σώκρατες, ἐγὼ μὲν ὤιμην τοὺς φιλοσοφοῦντας εὐδαιμονεστέρους χρῆναι γίγνεσθαι· σὺ δέ μοι δοκεῖς τἀναντία τῆς φιλοσοφίας ἀπολελαυκέναι. ζῆις γοῦν οὕτως ὡς οὐδ᾿ ἂν εἷς δοῦλος ὑπὸ δεσπότηι διαιτώμενος μείνειε· σιτία τε σιτῆι καὶ ποτὰ πίνεις τὰ φαυλότατα, καὶ ἱμάτιον ἠμφίεσαι οὐ μόνον φαῦλον, ἀλλὰ τὸ αὐτὸ θέρους τε καὶ χειμῶνος, ἀνυπόδητός τε καὶ ἀχίτων διατελεῖς.
(2) ῏Ω Σώκρατες, ἐγὼ μὲν ὤιμην τοὺς φιλοσοφοῦντας εὐδαιμονεστέρους χρῆναι γίγνεσθαι· σὺ δέ μοι δοκεῖς τἀναντία τῆς φιλοσοφίας ἀπολελαυκέναι. ζῆις γοῦν οὕτως ὡς οὐδ᾿ ἂν εἷς δοῦλος ὑπὸ δεσπότηι διαιτώμενος μείνειε· σιτία τε σιτῆι καὶ ποτὰ πίνεις τὰ φαυλότατα, καὶ ἱμάτιον ἠμφίεσαι οὐ μόνον φαῦλον, ἀλλὰ τὸ αὐτὸ θέρους τε καὶ χειμῶνος, ἀνυπόδητός τε καὶ ἀχίτων διατελεῖς.
---
(3) καὶ μὴν χρήματά γε οὐ λαμβάνεις, ἃ καὶ κτωμένους εὐφραίνει καὶ κεκτημένους ἐλευθεριώτερόν τε καὶ ἥδιον ποιεῖ ζῆν. εἰ οὖν ὥσπερ καὶ τῶν ἄλλων ἔργων οἱ διδάσκαλοι τοὺς μαθητὰς μιμητὰς ἑαυτῶν ἀποδεικνύουσιν, οὕτω καὶ σὺ τοὺς συνόντας διαθήσεις, νόμιζε κακοδαιμονίας διδάσκαλος εἶναι.
(3) καὶ μὴν χρήματά γε οὐ λαμβάνεις, ἃ καὶ κτωμένους εὐφραίνει καὶ κεκτημένους ἐλευθεριώτερόν τε καὶ ἥδιον ποιεῖ ζῆν. εἰ οὖν ὥσπερ καὶ τῶν ἄλλων ἔργων οἱ διδάσκαλοι τοὺς μαθητὰς μιμητὰς ἑαυτῶν ἀποδεικνύουσιν, οὕτω καὶ σὺ τοὺς συνόντας διαθήσεις, νόμιζε κακοδαιμονίας διδάσκαλος εἶναι.
καὶ ὁ Σωκράτης πρὸς ταῦτα εἶπε·
---
(4) Δοκεῖς μοι, ὦ ᾿Αντιφῶν, ὑπειληφέναι με οὕτως ἀνιαρῶς ζῆν, ὥστε πέπεισμαι σὲ μᾶλλον ἀποθανεῖν ἂν ἑλέσθαι ἢ ζῆν ὥσπερ ἐγώ. ἴθι οὖν ἐπισκεψώμεθα τί χαλεπὸν ἤισθησαι τοὐμοῦ βίου.
(4) Δοκεῖς μοι, ὦ ᾿Αντιφῶν, ὑπειληφέναι με οὕτως ἀνιαρῶς ζῆν, ὥστε πέπεισμαι σὲ μᾶλλον ἀποθανεῖν ἂν ἑλέσθαι ἢ ζῆν ὥσπερ ἐγώ. ἴθι οὖν ἐπισκεψώμεθα τί χαλεπὸν ἤισθησαι τοὐμοῦ βίου.
