59 DK A 100 /2
Anaxagorás (zachoval Aristotelés ve spisu De anima, I, 2; 405a 13)Součástí tohoto zlomku jsou také: 59 DK A 100 /1 , 59 DK A 100 /3 , 59 DK A 100 /4
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
᾿Αναξαγόρας δ᾿ ἔοικε μὲν ἕτερον λέγειν ψυχήν τε καὶ νοῦν ... χρῆται δ᾿ ἀμφοῖν ὡς μιᾶι φύσει, πλὴν ἀρχήν γε τὸν νοῦν τίθεται μάλιστα πάντων· μόνον γοῦν φησιν αὐτὸν τῶν ὄντων ἁπλοῦν εἶναι καὶ ἀμιγῆ τε καὶ καθαρόν. ἀποδίδωσι δ᾿ ἄμφω τῇ αὐτῇ ἀρχῇ, τό τε γιγνώσκειν καὶ τὸ κινεῖν, λέγων νοῦν κινῆσαι τὸ πᾶν.
Anaxagorás sice, jak se zdá, považuje duši a mysl za různé, jak jsme už výše uvedli, avšak zachází s oběma tak, jako kdyby měly jednu přirozenost. Mysl ovšem pokládá především za princip všeho. Říká, že mysl je jako jediná ze jsoucen jednoduchá, nesmísená a čistá. Přitom se však prý obojí, poznávání i pohyb, děje díky témuž principu. Říká přece, že mysl uvedla veškerenstvo v pohyb.