72 DK A 2
Anaxarchos (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, IX, 61-63)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Πύρρων ᾿Ηλεῖος Πλειστάρχου μὲν ἦν υἱός, καθὰ καὶ Διοκλῆς ἱστορεῖ· ὥς φησι δ' Ἀπολλόδωρος ἐν Χρονικοῖς, πρότερον ἦν ζωγράφος, καὶ ἤκουσε Βρύσωνος τοῦ Στίλπωνος, ὡς ᾿Αλέξανδρος ἐν Διαδοχαῖς (fr. 146; FHG III, 243), εἶτα ᾿Αναξάρχου ξυνακολουθῶν πανταχοῦ, ὡς καὶ τοῖς Γυμνοσοφισταῖς ἐν ᾿Ινδίαι συμμῖξαι καὶ τοῖς Μάγοις. (... )
(63) ἐκπατεῖν τε αὐτὸν καὶ ἐρημάζειν, σπανίως ποτ᾿ ἐπιφαινόμενον τοῖς οἴκοι. τοῦτο δὲ ποιεῖν ἀκούσαντα ᾿Ινδοῦ τινος ὀνειδίζοντος ᾿Αναξάρχωι, ὡς οὐκ ἂν ἕτερόν τινα διδάξαι οὗτος ἀγαθόν, αὐτὸς αὐλὰς βασιλικὰς θεραπεύων. ἀεί τε εἶναι ἐν τῶι αὐτῶι καταστήματι, ὥστε εἰ καί τις αὐτὸν καταλίποι μεταξὺ λέγοντα, αὑτῶι διαπεραίνειν τὸν λόγον, καίτοι κεκινημένον τε <...> ὄντα ἐν νεότητι. πολλάκις, φησί (Antigonos Karyst. p. 35 Wilam.), καὶ ἀπεδήμει, μηδενὶ προειπών, καὶ συνερέμβετο οἷστισιν ἤθελεν. καί ποτ᾿ ᾿Αναξάρχου εἰς τέλμα ἐμπεσόντος, παρῆλθεν οὐ βοηθήσας· τινῶν δὲ αἰτιωμένων, αὐτὸς ᾿Ανάξαρχος ἐπήινει τὸ ἀδιάφορον καὶ ἄστοργον αὐτοῦ.
Pyrrhón z Élidy byl synem Pleistarchovým, jak uvádí Dioklés. Podle zprávy apollodórovy v Kronice byl zprvu malířem a poslouchal Stilpónova syna Brysóna, jak tvrdí Alexandros v Nástupnictvích, potom Anaxarcha, všude ho doprovázeje, takže přišel do styku i s gymnosofisty v Indii i mágy. (...)
(63) Odešel prý [Pyrrhón] od lidí a žil o samotě, jen zřídka se ukazuje domácím. Činil prý to proto, že uslyšel jakéhosi Inda, jak vytýkal Anaxarchovi, že nemůže naučit druhého být dobrým ten, kdo sám navštěvuje dvůr královský. Zachovával prý vždy týž postoj a tvářnost, takže i když ho někdo opustil uprostřed řeči, ukončil ji sám pro sebe, ačkoli byl v mládí dost vznětlivý. Často prý odcházel z domu, aniž dříve co řekl a potuloval se s ledajakými lidmi. A když jednou upadl Anaxarchos do bláta, čel dále, aniž mu pomohl. Když pak mu to někteří vytýkali, sám Anaxarchos ho chválil pro jeho lhostejnost a neúčastenství.
př. A. Kolář