59 DK A 48 /5
Anaxagorás (zachoval Cicero ve spisu De natura deorum, I, 11, 26)Součástí tohoto zlomku jsou také: 59 DK A 48 /1 , 59 DK A 48 /2 , 59 DK A 48 /3 , 59 DK A 48 /3cfr , 59 DK A 48 /4
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
inde Anaxagoras, qui accepit ab Anaximene disciplinam, primus omnium rerum discriptionem et modum mentis infinitae vi ac ratione dissignari et confici voluit: in quo non vidit neque motum sensu iunctum et continentem infinito ullum esse posse neque sensum omnino, quo non tota natura pulsa sentiret. deinde si mentem istam quasi animal aliquod esse voluit, erit aliquid interius ex quo illud animal nominetur. quid autem interius mente? cingatur igitur corpore externo. quod quoniam non placet, aperta simplexque mens nulla re adiuncta, qua sentire possit, fugere intellegentiae nostrae vim et rationem videtur.
Anaxagorás, jenž přijal nauku od Anaximena, první prohlásil, že rozvržení a uzpůsobení všech věcí se děje a dovršuje silou a rozumem nekonečné mysli. Přitom však pominul, že v bezmezném není možný souvislý pohyb spojený s vnímáním, a že vůbec není vnímání bez toho, aniž by podnět vnímala celá bytost. Pokládal-li dále tuto mysl za jakousi živou bytost, jistě jest něčím vnitřním, podle čeho se ona živá bytost nazývá. Co je však vnitřnějšího než mysl? Proto je obklopena vnějším tělem. S tím však [Anaxagorás] nesouhlasí, a proto se [podle Anaxagory mysl] bez čehokoli navíc, čím by mohla vnímat [bez těla], patrně vymyká síle našeho myšlení a rozumu.