---
(5) πότερον ὅτι τοῖς μὲν λαμβάνουσιν ἀργύριον ἀναγκαῖόν ἐστιν ἀπεργάζεσθαι τοῦτο ἐφ᾿ ὧι ἂν μισθὸν λάβωσιν, ἐμοὶ δὲ μὴ λαμβάνοντι οὐκ ἀνάγκη διαλέγεσθαι ὧι ἂν μὴ βούλωμαι; ἢ τὴν δίαιτάν μου φαυλίζεις ὡς ἧττον μὲν ὑγιεινὰ ἐσθίοντος ἐμοῦ ἢ σοῦ, ἧττον δὲ ἰσχὺν παρέχοντα;
(5) πότερον ὅτι τοῖς μὲν λαμβάνουσιν ἀργύριον ἀναγκαῖόν ἐστιν ἀπεργάζεσθαι τοῦτο ἐφ᾿ ὧι ἂν μισθὸν λάβωσιν, ἐμοὶ δὲ μὴ λαμβάνοντι οὐκ ἀνάγκη διαλέγεσθαι ὧι ἂν μὴ βούλωμαι; ἢ τὴν δίαιτάν μου φαυλίζεις ὡς ἧττον μὲν ὑγιεινὰ ἐσθίοντος ἐμοῦ ἢ σοῦ, ἧττον δὲ ἰσχὺν παρέχοντα;
---
(...)
(...)
---
(10) ἔοικας, ὦ ᾿Αντιφῶν, τὴν εὐδαιμονίαν οἰομένωι τρυφὴν καὶ πολυτέλειαν εἶναι· ἐγὼ δὲ νομίζω τὸ μὲν μηδενὸς δεῖσθαι θεῖον εἶναι τὸ δ᾿ ὡς ἐλαχίστων ἐγγυτάτω τοῦ θείου, καὶ τὸ μὲν θεῖον κράτιστον, τὸ δ᾿ ἐγγυτάτω τοῦ θείου ἐγγυτάτω τοῦ κρατίστου.
(10) ἔοικας, ὦ ᾿Αντιφῶν, τὴν εὐδαιμονίαν οἰομένωι τρυφὴν καὶ πολυτέλειαν εἶναι· ἐγὼ δὲ νομίζω τὸ μὲν μηδενὸς δεῖσθαι θεῖον εἶναι τὸ δ᾿ ὡς ἐλαχίστων ἐγγυτάτω τοῦ θείου, καὶ τὸ μὲν θεῖον κράτιστον, τὸ δ᾿ ἐγγυτάτω τοῦ θείου ἐγγυτάτω τοῦ κρατίστου.
---
(11) πάλιν δέ ποτε ὁ ᾿Αντιφῶν διαλεγόμενος τῶι Σωκράτει εἶπεν·
῏Ω Σώκρατες, ἐγώ τοί σε δίκαιον μὲν νομίζω, σοφὸν δὲ οὐδ᾿ ὁπωστιοῦν· δοκεῖς δέ μοι καὶ αὐτὸς τοῦτο γιγνώσκειν· οὐδένα γοῦν τῆς συνουσίας ἀργύριον πράττει. καίτοι τό γε ἱμάτιον ἢ τὴν οἰκίαν ἢ ἄλλο τι ὧν κέκτησαι νομίζων ἀργυρίου ἄξιον εἶναι οὐδενὶ ἂν μὴ ὅτι προῖκα δοίης, ἀλλ᾿ οὐδ᾿ ἔλαττον τῆς ἀξίας λαβών.
(11) πάλιν δέ ποτε ὁ ᾿Αντιφῶν διαλεγόμενος τῶι Σωκράτει εἶπεν·
῏Ω Σώκρατες, ἐγώ τοί σε δίκαιον μὲν νομίζω, σοφὸν δὲ οὐδ᾿ ὁπωστιοῦν· δοκεῖς δέ μοι καὶ αὐτὸς τοῦτο γιγνώσκειν· οὐδένα γοῦν τῆς συνουσίας ἀργύριον πράττει. καίτοι τό γε ἱμάτιον ἢ τὴν οἰκίαν ἢ ἄλλο τι ὧν κέκτησαι νομίζων ἀργυρίου ἄξιον εἶναι οὐδενὶ ἂν μὴ ὅτι προῖκα δοίης, ἀλλ᾿ οὐδ᾿ ἔλαττον τῆς ἀξίας λαβών.
---
(12) δῆλον δὴ ὅτι εἰ καὶ τὴν συνουσίαν ὤιου τινὸς ἀξίαν εἶναι, καὶ ταύτης ἂν οὐκ ἔλαττον τῆς ἀξίας ἀργύριον ἐπράττου. δίκαιος μὲν οὖν ἂν εἴης, ὅτι οὐκ ἐξαπατᾶις ἐπὶ πλεονεξίαι, σοφὸς δὲ οὐκ ἄν, μηδενός γε ἄξια ἐπιστάμενος.
