Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
10 DK A 3
7 mudrců (zachoval Stobaios ve spisu Anthologium, III, 1, 172 (ed. C. Wachsmuth, O. Hense))





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


Δημητρίου Φαληρέως
τῶν ἑπτὰ σοφῶν ἀποφθέγματα.
α (172, 3)
Κλεόβουλος Εὐαγόρου Λίνδιος ἔφη·
Μέτρον ἄριστον. Πατέρα δεῖ αἰδεῖσθαι. Εὖ τὸ σῶμα ἔχειν καὶ τὴν ψυχήν. Φιλήκοον εἶναι καὶ μὴ πολύλαλον. Πολυμαθῆ ἢ ἀμαθῆ. Γλῶσσαν εὔφημον κεκτῆσθαι. ᾿Αρετῆς οἰκεῖον <εἶναι>, κακίας ἀλλότριον. ᾿Αδικίαν μισεῖν. Εὐσέβειαν φυλάσσειν. Πολίταις τὰ βέλτιστα συμβουλεύειν. ῾Ηδονῆς κρατεῖν. Βίᾳ μηδὲν πράττειν. Τέκνα παιδεύειν. Τύχῃ εὔχεσθαι. ῎Εχθρας διαλύειν. Τὸν τοῦ δήμου ἐχθρὸν πολέμιον νομίζειν. Γυναικὶ μὴ μάχεσθαι μηδὲ ἄγαν φρονεῖν ἀλλοτρίων παρόντων· τὸ μὲν γὰρ ἄνοιαν, τὸ δὲ μανίαν δύναται παρέχειν. Οἰκέτας μεθύοντας μὴ κολάζειν· εἰ δὲ μή, δόξεις παροινεῖν. Γαμεῖν ἐκ τῶν ὁμοίων· ἐὰν γὰρ ἐκ τῶν κρειττόνων, δεσπότας, οὐ συγγενεῖς κτήσῃ. Μὴ ἐπιγέλα τῷ σκώπτοντι· ἀπεχθὴς γὰρ ἔσῃ τοῖς σκωπτομένοις. Εὐποροῦντα μὴ ὑπερήφανον εἶναι, ἀποροῦντα μὴ ταπεινοῦσθαι.
β (172, 19)
Σόλων ᾿Εξηκεστίδου ᾿Αθηναῖος ἔφη·
Μηδὲν ἄγαν. Κριτὴς μὴ κάθησο· εἰ δὲ μή, τῷ ληφθέντι ἐχθρὸς ἔσῃ. ῾Ηδονὴν φεῦγε, ἥτις λύπην τίκτει. Φύλασσε τρόπου καλοκαγαθίαν ὅρκου πιστοτέραν. Σφραγίζου τοὺς μὲν λόγους σιγῇ, τὴν δὲ σιγὴν καιρῷ. Μὴ ψεύδου, ἀλλ᾿ ἀλήθευε. Τὰ σπουδαῖα μελέτα. Τῶν γονέων μὴ λέγε δικαιότερα. Φίλους μὴ ταχὺ κτῶ, οὓς δ᾿ ἂν κτήσῃ, μὴ ταχὺ ἀποδοκίμαζε. ῎Αρχεσθαι μαθών, ἄρχειν ἐπιστήσῃ. Εὐθύνας ἑτέρους ἀξιῶν διδόναι, καὶ αὐτὸς ὕπεχε. Συμβούλευε μὴ τὰ ἥδιστα, ἀλλὰ τὰ βέλτιστα. Τοῖς πολίταις μὴ θρασύνου. Μὴ κακοῖς ὁμίλει. Χρῶ τοῖς θεοῖς. Φίλους εὐσέβει. ῝Ο ἂν <μὴ> ἴδῃς μὴ λέγε. Εἰδὼς σίγα. Τοῖς ἑαυτοῦ πρᾷος ἴσθι. Τὰ ἀφανῆ τοῖς φανεροῖς τεκμαίρου.
