65 DK A 4
Kratylos (zachoval Aristotelés ve spisu Metaphysica, IV, 5; 1010a 7)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ἔτι δὲ πᾶσαν ὁρῶντες ταύτην κινουμένην τὴν φύσιν, κατὰ δὲ τοῦ μεταβάλλοντος οὐθὲν ἀληθευόμενον, περί γε τὸ πάντηι πάντως μεταβάλλον οὐκ ἐνδέχεσθαι ἀληθεύειν. ἐκ γὰρ ταύτης τῆς ὑπολήψεως ἐξήνθησεν ἡ ἀκροτάτη δόξα τῶν εἰρημένων, ἡ τῶν φασκόντων ἡρακλειτίζειν καὶ οἵαν Κρατύλος εἶχεν, ὃς τὸ τελευταῖον οὐθὲν ὤιετο δεῖν λέγειν, ἀλλὰ τὸν δάκτυλον ἐκίνει μόνον, καὶ ῾Ηρακλείτωι ἐπετίμα εἰπόντι, ὅτι δὶς τῶι αὐτῶι ποταμῶι οὐκ ἔστιν ἐμβῆναι (B 91)· αὐτὸς γὰρ ὤιετο οὐδ᾿ ἅπαξ (cfr. B 49a).
Když viděli, že se veškerá přirozenost pohybuje a že o proměnlivém nelze říkat nic pravdivého, usoudili, že nelze vyslovovat pravdu o tom, co se veskrze proměňuje. Z tohoto předpokladu vyrostl nejkrajnější názor, jaký byl kdy vysloven, totiž těch, kdo se prohlašovali za hérakleitující - a takového názoru byl i Kratylos. Ten nakonec mínil, že se nesmí nic říkat, nýbrž pouze hýbal prstem a vytýkal Hérakleitovi jeho výrok, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky (B 91). Neboť sám mínil, že to není možné ani jednou (viz Hérakleitos B 49a).
Viz Hérakleitos B 91; B 49a.