59 DK B 3
Anaxagorás (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 164, 10-22)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(164,10) {in Aristot., Physica 187b7}
{Εἰ δὴ τὸ μὲν ἄπειρον ᾗ ἄπειρον ἄγνωστον. Τὸ πιθανὸν πρῶτον τῆς ᾿Αναξαγόρου δόξης ἐκθέμενος, ἵνα μή τις οἰηθῇ δι᾿ ἀσθένειαν συνηγορίας ἐλέγχεσθαι τὸν λόγον, ἐπὶ τὴν ἀναίρεσιν αὐτοῦ τρέπεται. τοῦ δὲ ᾿Αναξαγόρου πολλὰ ἐκθεμένου συμπεράσματα ἢ ἀξιώματα, πρὸς ἕκαστόν μοι δοκεῖ νῦν σχεδὸν ὁ ᾿Αριστοτέλης ἀντιλέγειν.}
{Εἰ δὴ τὸ μὲν ἄπειρον ᾗ ἄπειρον ἄγνωστον. Τὸ πιθανὸν πρῶτον τῆς ᾿Αναξαγόρου δόξης ἐκθέμενος, ἵνα μή τις οἰηθῇ δι᾿ ἀσθένειαν συνηγορίας ἐλέγχεσθαι τὸν λόγον, ἐπὶ τὴν ἀναίρεσιν αὐτοῦ τρέπεται. τοῦ δὲ ᾿Αναξαγόρου πολλὰ ἐκθεμένου συμπεράσματα ἢ ἀξιώματα, πρὸς ἕκαστόν μοι δοκεῖ νῦν σχεδὸν ὁ ᾿Αριστοτέλης ἀντιλέγειν.}
(164,14)
καὶ γὰρ ὅτι ἄπειρα ἦν, εὐθὺς ἀρχόμενος λέγει „ὁμοῦ πάντα χρήματα ἦν ἄπειρα καὶ πλῆθος καὶ σμικρότητα.“ (B 1,1) καὶ ὅτι οὔτε τὸ ἐλάχιστόν ἐστιν ἐν ταῖς ἀρχαῖς οὔτε τὸ μέγιστον, καὶ ὅτι οὔτε τὸ ἐλάχιστόν ἐστιν ἐν ταῖς ἀρχαῖς οὔτε τὸ μέγιστον,
(164,17-20)
„οὔτε γὰρ τοῦ σμικροῦ ἐστι τό γε ἐλάχιστον, ἀλλ᾿ ἔλασσον ἀεί (τὸ γὰρ ἐὸν οὐκ ἔστι τὸ μὴ οὐκ εἶναι) ἀλλὰ καὶ τοῦ μεγάλου ἀεί ἐστι μεῖζον. καὶ ἴσον ἐστὶ τῷ σμικρῷ πλῆθος, πρὸς ἑαυτὸ δὲ ἕκαστόν ἐστι καὶ μέγα καὶ σμικρόν.“
(164,20)
εἰ γὰρ πᾶν ἐν παντὶ καὶ πᾶν ἐκ παντὸς ἐκκρίνεται, καὶ ἀπὸ τοῦ ἐλαχίστου δοκοῦντος ἐκκριθήσεταί τι ἔλασσον ἐκείνου, καὶ τὸ μέγιστον δοκοῦν ἀπό τινος ἐξεκρίθη ἑαυτοῦ μείζονος.
(164,22)
{λέγει δὲ σαφῶς ὅτι „ἐν παντὶ παντὸς μοῖρα ἔνεστι πλὴν νοῦ, ἔστιν οἷσι δὲ καὶ νοῦς ἔνι“ (B 11). καὶ πάλιν ὅτι „τὰ μὲν ἄλλα παντὸς μοῖραν μετέχει, νοῦς δέ ἐστιν ἄπειρον καὶ αὐτοκρατὲς καὶ μέμικται οὐδενί.“ (B 12) καὶ ἀλλαχοῦ δὲ οὕτως φησί „καὶ ὅτε ... ἐλάσσοσι“ (B 6). καὶ τοῦτο δὲ ὁ ᾿Αναξαγόρας. ἀξιοῖ τὸ ἕκαστον τῶν αἰσθητῶν ὁμοιομερῶν κατὰ τὴν τῶν ὁμοίων σύνθεσιν γίνεσθαί τε καὶ χαρακτηρίζεσθαι. λέγει γάρ· „ἀλλ᾿ ὅτῳ ... καὶ ἦν“ (B 12).}
{... }
(164,14)
A že ty [prvky?] byly neomezené, říká hned na začátku [své knihy]: „Všechny věci byly pohromadě, bezmezné co do množství i malosti.“ (viz B 1) A taky tvrdí, že ani to, co je nejmenší, ani to, co je největší, nepatří mezi počátky:
(164,17-20)
„Vždyť nic z malého není nejmenší, ale [může být] vždy menší, – neboť to, co je, nemůže být to, co není, – avšak i velké může být vždy větší. A co do množství je [velké] stejné jako malé, vůči sobě samému je však obojí velké i malé.”
(164,20)
Pokud je totiž všechno ve všem a všechno se vyděluje ze všeho, tak jednak od toho, co se zdá být nejmenší, se vydělí menší, než ono je; jednak to, co se zdá být největší, se vydělilo z většího, než je samo.
(164,22)
{... }
Nepřekládaný začátek Simplikiova uvození je citát z Aristotelovy Fyziky 187b7.
První Simplikiův citát Anaxagory je začátek Anaxagorova zlomku B 1, který Simplikios už citoval dříve celý (155,23).
Vsuvka (167,18) uvnitř zlomku B 3 je Anaxagorova parafráze Parmenida.
(167,18) τὸ μὴ rkpp, Diels–Kranz, Curd; τομῇ <μή> Jöhrens, Sider.
Zde nepřeložené pokračování Simplikiova textu (od 164,22) cituje Anaxagorovy zlomky B 6, B 11, B 12..