Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
68 DK B 191
Démokritos (zachoval Stobaios ve spisu Anthologium, III, 1, 210)





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


Δημοκρίτου. ἀνθρώποισι γὰρ εὐθυμίη γίνεται μετριότητι τέρψιος καὶ βίου συμμετρίηι· τὰ δ᾿ ἐλλείποντα καὶ ὑπερβάλλοντα μεταπίπτειν τε φιλεῖ καὶ μεγάλας κινήσιας ἐμποιεῖν τῆι ψυχῆι. αἱ δ᾿ ἐκ μεγάλων διαστημάτων κινούμεναι τῶν ψυχέων οὔτε εὐσταθέες εἰσὶν οὔτε εὔθυμοι. ἐπὶ τοῖς δυνατοῖς οὖν δεῖ ἔχειν τὴν γνώμην καὶ τοῖς παρεοῦσιν ἀρκέεσθαι τῶν μὲν ζηλουμένων καὶ θαυμαζομένων ὀλίγην μνήμην ἔχοντα καὶ τῆι διανοίαι μὴ προσεδρεύοντα, τῶν δὲ ταλαιπωρεόντων τοὺς βίους θεωρέειν, ἐννοούμενον ἃ πάσχουσι κάρτα (?), ὅκως ἂν τὰ παρεόντα σοι καὶ ὑπάρχοντα μεγάλα καὶ ζηλωτὰ φαίνηται, καὶ μηκέτι πλειόνων ἐπιθυμέοντι συμβαίνηι κακοπαθεῖν τῆι ψυχῆι. ὁ γὰρ θαυμάζων τοὺς ἔχοντας καὶ μακαριζομένους ὑπὸ τῶν ἄλλων ἀνθρώπων καὶ τῆι μνήμηι πᾶσαν ὥραν προσεδρεύων ἀεὶ ἐπικαινουργεῖν ἀναγκάζεται καὶ ἐπιβάλλεσθαι δι᾿ ἐπιθυμίην τοῦ τι πρήσσειν ἀνήκεστον ὧν νόμοι κωλύουσιν. διόπερ τὰ μὲν μὴ δίζεσθαι χρεών, ἐπὶ δὲ τοῖς εὐθυμέεσθαι χρεών, παραβάλλοντα τὸν ἑαυτοῦ βίον πρὸς τὸν τῶν φαυλότερον πρησσόντων καὶ μακαρίζειν ἑωυτὸν ἐνθυμεύμενον ἃ πάσχουσιν, ὁκόσωι αὐτέων βέλτιον πρήσσει τε καὶ διάγει. ταύτης γὰρ ἐχόμενος τῆς γνώμης εὐθυμότερόν τε διάξεις καὶ οὐκ ὀλίγας κῆρας ἐν τῶι βίωι διώσεαι, φθόνον καὶ ζῆλον καὶ δυσμενίην.
Démokritovo: Spokojenost (euthymié, „dobrá mysl“) se lidem rodí ze střídmosti v požitku a z úměrnosti ve způsobu života. Nedostatek i nadbytek se rády proměňují v opak a působí duši veliké zmatky. Ty z duší, které se pohybují ve velikých rozdílech, nejsou ani pevné, ani spokojené. Člověk má tedy obracet mysl k tomu, co je možné, má se spokojovat s tím, co je mu po ruce. Má jen málo dbát o to, co budí řevnivost a úžas, nemít to na paměti. Má se dívat na život ubohých lidí a má přemýšlet o tom, kolik oni trpí, aby se ti to, co máš po ruce a čeho se ti dostává, zdálo velikým a záviděníhodným; aby se ti již nestávalo, že bys duševně strádal v touze po něčem větším. Kdo se totiž obdivuje lidem majetným a ostatními velebeným, kdo se jimi v své mysli zabývá každou hodinu, ten je nucený stále osnovat něco nového a ve své chtivosti se vrhá na to, aby činil něco nenapravitelného, co zákony zakazují. Proto nemá člověk hledat cizí, nýbrž má býti spokojený s tím, co má, když svůj život srovnává s životem těch, kterým se daří hůř. Má blahoslavit sebe, když pomyslí na to, co oni trpí, oč lépe se mu daří a vede než jim. Pokud se budeš držet této myšlenky, budeš žít spokojeněji a zaženeš v životě nemálo pohrom: závist, řevnivost a nepřátelství.