γ (172, 33)
Χείλων Δαμαγήτου Λακεδαιμόνιος ἔφη·
Γνῶθι σαυτόν. Πίνων, μὴ πολλὰ λάλει· ἁμαρτήσῃ γάρ. Μὴ ἀπείλει τοῖς ἐλευθέροις· οὐ γὰρ δίκαιον. Μὴ κακολόγει τοὺς πλησίον· εἰ δὲ μή, ἀκούσῃ ἐφ᾿ οἷς λυπηθήσῃ. ᾿Επὶ τὰ δεῖπνα τῶν φίλων βραδέως πορεύου, ἐπὶ δὲ τὰς ἀτυχίας ταχέως. Γάμους εὐτελεῖς ποιοῦ. Τὸν τετελευτηκότα μακάριζε. Πρεσβύτερον σέβου. Τὸν τὰ ἀλλότρια περιεργαζόμενον μίσει. Ζημίαν αἱροῦ μᾶλλον ἢ κέρδος αἰσχρόν· τὸ μὲν γὰρ ἅπαξ λυπήσει, τὸ δὲ ἀεί. Τῷ δυστυχοῦντι μὴ ἐπιγέλα. Τραχὺς ὤν, ἥσυχον σεαυτὸν πάρεχε, ὅπως σε αἰσχύνωνται μᾶλλον, ἢ φοβῶνται. Τῆς ἰδίας οἰκίας προστάτει. ῾Η γλῶσσά σου μὴ προτρεχέτω τοῦ νοῦ. Θυμοῦ κράτει. Μὴ ἐπιθύμει ἀδύνατα. ᾿Εν ὁδῷ μὴ σπεῦδε προάγειν, μηδὲ τὴν χεῖρα κινεῖν· μανικὸν γάρ. Νόμοις πείθου. ᾿Αδικούμενος διαλλάσσου· ὑβριζόμενος τιμωροῦ.
δ (172, 49)
Θαλῆς ᾿Εξαμίου Μιλήσιος ἔφη·
᾿Εγγύα, πάρα δ᾿ ἄτα. Φίλων παρόντων καὶ ἀπόντων μέμνησο. Μὴ τὴν ὄψιν καλλωπίζου, ἀλλ᾿ ἐν τοῖς ἐπιτηδεύμασιν ἴσθι καλός. Μὴ πλούτει κακῶς. Μή σε διαβαλλέτω λόγος πρὸς τοὺς πίστεως κεκοινωνηκότας. Κολακεύειν γονεῖς μὴ ὄκνει. Μὴ προσδέχου τὸ φαῦλον. Οἵους ἂν ἐράνους ἐνέγκῃς τοῖς γονεῦσι, τούτους αὐτοὺς ἐν τῷ γήρᾳ παρὰ τῶν τέκνων προσδέχου. Χαλεπὸν τὸ εὖ γνῶναι. ῞Ηδιστον τὸ ἐπιθυμίας τυχεῖν. ᾿Ανιαρὸν ἀργία. Βλαβερὸν ἀκρασία. Βαρὺ ἀπαιδευσία. Δίδασκε καὶ μάνθανε τὸ ἄμεινον. ᾿Αργὸς μὴ ἴσθι, μηδ᾿ ἂν πλουτῇς. Κακὰ ἐν οἴκῳ κρύπτε. Φθόνου χάριν μὴ οἰκτείρου. Μέτρῳ χρῷ. Μὴ πᾶσι πίστευε. ῎Αρχων κόσμει σεαυτόν.
ε (172, 62)
Πιττακὸς ᾿Υρραδίου Λέσβιος ἔφη·
Καιρὸν γνῶθι. ῝Ο μέλλεις ποιεῖν, μὴ λέγε· ἀποτυχὼν γὰρ καταγελασθήσῃ. Τοῖς ἐπιτηδείοις χρῶ. ῞Οσα νεμεσᾷς τῷ πλησίον, αὐτὸς μὴ ποίει. ᾿Απραγοῦντα μὴ ὀνείδιζε· ἐπὶ γὰρ τούτοις νέμεσις θεῶν κάθηται. Παρακαταθήκας ἀπόδος. ᾿Ανέχου ὑπὸ τῶν πλησίον μικρὰ ἐλαττούμενος. Τὸν φίλον κακῶς μὴ λέγε, μηδ᾿ εὖ τὸν ἐχθρόν· ἀσυλλόγιστον γὰρ τὸ τοιοῦτον. Δεινὸν συνιδεῖν τὸ μέλλον, ἀσφαλὲς τὸ γενόμενον. Πιστὸν γῆ, ἄπιστον θάλασσα. ῎Απληστον κέρδος. Κτῆσαι ἀίδια· θεραπείαν, εὐσέβειαν, παιδείαν, σωφροσύνην, φρόνησιν, ἀλήθειαν, πίστιν, ἐμπειρίαν, ἐπιδεξιότητα, ἑταιρείαν, ἐπιμέλειαν, οἰκονομίαν, τέχνην.
