59 DK A 42
Anaxagorás (zachoval Hippolytos Rom. ve spisu Refutatio, I, 8, 1-13 Marcovich)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(1) μετὰ τοῦτον [Αναξιμένης] γίνεται ᾿Αναξαγόρας ῾Ηγησιβούλου ὁ Κλαζομένιος. οὗτος ἔφη τὴν τοῦ παντὸς ἀρχὴν νοῦν καὶ ὕλην, τὸν μὲν νοῦν ποιοῦντα, τὴν δὲ ὕλην γινομένην· ὄντων γὰρ πάντων ὁμοῦ, νοῦς ἐπελθὼν διεκόσμησεν. τὰς δ᾿ ὑλικὰς ἀρχὰς ἀπείρους ὑπάρχειν καὶ τὰς σμικροτέρας αὐτῶν ἄπειρα λέγει.
(2) κινήσεως δὲ μετέχειν τὰ πάντα ὑπὸ τοῦ νοῦ κινούμενα συνελθεῖν τε τὰ ὅμοια. καὶ τὰ μὲν κατὰ τὸν οὐρανὸν κεκοσμῆσθαι ὑπὸ τῆς ἐγκυκλίου κινήσεως· τὸ μὲν οὖν πυκνὸν καὶ <τὸ> ὑγρὸν καὶ τὸ σκοτεινὸν καὶ <τὸ> ψυχρὸν καὶ πάντα τὰ βαρέα συνελθεῖν ἐπὶ τὸ μέσον, ἐξ ὧν παγέντων τὴν γῆν ὑποστῆναι· τὰ δ᾿ ἀντικείμενα τούτοις, <τὸ ἀραιὸν καὶ> τὸ θερμὸν καὶ τὸ λαμπρὸν καὶ τὸ ξηρὸν καὶ τὸ κοῦφον, εἰς τὸ πρόσω τοῦ αἰθέρος ὁρμῆσαι.
(3) τὴν δὲ γῆν τῳ σχήματι πλατεῖαν εἶναι καὶ μένειν μετέωρον διὰ τὸ μέγεθος καὶ διὰ τὸ μὴδὲν εἶναι κενὸν καὶ διὰ τὸ τὸν ἀέρα ἰσχυρότατον ὄντα φέρειν ἐποχουμένην τὴν γῆν.
(4) τῶν δὲ ἐπὶ γῆς ὑγρῶν τὴν μὲν θάλασσαν ὑπάρξαι <τῆς γενέσεος ἔκ> τε τῶν ἐν αὐτῇ ὑδάτων, <ὧν> ἐξατμισθέν<των> τὰ ὑποστάντα οὕτως γεγονέναι, καὶ ἀπὸ τῶν καταρρευσάντων ποταμῶν.
(5) τοὺς δὲ ποταμοὺς καὶ ἀπὸ τῶν ὄμβρων λαμβάνειν τὴν ὑπόστασιν, καὶ ἐξ ὑδάτων τῶν ἐν τῇ γῇ. εἶναι γὰρ αὐτὴν κοίλην καὶ ἔχειν ὕδωρ ἐν τοῖς κοιλώμασιν. τὸν δὲ Νεῖλον αὔξεσθαι κατὰ τὸ θέρος καταφερομένων εἰς αὐτὸν ὑδάτων ἀπὸ τῶν ἐν τοῖς ἀνταρκτ<ικ>οῖς χιόνων.
(6) ἥλιον δὲ καὶ σελήνην καὶ πάντα τὰ ἄστρα λίθους εἶναι ἐμπύρους συμπεριληφθέντας ὑπὸ τῆς <τοῦ> αἰθέρος περιφορᾶς. εἶναι δ᾿ ὑποκάτω τῶν ἄστρων ἡλίῳ καὶ σελήνῃ σώματά τινα συμπεριφερόμενα ἡμῖν ἀόρατα.