(12) δῆλον δὴ ὅτι εἰ καὶ τὴν συνουσίαν ὤιου τινὸς ἀξίαν εἶναι, καὶ ταύτης ἂν οὐκ ἔλαττον τῆς ἀξίας ἀργύριον ἐπράττου. δίκαιος μὲν οὖν ἂν εἴης, ὅτι οὐκ ἐξαπατᾶις ἐπὶ πλεονεξίαι, σοφὸς δὲ οὐκ ἄν, μηδενός γε ἄξια ἐπιστάμενος.
---
(13) ὁ δὲ Σωκράτης πρὸς ταῦτα εἶπεν·
(13) ὁ δὲ Σωκράτης πρὸς ταῦτα εἶπεν·
῏Ω ᾿Αντιφῶν, παρ᾿ ἡμῖν νομίζεται τὴν ὥραν καὶ τὴν σοφίαν ὁμοίως μὲν καλόν, ὁμοίως δὲ αἰσχρὸν διατίθεσθαι εἶναι. τήν τε γὰρ ὥραν ἐὰν μέν τις ἀργυρίου πωλῆι τῶι βουλομένωι, πόρνον αὐτὸν ἀποκαλοῦσιν, ἐὰν δέ τις, ὃν ἂν γνῶι καλόν τε κἀγαθὸν ἐραστὴν ὄντα, τοῦτον φίλον ἑαυτῶι ποιῆται, σώφρονα νομίζομεν· καὶ τὴν σοφίαν ὡσαύτως τοὺς μὲν ἀργυρίου τῶι βουλομένωι πωλοῦντας σοφιστὰς ὥσπερ πόρνους ἀποκαλοῦσιν, ὅστις δέ, ὃν ἂν γνῶι εὐφυᾶ ὄντα, διδάσκων, ὅ τι ἂν ἔχηι ἀγαθόν, φίλον ποιεῖται, τοῦτον νομίζομεν, ἃ τῶι καλῶι κἀγαθῶι πολίτηι προσήκει, ταῦτα ποιεῖν.
---
(14) ἐγὼ δ᾿ οὖν καὶ αὐτός, ὦ ᾿Αντιφῶν, ὥσπερ ἄλλος τις ἢ ἵππωι ἀγαθῶι ἢ κυνὶ ἢ ὄρνιθι ἥδεται, οὕτω καὶ ἔτι μᾶλλον ἥδομαι φίλοις ἀγαθοῖς, καὶ ἐάν τι ἔχω ἀγαθόν, διδάσκω, καὶ ἄλλοις συνίστημι παρ᾿ ὧν ἂν ἡγῶμαι ὠφελήσεσθαί τι αὐτοὺς εἰς ἀρετήν· καὶ τοὺς θησαυροὺς τῶν πάλαι σοφῶν ἀνδρῶν, οὓς ἐκεῖνοι κατέλιπον ἐν βιβλίοις γράψαντες, ἀνελίττων κοινῆι σὺν τοῖς φίλοις διέρχομαι. καὶ ἄν τι ὁρῶμεν ἀγαθόν, ἐκλεγόμεθα καὶ μέγα νομίζομεν κέρδος, ἐὰν ἀλλήλοις φίλοι γιγνώμεθα.
(14) ἐγὼ δ᾿ οὖν καὶ αὐτός, ὦ ᾿Αντιφῶν, ὥσπερ ἄλλος τις ἢ ἵππωι ἀγαθῶι ἢ κυνὶ ἢ ὄρνιθι ἥδεται, οὕτω καὶ ἔτι μᾶλλον ἥδομαι φίλοις ἀγαθοῖς, καὶ ἐάν τι ἔχω ἀγαθόν, διδάσκω, καὶ ἄλλοις συνίστημι παρ᾿ ὧν ἂν ἡγῶμαι ὠφελήσεσθαί τι αὐτοὺς εἰς ἀρετήν· καὶ τοὺς θησαυροὺς τῶν πάλαι σοφῶν ἀνδρῶν, οὓς ἐκεῖνοι κατέλιπον ἐν βιβλίοις γράψαντες, ἀνελίττων κοινῆι σὺν τοῖς φίλοις διέρχομαι. καὶ ἄν τι ὁρῶμεν ἀγαθόν, ἐκλεγόμεθα καὶ μέγα νομίζομεν κέρδος, ἐὰν ἀλλήλοις φίλοι γιγνώμεθα.