ζ (172, 75)
Βίας Τευταμίδου Πριηνεὺς ἔφη·
Οἱ πλεῖστοι ἄνθρωποι κακοί. ᾿Ες τὸ ἔσοπτρον [ἔφη] ἐμβλέψαντα δεῖ, εἰ μὲν καλὸς φαίνῃ, καλὰ ποιεῖν, εἰ δὲ αἰσχρός, τὸ τῆς φύσεως ἐλλιπὲς διορθοῦσθαι τῇ καλοκαγαθίᾳ. Βραδέως ἐγχείρει· ὃ δ᾿ ἂν ἄρξῃ, διαβεβαιοῦ. Μίσει τὸ ταχὺ λαλεῖν, μὴ ἁμάρτῃς· μετάνοια γὰρ ἀκολουθεῖ. Μήτ᾿ εὐήθης ἴσθι, μήτε κακοήθης. ᾿Αφροσύνην μὴ προσδέχου. Φρόνησιν ἀγάπα. Περὶ θεῶν λέγε, ὡς εἰσὶ θεοί. Νόει τὸ πραττόμενον. ῎Ακουε πολλά. Λάλει καίρια. Πένης ὢν πλουσίοις μὴ ἐπιτίμα, ἢν μὴ μέγα ὠφελῇς. ᾿Ανάξιον ἄνδρα μὴ ἐπαίνει διὰ πλοῦτον. Πείσας λάβε, μὴ βιασάμενος. ῞Ο τι ἂν ἀγαθὸν πράσσῃς, θεούς. μὴ σεαυτὸν αἰτιῶ. Κτῆσαι ἐν μὲν νεότητι εὐπραξίαν, ἐν δὲ τῷ γήρᾳ σοφίαν. ῞Εξεις ἔργῳ μνήμην, καιρῷ εὐλάβειαν, τρόπῳ γενναιότητα, πόνῳ ἐγκράτειαν, φόβῳ εὐσέβειαν, πλούτῳ φιλίαν, λόγῳ πειθώ, σιγῇ κόσμον, γνώμῃ δικαιοσύνην, τόλμῃ ἀνδρείαν, πράξει δυναστείαν, δόξῃ ἡγεμονίαν.
η (172, 93)
Περίανδρος Κυψέλου Κορίνθιος ἔφη·
Μελέτα τὸ πᾶν. Καλὸν ἡσυχία· ἐπισφαλὲς προπέτεια. Κέρδος αἰσχρὸν φύσεως κατηγορία. Δημοκρατία κρεῖττον τυραννίδος. Αἱ μὲν ἡδοναὶ θνηταί, αἱ δ᾿ ἀρεταὶ ἀθάνατοι. Εὐτυχῶν μὲν μέτριος ἴσθι, ἀτυχῶν δὲ φρόνιμος. Φειδόμενον κρεῖττον ἀποθανεῖν ἢ ζῶντα ἐνδεῖσθαι. Σεαυτὸν ἄξιον παρασκεύαζε τῶν γονέων. Ζῶν μὲν ἐπαινοῦ, ἀποθανὼν δὲ μακαρίζου. Φίλοις εὐτυχοῦσι καὶ ἀτυχοῦσιν ὁ αὐτὸς ἴσθι. ῝Ον ἂν ἑκὼν ὁμολογήσῃς πονηρόν, παράβαινε. Λόγων ἀποῤῥήτων ἐκφορὰν μὴ ποιοῦ. Λοιδοροῦ ὡς ταχὺ φίλος ἐσόμενος. Τοῖς μὲν νόμοις παλαιοῖς χρῶ, τοῖς δ᾿ ὄψοις προσφάτοις. Μὴ μόνον τοὺς ἁμαρτάνοντας κόλαζε, ἀλλὰ καὶ τοὺς μέλλοντας κώλυε. Δυστυχῶν κρύπτε, ἵνα μὴ τοὺς ἐχθροὺς εὐφράνῃς.
Démétrios Falérský:
Výroky sedmi mudrců
1. (172.3)
Kleobúlos z Lindu, syn Euagora, pravil:
Míra je nejlepší. Je třeba ctít otce, mít v pořádku tělo a také duši, přátelsky naslouchat a ne tlachat o všem možném. Mnohoučenost je lepší než neučenost. ... Je třeba, aby zdatnost byla doma a špatnost venku. (Je třeba) nenávidět bezpráví, střežit zbožnost, občanům radit co nejlépe, ovládat rozkoš, nedělat nic násilím, vychovávat děti, modlit se k Osudu (verze překladu: být vděčný za štěstí), rušit nenávist, nepřítele lidu pokládat za válečného nepřítele, nebojovat s ženou (kvůli ženě?) ani příliš nemyslet na cizí majetek(?). Ženu si ber z rovných, neboť vezmeš-li si ji z mocnějších, dostaneš pány a ne příbuzné. Neposmívej se, když žertuješ, neboť až budeš pryč, budou se posmívat tobě. V blahobytu se nepovyšuj a v nesnázích se neponižuj.
