67 DK A 7 /2
Leukippos (zachoval Aristotelés ve spisu De generatione et corruptione, 325a 23)Součástí tohoto zlomku jsou také: 67 DK A 7 /1 , 67 DK A 7 /3 , 67 DK A 7 /4 , 67 DK A 7 /5
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Λεύκιππος δ᾿ ἔχειν ὠιήθη λόγους, οἵτινες πρὸς τὴν αἴσθησιν ὁμολογούμενα λέγοντες οὐκ ἀναιρήσουσιν οὔτε γένεσιν οὔτε φθορὰν οὔτε κίνησιν καὶ τὸ πλῆθος τῶν ὄντων. ὁμολογήσας δὲ ταῦτα μὲν τοῖς φαινομένοις, τοῖς δὲ τὸ ἓν κατασκευάζουσιν ὡς οὐκ ἂν κίνησιν οὖσαν ἄνευ κενοῦ, τό τε κενὸν μὴ ὂν καὶ τοῦ ὄντος οὐθὲν μὴ ὄν φησιν εἶναι· τὸ γὰρ κυρίως ὂν παμπλῆρες ὄν. ἀλλ᾿ εἶναι τὸ τοιοῦτον οὐχ ἕν, ἀλλ᾿ ἄπειρα τὸ πλῆθος καὶ ἀόρατα διὰ σμικρότητα τῶν ὄγκων. ταῦτα δ᾿ ἐν τῶι κενῶι φέρεσθαι (κενὸν γὰρ εἶναι), καὶ συνιστάμενα μὲν γένεσιν ποιεῖν, διαλυόμενα δὲ φθοράν. ποιεῖν δὲ καὶ πάσχειν ἧι τυγχάνουσιν ἁπτόμενα· ταύτηι γὰρ οὐχ ἓν εἶναι. καὶ συντιθέμενα δὲ καὶ περιπλεκόμενα γεννᾶν· ἐκ δὲ τοῦ κατ᾿ ἀλήθειαν ἑνὸς (Parmenidés A 25) οὐκ ἂν γενέσθαι πλῆθος οὐδ᾿ ἐκ τῶν ἀληθῶς πολλῶν ἕν, ἀλλ᾿ εἶναι τοῦτ᾿ ἀδύνατον· ἀλλ᾿, ὥσπερ ᾿Εμπεδοκλῆς (Empedoklés A 87) καὶ τῶν ἄλλων τινές φασι πάσχειν διὰ πόρων, οὕτω πᾶσαν ἀλλοίωσιν καὶ πᾶν τὸ πάσχειν τοῦτον γίνεσθαι τὸν τρόπον, διὰ τοῦ κενοῦ γινομένης τῆς διαλύσεως καὶ τῆς φθορᾶς, ὁμοίως δὲ καὶ τῆς αὐξήσεως, ὑπεισδυομένων στερεῶν. σχεδὸν δὲ καὶ ᾿Εμπεδοκλεῖ ἀναγκαῖον λέγειν ὥσπερ καὶ Λεύκιππος φησιν. εἶναι γὰρ ἄττα στερεά, ἀδιαίρετα δέ, εἰ μὴ πάντηι πόροι συνεχεῖς εἰσιν. τοῦτο δ᾿ ἀδύνατον· οὐθὲν γὰρ ἔσται ἕτερον στερεὸν παρὰ τοὺς πόρους, ἀλλὰ πᾶν κενόν. ἀνάγκη ἄρα τὰ μὲν ἁπτόμενα εἶναι ἀδιαίρετα, τὰ δὲ μεταξὺ αὐτῶν κενά, οὓς ἐκεῖνος λέγει πόρους. οὕτως δὲ καὶ Λεύκιππος λέγει περὶ τοῦ ποιεῖν καὶ πάσχειν.
Leukippos si myslel, že má výklad, který souhlasí s tím, co vnímáme: nepopírá vznik ani zánik, pohyb ani množství. Shodoval se tak s jevy. Těm, kteří uznávají Jedno i to, že bez prázdna by nebyl pohyb, těm říká, že prázdno je nejsoucí, a že z toho, co je, není nic nejsoucího. Jsoucno ve vlastním smyslu je totiž zcela plné, avšak není jedno, nýbrž nesčetné co do množství a neviditelné pro malost tělísek. Pohybují se v prázdnu, neboť prázdno je, a když se spojují, působí vznik, když se rozlučují, zánik. Působí a přijímají působení podle toho, jak se zrovna dotýkají, neboť proto nejsou jedno. Rodí věci, když se skládají a proplétají. Avšak z toho, co je Jedno podle pravdy (Parmenidés A 25), by nevznikla mnohost, ani z toho, co je pravdivě mnohé, by nevzniklo jedno, neboť to je nemožné. Avšak jako Empedoklés (A 87) a někteří z ostatních tvrdí, že něco podléhá působení kvůli průduchům, tak se podle Leukippa děje každá změna kvalit, a veškeré pasivní ovlivnění tím způsobem, že díky prázdnu nastává rozklad a zánik, stejně tak však i růst, když přicházejí pevná tělíska. Empedoklés musí patrně uvažovat podobně [omyl!] jako Leukippos, totiž že jsou nějaká pevná, avšak nedělitelná tělíska, pokud nejsou průduchy veskrze spojité. To je však nemožné. Pak by totiž vedle průduchů nebylo nic pevného, vše by bylo prázdno. Je tedy nutné, aby dotýkající se tělíska byla nedělitelná a [místa?] mezi nimi byla prázdná, a tomu [Empedoklés] říká průduchy. Takto Leukippos mluví o působení a pasivním přijímání.