67 DK A 15 /2
Leukippos (zachoval Aristotelés ve spisu De caelo, III, 4; 303a 4)Součástí tohoto zlomku jsou také: 67 DK A 15 /1
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
οὐδ᾿ ὡς ἕτεροί τινες λέγουσιν, οἷον Λεύκιππος τε καὶ Δημόκριτος ὁ ᾿Αβδηρίτης, εὔλογα τὰ συμβαίνοντα· φασὶ γὰρ εἶναι τὰ πρῶτα μεγέθη πλήθει μὲν ἄπειρα, μεγέθει δὲ ἀδιαίρετα, καὶ οὔτ᾿ ἐξ ἑνὸς πολλὰ γίγνεσθαι οὔτε ἐκ πολλῶν ἕν, ἀλλὰ τῆι τούτων συμπλοκῆι καὶ περιπαλάξει πάντα γεννᾶσθαι. τρόπον γάρ τινα καὶ οὗτοι πάντα τὰ ὄντα ποιοῦσιν ἀριθμοὺς καὶ ἐξ ἀριθμῶν· καὶ γὰρ εἰ μὴ σαφῶς δηλοῦσιν, ὅμως τοῦτο βούλονται λέγειν. καὶ πρὸς τούτοις, ἐπεὶ διαφέρει τὰ σώματα σχήμασιν, ἄπειρα δὲ τὰ σχήματα, ἄπειρα καὶ τὰ ἁπλᾶ σώματά φασιν εἶναι. ποῖον δὲ καὶ τί ἑκάστου τὸ σχῆμα τῶν στοιχείων, οὐθὲν ἐπιδιώρισαν, ἀλλὰ μόνον τῶι πυρὶ τὴν σφαῖραν ἀπέδωκαν· ἀέρα δὲ καὶ ὕδωρ καὶ τἆλλα μεγέθει καὶ μικρότητι διεῖλον, ὡς οὖσαν αὐτῶν τὴν φύσιν οἷον πανσπερμίαν πάντων τῶν στοιχείων.
Ani to, co někteří – třeba Leukippos a Démokritos z Abdér – říkají, nevede k dobrým výsledkům. Tvrdí totiž, že prvotní velikosti jsou nespočetné a co do velikosti nedělitelné; že také z jednoho nemůže vznikat mnohost, ani z mnohosti jedno, nýbrž že všechno vzniklo propojením a navíjením prvotních velikostí. I oni nějakým způsobem předpokládají, že vše jsoucí je počtem a z počtů (čísel?); tak to chtějí říci, i když ne neformulují jasně. Dále, jelikož se [prý prvotní] tělesa liší podobami, a podob je neomezeně, proto říkají, že je také nesčíslně jednoduchých těles. Avšak jaká je podoba každého z prvků, to nijak neurčili. Pouze ohni přiřkli kouli, zatímco vzduch, vodu a ostatní rozlišili [jenom] velikostí a malostí [atomů], jakoby jejich přirozenost byla směsí semen všech prvků.