ἐμοὶ μὲν δὴ ταῦτα ἀκούοντι ἐδόκει αὐτός τε μακάριος εἶναι καὶ τοὺς ἀκούοντας ἐπὶ καλοκἀγαθίαν ἄγειν.
---
(15) καὶ πάλιν ποτὲ τοῦ ᾿Αντιφῶντος ἐρομένου αὐτόν, πῶς ἄλλους μὲν ἡγοῖτο πολιτικοὺς ποιεῖν, αὐτὸς δ᾿ οὐ πράττοι τὰ πολιτικά, εἴπερ ἐπίσταιτο·
(15) καὶ πάλιν ποτὲ τοῦ ᾿Αντιφῶντος ἐρομένου αὐτόν, πῶς ἄλλους μὲν ἡγοῖτο πολιτικοὺς ποιεῖν, αὐτὸς δ᾿ οὐ πράττοι τὰ πολιτικά, εἴπερ ἐπίσταιτο·
Ποτέρως δ᾿ ἄν, ἔφη, ὦ ᾿Αντιφῶν, μᾶλλον τὰ πολιτικὰ πράττοιμι, εἰ μόνος αὐτὰ πράττοιμι ἢ εἰ ἐπιμελοίμην τοῦ ὡς πλείστους ἱκανοὺς εἶναι πράττειν αὐτά;
(1) Nebylo by vhodné pominout jeho [Sókratovy] rozmluvy se sofistou Antifóntem. Když totiž Antifón jednou chtěl Sókratovi odvést žáky, přišel k němu a promluvil v jejich přítomnosti toto:
---
(2) „Sókrate, já jsem se domníval, že ti, kdo filosofují, se nutně stávají šťastnějšími. Ty však, jak se mi zdá, sis z filosofie odnesl pravý opak. Vždyť žiješ tak, že by ani žádný sluha u svého pána při takovém živobytí nezůstal. Jíš nejhorší možná jídla a piješ nejhorší nápoje, tvoje oblečení není pouze špatné, ale navíc stejné v létě i v zimě, chodíš bosý a bez spodního oděvu.
(2) „Sókrate, já jsem se domníval, že ti, kdo filosofují, se nutně stávají šťastnějšími. Ty však, jak se mi zdá, sis z filosofie odnesl pravý opak. Vždyť žiješ tak, že by ani žádný sluha u svého pána při takovém živobytí nezůstal. Jíš nejhorší možná jídla a piješ nejhorší nápoje, tvoje oblečení není pouze špatné, ale navíc stejné v létě i v zimě, chodíš bosý a bez spodního oděvu.
---
(3) Přesto nepřijímáš peníze, i když jejich získávání těší a jejich vlastnění činí život svobodnějším a také příjemnějším. Ve všech řemeslech učitelé působí, že je učedníci napodobují; pokud však i ty takto vedeš své žáky, uvaž, že jsi učitelem neštěstí.“
(3) Přesto nepřijímáš peníze, i když jejich získávání těší a jejich vlastnění činí život svobodnějším a také příjemnějším. Ve všech řemeslech učitelé působí, že je učedníci napodobují; pokud však i ty takto vedeš své žáky, uvaž, že jsi učitelem neštěstí.“
Na to mu Sókratés odpověděl:
---
(4) „Zdá se mi, Antifónte, že považuješ můj život za takto bídný, takže jsem přesvědčen, že by sis vybral raději zemřít než žít jako já. Nuže, podívejme se, proč ti můj způsob života připadá krutý.
(4) „Zdá se mi, Antifónte, že považuješ můj život za takto bídný, takže jsem přesvědčen, že by sis vybral raději zemřít než žít jako já. Nuže, podívejme se, proč ti můj způsob života připadá krutý.
---
(5) Snad proto, že ti, kdo přijímají peníze, musí odpracovat to, za co přijali mzdu; avšak já, když nic neberu, nemusím rozmlouvat s tím, s kým nechci? (...)
(5) Snad proto, že ti, kdo přijímají peníze, musí odpracovat to, za co přijali mzdu; avšak já, když nic neberu, nemusím rozmlouvat s tím, s kým nechci? (...)
---
(...)
(...)
