59 DK A 41 /1
Anaxagorás (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 27, 1-23)Součástí tohoto zlomku jsou také: 59 DK A 41 /2
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(27,1) ᾿Αναξαγόρας μὲν γὰρ ῾Ηγησιβούλου Κλαζομένιος, κοινωνήσας τῆς ᾿Αναξιμένους φιλοσοφίας, πρῶτος μετέστησε τὰς περὶ τῶν ἀρχῶν δόξας καὶ τὴν ἐλλείπουσαν αἰτίαν ἀνεπλήρωσε, τὰς μὲν σωματικὰς ἀπείρους ποιήσας· πάντα γὰρ τὰ ὁμοιομερῆ, οἷον ὕδωρ ἢ πῦρ ἢ χρυσόν, ἀγένητα μὲν εἶναι καὶ ἄφθαρτα, φαίνεσθαι δὲ γινόμενα καὶ ἀπολλύμενα συγκρίσει καὶ διακρίσει μόνον, πάντων μὲν ἐν πᾶσιν ἐνόντων, ἑκάστου δὲ κατὰ τὸ ἐπικρατοῦν ἐν αὐτῷ χαρακτηριζομένου. χρυσὸς γὰρ φαίνεται ἐκεῖνο, ἐν ὧι πολὺ χρυσίον ἐστὶ καίτοι πάντων ἐνόντων. λέγει γοῦν ᾿Αναξαγόρας ὅτι „ἐν παντὶ παντὸς μοῖρα ἔνεστι“ (cfr B 12 /1) καὶ „ὅτων πλεῖστα ἔνι, ταῦτα ἐνδηλότατα ἓν ἕκαστον ἔστι καὶ ἦν.“ (cfr B 12 /2)
(27, 10) καὶ ταῦτά φησιν ὁ Θεόφραστος παραπλησίως τῷ ᾿Αναξιμάνδρῳ λέγειν τὸν ᾿Αναξαγόραν·
(27,12) „ἐκεῖνος γάρ φησιν ἐν τῇ διακρίσει τοῦ ἀπείρου τὰ συγγενῆ φέρεσθαι πρὸς ἄλληλα, καὶ ὅτι μὲν ἐν τῷ παντὶ χρυσὸς ἦν, γίνεσθαι χρυσόν, ὅτι δὲ γῆ, γῆν· ὁμοίως δὲ καὶ τῶν ἄλλων ἕκαστον, ὡς οὐ γινομένων ἀλλ᾿ ἐνυπαρχόντων πρότερον. τῆς δὲ κινήσεως καὶ τῆς γενέσεως αἴτιον ἐπέστησε τὸν νοῦν ὁ ᾿Αναξαγόρας, ὑφ᾿ οὗ διακρινόμενα τούς τε κόσμους καὶ τὴν τῶν ἄλλων φύσιν ἐγέννησαν.“ (Theofrastos, Fysikón doxai, fr. 4; Dox. 479)
(27,17-23) „καὶ οὕτω μέν“, φησί, „λαμβανόντων δόξειεν ἂν ὁ ᾿Αναξαγόρας τὰς μὲν ὑλικὰς ἀρχὰς ἀπείρους ποιεῖν, τὴν δὲ τῆς κινήσεως καὶ τῆς γενέσεως αἰτίαν μίαν τὸν νοῦν· εἰ δέ τις τὴν μίξιν τῶν ἁπάντων ὑπολάβοι μίαν εἶναι φύσιν ἀόριστον καὶ κατ᾿ εἶδος καὶ κατὰ μέγεθος, συμβαίνει δύο τὰς ἀρχὰς αὐτὸν λέγειν τήν τε τοῦ ἀπείρου φύσιν καὶ τὸν νοῦν· ὥστε φαίνεται τὰ σωματικὰ στοιχεῖα παραπλησίως ποιῶν ᾿Αναξιμάνδρῳ“.
(27,1) Anaxagorás z Klazomen, syn Hégésibúla, se připojil k Anaximenově filosofii. Jako první pozměnil mínění o principech a doplnil chybějící příčinu, když tělesným [prvkům] připsal nekonečnost: že všechny stejnorodé podíly [vlastnosti], jako voda, oheň nebo zlato, jsou nezrozené a nepomíjející; že se pouze zdá, že vznikají a zanikají, když se slučují a rozlučují, protože všechno je ve všem. Každá věc je charakterizovaná tím, co v ní převládá. Zlatem se totiž jeví to, v čem je obsaženo mnoho částeček zlata, a to i když je všechno ve všem. Anaxagorás říká, že „ve všem je podíl všeho“ (začátek B 12 /1) a „každá věc je a byla zřejmě tím, čeho je v ní nejvíc“ (závěr B 12 /2).
(27,10) A toto pravil Theofrastos, když přirovnával Anaxagoru k Anaximandrovi:
(27,12) „[Anaxagorás] řekl, že při vydělování z bezmezna se to, co je sourodé, snáší k sobě navzájem. Například to, co bylo ve veškerenstvu zlatem, se stává zlatem; co bylo zemí, se stává zemí. Podobně je tomu i s každou jinou jednotlivostí: nevznikají, nýbrž byly [ve veškerenstvu] obsaženy už dříve. Za příčinu pohybu a vzniku považoval Anaxagorás mysl. Díky ní zrodily rozlišené [věci] svět i přirozenosti všech ostatních [věcí].“
(27,17-23) „Když to pojímá takto,” říká [Theofrastos], „zdálo by se, že podle Anaxagory jsou látkové principy bezmezné a mysl je jediná příčina pohybu a vzniku. Kdyby se však někdo domníval, že směs všech věcí je jedna přirozenost, která je neomezená co do tvaru i co do velikosti, pak nutně tvrdí, že jsou dva počátky: přirozenost bezmezna a mysl. Takže je zjevné, že předpokládá tělesné prvky obdobným způsobem jako Anaximandros.“
viz B 12