59 DK B 21
Anaxagorás (zachoval Sextos Empeirikos ve spisu Adversus mathematicos, VII, 90-91)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ὁ μὲν φυσικώτατος ᾿Αναξαγόρας ὡς ἀσθενεῖς διαβάλλων τὰς αἰσθήσεις
"ὑπ᾿ ἀφαυρότητος αὐτῶν, φησίν, οὐ δυνατοί ἐσμεν κρίνειν τἀληθές,“
τίθησί τε πίστιν αὐτῶν τῆς ἀπιστίας τὴν παρὰ μικρὸν τῶν χρωμάτων ἐξαλλαγήν. εἰ γὰρ δύο λάβοιμεν χρώματα, μέλαν καὶ λευκόν, εἶτα ἐκ θατέρου εἰς θάτερον κατὰ σταγόνα παρεκχέοιμεν, οὐ δυνήσεται ἡ ὄψις διακρίνειν τὰς παρὰ μικρὸν μεταβολάς, καίπερ πρὸς τὴν φύσιν ὑποκειμένας.
(... 91) ὥστε ὁ μὲν ᾿Αναξαγόρας κοινῶς τὸν λόγον ἔφη κριτήριον εἶναι·
Význačný zkoumatel přírody Anaxagorás vytýká smyslům, že jsou slabé, když říká:
„Kvůli jejich slabosti nejsme schopni rozlišit, co je pravdivé.“
Jako spolehlivý doklad jejich nespolehlivosti dokládá postupnou změnu barev. Když vezmeme dvě barvy, černou a bílou, a budeme po kapkách ulévat z jedné do druhé, nebude zrak schopen rozlišit postupné změny, ačkoli jsou skutečné.
(... 91) Takže Anaxagorás řekl, že rozum je obecným kriteriem.
"ačkoli jsou skutečné", doslovně: "jsou opodstatněné co do přirozenosti." Fysis je zde (u Sexta) výrazem pro skutečnost!