---
(10) Zdá se mi, Antifónte, že to, co považuješ za štěstí, je rozmařilost a nákladnost. Já však za božské považuji nemít žádné potřeby; mít jich co nejméně, to pokládám za nejbližší božskému a ono božské za nejlepší, to nejbližší božskému pak za nejbližší nejlepšímu.“
(10) Zdá se mi, Antifónte, že to, co považuješ za štěstí, je rozmařilost a nákladnost. Já však za božské považuji nemít žádné potřeby; mít jich co nejméně, to pokládám za nejbližší božskému a ono božské za nejlepší, to nejbližší božskému pak za nejbližší nejlepšímu.“
---
(11) Když Antifón znovu rozmlouval se Sókratem, řekl:
„Sókrate, považuji tě sice za spravedlivého, avšak vůbec ne za moudrého. Domnívám se, že to také sám pochopíš. Vždyť za svou společnost nepožaduješ žádné peníze, přestože bys nikomu nedal zadarmo svůj oděv nebo dům, ani nic jiného, čemu přisuzuješ nějakou peněžní hodnotu, leč vzal bys ne méně, než je vhodné.
(11) Když Antifón znovu rozmlouval se Sókratem, řekl:
„Sókrate, považuji tě sice za spravedlivého, avšak vůbec ne za moudrého. Domnívám se, že to také sám pochopíš. Vždyť za svou společnost nepožaduješ žádné peníze, přestože bys nikomu nedal zadarmo svůj oděv nebo dům, ani nic jiného, čemu přisuzuješ nějakou peněžní hodnotu, leč vzal bys ne méně, než je vhodné.
---
(12) Je tedy zřejmé, že pokud by ses domníval, že společenství s tebou má nějakou hodnotu, požadoval bys za něj ne méně peněz, než na kolik bys je cenil. Spravedlivý sice jsi, protože neklameš kvůli zbohatnutí, moudrý však nejsi, neboť to, co víš, nemá žádnou hodnotu.“
(12) Je tedy zřejmé, že pokud by ses domníval, že společenství s tebou má nějakou hodnotu, požadoval bys za něj ne méně peněz, než na kolik bys je cenil. Spravedlivý sice jsi, protože neklameš kvůli zbohatnutí, moudrý však nejsi, neboť to, co víš, nemá žádnou hodnotu.“
---
(13) Sókratés mu odpověděl:
(13) Sókratés mu odpověděl:
„Antifónte, u nás je obvyklé, že krásu, a stejně tak i moudrost, lze nabízet způsobem pěkným i potupným. Vždyť pokud někdo prodává krásu za peníze tomu, kdo si ji žádá, nazývá se to prostitucí; když však někdo poznal, že milovník je pěkný a dobrý, stává se jeho přítelem, a to se považuje za rozumné. Ty, kteří chtějí svou moudrost prodávat za peníze, se nazývají sofisté, podobně jako prostituti. Když však někdo učí toho, jehož ušlechtilost poznává, co je v něm dobrého, stává se přítelem, a o tom se soudí, že jedná jako dobrý občan.
---
(14) Se mnou je to takhle, Antifónte: Jako má někdo radost z dobrého koně, psa nebo ptáka, tak a ještě více mám radost z dobrých přátel, a pokud mám něco dobrého, učím to a představuji ostatním, co jim může přispět k jejich dokonalosti. Společně se svými přáteli probírám poklady, které dávní moudří mužové zanechali zapsané ve svých knihách, a když tam vidíme něco dobrého, považujeme to za cosi velkého a vkládáme to do srdce, když jsme navzájem přáteli.“
(14) Se mnou je to takhle, Antifónte: Jako má někdo radost z dobrého koně, psa nebo ptáka, tak a ještě více mám radost z dobrých přátel, a pokud mám něco dobrého, učím to a představuji ostatním, co jim může přispět k jejich dokonalosti. Společně se svými přáteli probírám poklady, které dávní moudří mužové zanechali zapsané ve svých knihách, a když tam vidíme něco dobrého, považujeme to za cosi velkého a vkládáme to do srdce, když jsme navzájem přáteli.“
Když jsem toto vše slyšel, zdálo se mi, že on sám je blažený a že vede posluchače k dokonalosti.
---
(15) Jindy se ho zase Antifón ptal, jak si může myslet, že jiné připravuje pro politiku, když se sám politikou nezabývá, třebaže jí rozumí. Odpověděl:
(15) Jindy se ho zase Antifón ptal, jak si může myslet, že jiné připravuje pro politiku, když se sám politikou nezabývá, třebaže jí rozumí. Odpověděl:
„Zda-li pak bych, Antifónte, dokázal v politice víc, pokud bych se jí věnoval pouze sám, nebo když se postarám o co nejvíc takových lidí, kteří by byli vhodní k politické činnosti?“
př. V. Bahník