59 DK A 95
Anaxagorás (zachoval Cicero ve spisu Academica post., I, 12, 44)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Arcesilas sibi omne certamen instituit, non pertinacia aut studio vincendi ut quidem mihi videtur, sed earum rerum obscuritate quae ad confessionem ignorationis adduxerant Socratem et iam ante Socratem Democritum, Anaxagoram, Empedoclem, omnes paene veteres, qui nihil cognosci, nihil percipi, nihil sciri posse dixerunt: angustos sensus (31 B 2. 1), imbecillos animos (59 B 21), brevia curricula vitae et ut Democritus in profundo veritatem esse demersam (68 B 117), opinionibus et institutis omnia teneri, nihil veritati relinqui, deinceps omnia tenebris circumfusa esse dixerunt.
Arkesiláos ... ne ze zatvrzelosti nebo touhy po vítězství, ale kvůli nesrozumitelnosti věcí, která Sókrata přivedla k vyznání nevědomosti, a už před Sókratem Démokrita, Anaxagoru, Empedoklea. Mnozí dávní [filosofové] říkali, že nemohou nic vědět, ani poznávat, ani vnímat, tu pro „těsnost [smyslových] průduchů“ (Empedoklés B 2), tu pro slabost duše (viz Anaxagorás B 21), tu pro krátkost běhu života. A jak říká Démokritos, pravda je ponořena v hloubce (viz B 117); domněnkami a zvyklostmi. Jeden po druhém řekli, že všechno je obestřeno temnotami.