59 DK A 77 /6
Anaxagorás (zachoval Áetios ve spisu Placita philosophorum, II, 29, 6-7)Součástí tohoto zlomku jsou také: 59 DK A 77 /1 , 59 DK A 77 /2 , 59 DK A 77 /3 , 59 DK A 77 /4 , 59 DK A 77 /5
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Θαλῆς ᾿Αναξαγόρας Πλάτων οἱ Στῳκοὶ τοῖς μαθηματικοῖς συμφώνως τὰς μὲν μηνιαίους ἀποκρύψεις συνοδεύουσαν αὐτὴν ἡλίῳ καὶ περιλαμπομένην ποιεῖσθαι, τὰς δ᾿ ἐκλείψεις εἰς τὸ σκίασμα τῆς γῆς ἐμπίπτουσαν, μεταξὺ μὲν ἀμφοτέρων τῶν ἀστέρων γενομένης, μᾶλλον δὲ τῆς σελήνης ἀντιφραττομένης. ᾿Αναξαγόρας, ὥς φησι Θεόφραστος (Phys. Opin. fr. 19), καὶ τῶν ὑποκάτω τῆς σελήνης ἔσθ᾿ ὅτε σωμάτων ἐπιπροσθούντων.
Thalés, Anaxagorás, Platón a stoici se shodují s matematickými [astronomy], že každoměsíční skrytí Měsíce [novoluní] nastávají při jeho setkání [konjunkci] se Sluncem, které jej osvětluje. Zatmění Měsíce nastávají, když se Měsíc dostane do stínu Země, když Země je mezi těmito dvěma nebeskými tělesy [Sluncem a Měsícem], lépe řečeno, když je Měsíc na opačné straně [než Slunce, v opozici]. Anaxagorás, jak tvrdí Theofrastos (Názory fyziků, fr. 19), si myslí, že k zatmění Měsíce dochází také tehdy, když jej zakryjí tělesa [obíhající] níže než Měsíc.