12 DK A 15
Anaximandros (zachoval Aristotelés ve spisu Physica, III, 4; 203b6)Součástí tohoto zlomku jsou také: 12 DK A 15 /cfr
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ἅπαντα γὰρ ἢ ἀρχὴ ἢ ἐξ ἀρχῆς, τοῦ δὲ ἀπείρου οὐκ ἔστιν ἀρχή· εἴη γὰρ ἂν αὐτοῦ πέρας. ἔτι δὲ καὶ ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον ὡς ἀρχή τις οὖσα· τό τε γὰρ γενόμενον ἀνάγκη τέλος λαβεῖν, καὶ τελευτὴ πάσης ἔστι φθορᾶς. διὸ καθάπερ λέγομεν, οὐ ταύτης ἀρχή, ἀλλ᾿ αὕτη τῶν ἄλλων εἶναι δοκεῖ καὶ περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν, ὥς φασιν ὅσοι μὴ ποιοῦσι παρὰ τὸ ἄπειρον ἄλλας αἰτίας οἷον νοῦν ἢ φιλίαν.
καὶ τοῦτ᾿ εἶναι τὸ θεῖον· (Β 3) ἀθάνατον γὰρ καὶ ἀνώλεθρον,
ὥς φησιν ὁ Αναξίμανδρος καὶ οἱ πλεῖστοι τῶν φυσιολόγων.
ὥς φησιν ὁ Αναξίμανδρος καὶ οἱ πλεῖστοι τῶν φυσιολόγων.
τοῦ δ᾿ εἶναί τι ἄπειρον ἡ πίστις ἐκ πέντε μάλιστ᾿ ἂν συμβαίνοι σκοποῦσιν,
ἔκ τε τοῦ χρόνου (οὗτος γὰρ ἄπειρος)
καὶ ἐκ τῆς ἐν τοῖς μεγέθεσι διαιρέσεως (χρῶνται γὰρ οἱ μαθηματικοὶ τῶι ἀπείρωι),
ἔτι τῶι οὕτως ἂν μόνως μὴ ὑπολείπειν γένεσιν καὶ φθοράν, εἰ ἄπειρον εἴη ὅθεν ἀφαιρεῖται τὸ γιγνόμενον.
ἔτι τῶι τὸ πεπερασμένον ἀεὶ πρός τι περαίνειν, ὥστε ἀνάγκη μηδὲν εἶναι πέρας, εἰ ἀεὶ περαίνειν ἀνάγκη ἕτερον πρὸς ἕτερον.
ἔκ τε τοῦ χρόνου (οὗτος γὰρ ἄπειρος)
καὶ ἐκ τῆς ἐν τοῖς μεγέθεσι διαιρέσεως (χρῶνται γὰρ οἱ μαθηματικοὶ τῶι ἀπείρωι),
ἔτι τῶι οὕτως ἂν μόνως μὴ ὑπολείπειν γένεσιν καὶ φθοράν, εἰ ἄπειρον εἴη ὅθεν ἀφαιρεῖται τὸ γιγνόμενον.
ἔτι τῶι τὸ πεπερασμένον ἀεὶ πρός τι περαίνειν, ὥστε ἀνάγκη μηδὲν εἶναι πέρας, εἰ ἀεὶ περαίνειν ἀνάγκη ἕτερον πρὸς ἕτερον.
μάλιστα δὲ καὶ κυριώτατον, ὃ τὴν κοινὴν ποιεῖ ἀπορίαν πᾶσιν· διὰ γὰρ τὸ ἐν τῆι νοήσει μὴ ὑπολείπειν καὶ ὁ ἀριθμὸς δοκεῖ ἄπειρος εἶναι καὶ τὰ μαθηματικὰ μεγέθη καὶ τὸ ἔξω τοῦ οὐρανοῦ· ἀπείρου δ᾿ ὄντος τοῦ ἔξω, καὶ σῶμα ἄπειρον εἶναι δοκεῖ καὶ κόσμοι.
Neboť všechno buď je počátkem, nebo je z nějakého počátku. Není však žádný počátek bezmezna, neboť by pak [počátek] byl jeho mezí. Dále je [bezmezno] jak nezrozené, tak nezanikající, pokud je jakýmsi počátkem. Protože to, co vzniká, nutně postihne konec, a každý zánik má svůj konec. Proto jak říkáme, tento [počátek] nemá počátek, ale zdá se, že on sám je počátkem jiných věcí, že všechny věci objímá a řídí; jak říkají ti, kdo vedle bezmezna nepředpokládají jiné příčiny, například mysl nebo lásku.
A bezmezno je božstvím (to theion), neboť je (B 3) nesmrtelné a nehynoucí,
jak praví Anaximandros a většina badatelů o přírodě.
jak praví Anaximandros a většina badatelů o přírodě.
Důvěra, že je nějaké bezmezno, pochází u těch, kdo to zkoumají, ponejvíce z pěti [důvodů]:
z času, neboť ten je bezmezný;
z dělení velikostí, neboť bezmezna užívají matematici;
dále tím, že vznik a zánik nastane pouze v tom případě, že bezmezno je tím, odkud se odebírá to, co vzniká;
dále tím, že to, co je omezené, je vymezené vůči něčemu, takže pokud se vždy nutně vymezuje jedna věc vůči jiné, nemůže existovat žádná mez.
z času, neboť ten je bezmezný;
z dělení velikostí, neboť bezmezna užívají matematici;
dále tím, že vznik a zánik nastane pouze v tom případě, že bezmezno je tím, odkud se odebírá to, co vzniká;
dále tím, že to, co je omezené, je vymezené vůči něčemu, takže pokud se vždy nutně vymezuje jedna věc vůči jiné, nemůže existovat žádná mez.
Zcela nejdůležitější důvod je však ten, který působí obecnou obtíž každému: Neboť kvůli tomu, že naše myšlení neustává [v dalším postupu], zdá se být bezmezným i počet a stejně tak matematické velikosti a to, co je vně nebes. Kdyby bylo vně [nebes] bezmezno, zdálo by se, že existuje bezmezné těleso a světy.
Viz Aristotelés, Physica III, 4; 203a16.