(7) τῆς δὲ θερμότητος μὴ αἰσθάνεσθαι τῶν ἄστρων διὰ τὸ μακρὰν εἶναι <καὶ διὰ> τὴν ἀπόστασιν τῆς γῆς· ἔτι δὲ οὐχ ὁμοίως θερμὰ τῷ ἡλίῳ διὰ τὸ χώραν ἔχειν ψυχροτέραν. εἶναι δὲ τὴν σελήνην κατωτέρω τοῦ ἡλίου πλησιώτερον ἡμῶν.
(8) ὑπερέχειν δὲ τὸν ἥλιον μεγέθει τὴν Πελοπόννησον. τὸ δὲ φῶς τὴν σελήνην μὴ ἴδιον ἔχειν, ἀλλὰ ἀπὸ τοῦ ἡλίου. τὴν δὲ τῶν ἄστρων περιφορὰν ὑπὸ γῆν γίνεσθαι.
(9) ἐκλείπειν δὲ τὴν σελήνην γῆς ἀντιφραττούσης, ἐνίοτε δὲ καὶ τῶν ὑποκάτω τῆς σελήνης, τὸν δὲ ἥλιον ταῖς νουμηνίαις σελήνης ἀντιφραττούσης. τροπὰς δὲ ποιεῖσθαι καὶ ἥλιον καὶ σελήνην ἀπωθουμένους ὑπὸ τοῦ ἀέρος. σελήνην δὲ πολλάκις τρέπεσθαι διὰ τὸ μὴ δύνασθαι κρατεῖν τοῦ ψυχροῦ.
(10) οὗτος ἀφώρισε πρῶτος τὰ περὶ τὰς ἐκλείψεις καὶ φωτισμούς. ἔφη δὲ γηίνην εἶναι τὴν σελήνην ἔχειν τε ἐν αὑτῇ πεδία <καὶ ὄρη> φάραγγας. τὸν δὲ γαλαξίαν ἀνάκλασιν εἶναι τοῦ φωτὸς τῶν ἄστρων τῶν μὴ καταλαμπομένων ὑπὸ τοῦ ἡλίου. τοὺς δὲ μεταβαίνοντας ἀστέρας ὡσεὶ σπινθῆρας ἀφαλλομένους γίνεσθαι ἐκ τῆς κινήσεως τοῦ πόλου.
(11) ἀνέμους δὲ γίνεσθαι λεπτυνομένου τοῦ ἀέρος ὑπὸ τοῦ ἡλίου καὶ τῶν ἐκκαιομένων πρὸς τὸν πόλον ὑποχωρούντων καὶ ἀαποφερομένων. βροντὰς δὲ καὶ ἀστραπὰς ἀπὸ <τοῦ> θερμοῦ γίνεσθαι ἐμπίπτοντος εἰς τὰ νέφη.
(12) σεισμοὺς δὲ γίνεσθαι τοῦ ἄνωθεν ἀέρος εἰς τὸν ὑπὸ γῆν ἐμπίπτοντος· τούτου γὰρ κινουμένου καὶ τὴν ὀχουμένην γῆν ὑπ᾿ αὐτοῦ σαλεύεσθαι.
ζῷα δὲ τὴν μὲν ἀρχὴν ἐν ὑγρῷ γενέσθαι, μετὰ ταῦτα δὲ ἐξ ἀλλήλων· καὶ ἄρρενας μὲν γίνεσθαι, ὅταν ἀπὸ τῶν δεξιῶν μερῶν ἀποκριθὲν τὸ σπέρμα τοῖς δεξιοῖς μέρεσι τῆς μήτρας κολληθῇ, τὰ δὲ θήλεα κατὰ τοὐναντίον.
(13) οὗτος ἤκμασεν <ἐτελεύτησεν> ἔτους πρώτου τῆς ὀγδοηκοστῆς ὀγδόης ὀλυμπιάδος (428 BC), καθ᾿ ὃν καιρὸν καὶ Πλάτωνα λέγουσι γεγενῆσθαι. τοῦτον λέγουσι καὶ προγνωστικὸν γεγονέναι.