2. (172.19)
Solón Athénský, syn Axékestidův, pravil:
Ničeho příliš! ... Utíkej před rozkoší, která plodí bolest! ... Pečeť své řeči mlčením a mlčení vhodnou dobou! Neklam, nýbrž (mluv a čiň) pravdu! ... Nemluv spravedlivěji než rodiče! Přátele nezískávej rychle a ty, které získáš, nezavrhuj rychle! ... Raď ne to nejpříjemnější, nýbrž nejlepší! ... Se špatnými se nestýkej! Měj v úctě přátele! ... Nezjevné ukazuj prostřednictvím zjevného!
3. (172.33)
Chilón z Lakedaimonu, syn Damagétův, pravil:
Poznej sebe sama! ... Když piješ, netlachej mnoho, neboť bys chyboval! Nevyhrožuj svobodným, neboť to není spravedlivé! ... K hostinám přátel se ubírej pomalu, k (jejich) neštěstím však rychle. Svatby vystrojuj laciné! Blahoslav mrtvého! Cti staršího! ... Vyber si raději škodu než hanebný zisk, bude tě totiž mrzet jednou, ten však pořád! Buď vládcem ve vlastním domě! ... Ovládej vášeň! Netuž po nemožném! ... Důvěřuj zákonům! Když se ti křivdí, usmiř se, když jsi potupen, pomsti se!
4. (172.49)
Thalés z Milétu, syn Examiův, pravil:
Záruky jsou nenasytné. Pamatuj na přátele, přítomné i nepřítomné! Neukazuj jen krásný pohled, nýbrž buď krásný ve svém snažení! Nebohatni špatným způsobem! Neklam svou řečí ty, kdo mají tvou důvěru. Neváhej lichotit rodičům! Nepřijímej (neočekávej?), co je špatné! Jak posloužíš v nouzi rodičům, tak to sám očekávej ve stáří od dětí. Hodně znát, to je obtížné. ... Nečinnost je trapná; nemírnost škodlivá; nevychovanost obtížná. Uč i uč se to lepší! Nebuď nečinný, ani když jsi bohatý! Špatnosti skrývej doma! Vzbuzuj spíše závist než soucit! Zachovávej míru! Nevěř každému! Když vládneš, pořádej sám sebe!
5. (172.62)
Pittakos z Lesbu, syn Yrradiův, pravil:
Poznej vhodný čas! Neříkej, co hodláš dělat, neboť při nezdaru dojdeš výsměchu! ... Neurážej nešťastného, neboť takové (lidi) stíhá hněv bohů. Svěřené věci vrať! Snášej drobné škody od sousedů (od blízkých). O neštěstí je lépe vědět, když je jisté, že se stalo. Spolehlivá je země, nespolehlivé moře. Zisk je nenasytný. Získej ...: poctu, zbožnost, vzdělání, rozvahu, ... pravdu, důvěru, zkušenost, ... přátelství, péči, vládu nad domem, dovednost.
6. (172, 75)
Biás z Priény, syn Teutamidův, pravil:
Mnozí (většina) lidé jsou špatní. ... Pomalu se do něčeho pouštěj, ale co začneš, při tom setrvávej! Měj v nenávisti rychlé mluvení, aby nepochybil, neboť pak následuje lítost. O bozích říkej, že bohové jsou. Mysli na to, co děláš! Hodně naslouchej, mluv ve vhodný čas. ... Nehodného muže nechval pro bohatství! Ber jen přímluvou, ne násilím! Cokoliv děláš dobrého, přisuzuj bohům, ne sobě! Mládí sluší úspěch, stáří moudrost. Toto ... měj na paměti: opatrnost ve vhodný čas, šlechetnost způsobů, vytrvalost v námaze, zbožnost v bázni, přátelství ...
7. (172.93)
Periandros z Korintu, syn Kypselův, pravil:
Pečuj o celek! Klid je dobrý, prudkost je nebezpečná. Zisk vypovídá o ošklivé přirozenosti. Demokracie je lepší než tyrannis. Rozkoše jsou smrtelné, ctnosti však nesmrtelné. Ve štěstí buď umírněný, v neštěstí rozumný! ... Hleď, abys byl hoden svých rodičů! Živého chval, mrtvé blahoslav! K přátelům buď stejný v jejich štěstí i neštěstí. ... Kárej tak, jako by ses měl brzy stát přítelem! Užívej starých zákonů, ale čerstvých pokrmů! ... Neštěstí skrývej, abys nedělal radost nepřátelům.




Zatrím ne zcela úplné, často s použitím stávajících překladů.