72 DK A 3
Anaxarchos (zachoval Plútarchos ve spisu Alex., 52)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Καλλισθένης μὲν ἠθικῶς ἐπειρᾶτο καὶ πράιως ὑποδυόμενος τῶι λόγωι καὶ περιιὼν ἀλύπως λαβέσθαι τοῦ πάθους, ὁ δὲ ᾿Ανάξαρχος ἰδίαν τινὰ πορευόμενος ἐξ ἀρχῆς ὁδὸν ἐν φιλοσοφίαι καὶ δόξαν εἰληφὼς ὑπεροψίας καὶ ὀλιγωρίας τῶν συνήθων εὐθὺς εἰσελθὼν ἀνεβόησεν· ᾿οὗτός ἐστιν ᾿Αλέξανδρος, εἰς ὃν ἡ οἰκουμένη νῦν ἀποβλέπει· ὁ δὲ ἔρριπται κλαίων ὥσπερ ἀνδράποδον ἀνθρώπων νόμον καὶ ψόγον δεδοικώς, οἷς αὐτὸν προσήκει νόμον εἶναι καὶ ὅρον τῶν δικαίων, ἐπείπερ ἄρχειν καὶ κρατεῖν νενίκηκεν, ἀλλὰ μὴ δουλεύειν ὑπὸ κενῆς δόξης κεκρατημένον. οὐκ οἶσθα, εἶπεν, ὅτι τὴν Δίκην ἔχει πάρεδρον ὁ Ζεὺς καὶ τὴν Θέμιν, ἵνα πᾶν τὸ πραχθὲν ὑπὸ τοῦ κρατοῦντος θεμιτὸν ἦι καὶ δίκαιον;᾿
τοιούτοις τισὶ λόγοις χρησάμενος ὁ ᾿Ανάξαρχος τὸ μὲν πάθος ἐκούφισε τοῦ βασιλέως, τὸ δὲ ἦθος εἰς πολλὰ χαυνότερον καὶ παρανομώτερον ἐποίησεν, αὑτὸν δὲ δαιμονίως ἐνήρμοσε καὶ τοῦ Καλλισθένους τὴν ὁμιλίαν οὐδὲ ἄλλως ἐπίχαριν διὰ τὸ αὐστηρὸν οὖσαν προσδιέβαλε.
λέγεται δέ ποτε παρὰ δεῖπνον ὑπὲρ ὡρῶν καὶ κράσεως τοῦ περιέχοντος λόγων ὄντων τὸν Καλλισθένην μετέχοντα δόξης τοῖς λέγουσι τἀκεῖ μᾶλλον εἶναι ψυχρὰ καὶ δυσχείμερα τῶν ῾Ελληνικῶν, ἐναντιουμένου τοῦ ᾿Αναξάρχου καὶ φιλονικοῦντος εἰπεῖν· ᾿ἀλλὰ μὴν ἀνάγκη σοι ταῦτα ἐκείνων ὁμολογεῖν ψυχρότερα· σὺ γὰρ ἐκεῖ μὲν ἐν τρίβωνι διεχείμαζες, ἐνταῦθα δὲ τρεῖς ἐπιβεβλημένος δάπιδας κατάκεισαι᾿. τὸν μὲν οὖν ᾿Ανάξαρχον καὶ τοῦτο προσπαρώξυνε.
Kallisthenés e pokoušel etickou úvahou nebolestně dotknout tragické události [Alexandr zavraždil Kleita], přičemž mluvil s opatrnou šetrností a věc obcházel, kdežto Anaxarchos, který se ve filosofii hned od počátku ubíral svou vlastní cestou a získal si pověst, že přezírá obvyklé věci a pohrdá jimi, se hned při vstupu rozkřikl: „Tohle je ten Alexandr, na něhož nyní celý svět upírá oči! A on leží na zemi a pláče jako nějaký otrok obávající se lidského zákona a hanby, ačkoli sám má být pro lidi zákonem a výměrem spravedlnosti, poněvadž proto zvítězil, aby vládl a panoval, a ne aby otročil ovládán prázdným míněním! Což nevíš,“ pokračoval, „že má Zeus po stranách svého chrámu Diké a Themidu proto, aby bylo zákonné a spravedlivé všechno, co vladař vykoná?“
Takovými asi řečmi Anaxarchos ulevil sice králi v jeho bolesti, ale učinil jeho povahu pro mnohé případy nadutější a nezákonnější, sám se ovšem obratně vetřel do jeho přízně a nadto znechutil králi styk s Kallisthenem, který byl beztak pro svou vážnost málo příjemný.
Vypráví se, že jednou při hostině byla řeč o počasí a teplotě ovzduší, a tu se Kallisthenés zastával mínění těch, kdo tvrdili, že jsou tamní krajiny chladnější a mají horší zimy než krajiny řecké. A když Anaxarchos odporoval a přel se, pravil mu Kallisthenés: „Ale vždyť přece nutně musíš přiznat, že je zde chladněji než tam, neboť doma jsi přečkával zimu v jediném pláštíku, ale tady ležíš u stolu zakryt tlustými pokrývkami.“ Anaxarcha zajisté tento výrok ještě více roztrpčil.
př. F. Stiebitz