(1) Po něm [Anaximenovi] je Anaxagorás, syn Hégésibúla, původem z Klazomen. Ten řekl, že počátkem všeho [veškerenstva?] je mysl a látka. Mysl tvoří, látka se děje [dává vznik]. Neboť když bylo všechno pohromadě, přišla mysl a uspořádala to. Látkové počátky jsou však bezmezné [co do počtu], říká (viz B 1), že i ty nejmenší z nich jsou bezmezna.
(2) Všechno se účastní pohybu působením mysli; během pohybu se to, co je [navzájem] podobné, sešlo dohromady. A nebeská tělesa se uspořádala působením kruhového pohybu. To, co je husté, vlhké, temné, chladné a vše těžké se shromáždilo ve středu, ztuhnutím toho se ustavila Země. To, co je naproti nim, je <řídké>, teplé, jasné, suché a lehké, je puzeno k přední části aithéru (viz B 15).
(3) Země je co do tvaru plochá, díky své velikosti se vznáší: díky tomu, že není žádné prázdno, a díky tomu, že velmi silný vzduch nese zemi, která na něm spočívá.
(4) Co se týká vlhkosti na Zemi, tvrdí, že moře vzniklo <z> vod, které jsou uvnitř Země. Jedná se o zbytek <z nich>, vzniklý jejich vypařením a stečením řek.
(5) Řeky pak vznikají z dešťů a z vod v zemi, neboť ta je dutá a má vodu ve svých dutinách. Nil přibývá v létě, neboť se do něj stékají vody ze sněhů na jihu (viz A 91).
(6) Slunce, Měsíc a všechna nebeská tělesa jsou rozžhavené kameny, které jsou společně neseny dokola otáčivým pohybem aithéru. Pod hvězdami jsou jakási tělesa pro nás neviditelná, která jsou nesena spolu se Sluncem a Měsícem.
(7) Teplotu hvězd nevnímáme, neboť jejich vzdálenost od Země je velká. Dále, nejsou stejně teplé jako Slunce, protože mají chladnější místo. Měsíc je pak níže pod Sluncem, blíže nám.
(8) Slunce svou velikostí přesahuje Peloponnés. Měsíc nemá vlastní světlo, nýbrž je má od Slunce. Nebeská tělesa obíhají pod Zemí.
(9) K zatmění Měsíce dochází, když jej zakryje Země. A někdy, když jej zakryjí tělesa pod Měsícem. K zatmění Slunce dochází během novu, když jej zakryje Měsíc. K obratům Slunce a Měsíce dochází, když je zatlačí zpět vzduch. Měsíc se obrací často, protože nemůže vystát chlad.
(10) [Anaxagorás] byl první, kdo [správně] vysvětlil zatmění a fáze Měsíce. Řekl, že Měsíc je zemitý a má na sobě planiny, <hory a> soutěsky. Mléčná dráha je odraz světla hvězd, které nejsou osvětleny Sluncem. Hvězdy, které přecházejí jako létající hvězdy, vznikají pohybem nebeské klenby [pólu?].
(11) Větry vznikají, když se vzduch působením Slunce stává jemným a když se [jeho] rozžhavené [části] pohybují směrem k nebeské báni a vracejí se zpátky. Hromy a blesky vznikají působením tepla, které vpadá do mraků.
(12) Zemětřesení vzniká, když horní vzduch vpadne do vzduchu, který je pod Zemí [na němž se Země vznáší]. Ten se začne pohybovat a Země, která se na něm vznáší, se třese.
Živé bytosti se na počátku zrodily ve vlhku, poté se rodí ze sebe navzájem. Samci se rodí, když se semeno vyloučené z pravé strany usadí v pravé části dělohy, u samic je tomu naopak.
(13) V mužném věku byl Anaxagorás [spíše: <zemřel>] v prvním roce 88. olympiády [428 př. n. l.], v době, kdy se také narodil Platón. Říká se, že Anaxagorás měl schopnost předvídat.
Závěr (1) cfr. B 1. Závěr (2) cfr. B 15.