59 DK A 76
Anaxagorás (zachoval Platón ve spisu Cratylus, 409a)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Τί δὲ ἡ „σελήνη“;
Τοῦτο δὲ τὸ ὄνομα φαίνεται τὸν ᾿Αναξαγόραν πιέζειν.
Τί δή;
῎Εοικε δηλοῦντι παλαιότερον ὃ ἐκεῖνος νεωστὶ ἔλεγεν, ὅτι ἡ σελήνη ἀπὸ τοῦ ἡλίου ἔχει τὸ φῶς.
Πῶς δή;
Τὸ μέν που „σέλας“ καὶ τὸ „φῶς“ ταὐτόν.
Ναί.
Νέον δέ που καὶ ἕνον ἀεί ἐστι περὶ τὴν σελήνην τοῦτο τὸ φῶς, εἴπερ ἀληθῆ οἱ ᾿Αναξαγόρειοι λέγουσι· κύκλωι γάρ που ἀεὶ αὐτὴν περιιὼν νέον ἀεὶ ἐπιβάλλει, ἕνον δὲ ὑπάρχει τὸ τοῦ προτέρου μηνός.
A co Měsíc?
Jeho jméno (Seléné) patrně tíživě doléhá na Anaxagoru.
Proč?
Zdá se, že svědčí o větším stáří myšlenky, kterou on nedávno pronesl, totiž že Měsíc má světlo od Slunce.
Jak to?
Záře (selas) a světlo (fós) je přece totéž.
Ano.
Co se týče Měsíce, je toto světlo vždy nové i staré, pokud Anaxagorás a podobní mluví pravdu. Vždyť jak jej Slunce obchází stále dokola, neustále na něj vrhá nové světlo, avšak světlo z minulého měsíce je staré.