59 DK A 32
Anaxagorás (zachoval Plútarchos ve spisu Pericles, 16)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
καὶ μέντοι γε τὸν ᾿Αναξαγόραν αὐτὸν λέγουσιν ἀσχολουμένου Περικλέους ἀμελούμενον κεῖσθαι συγκεκαλυμμένον ἤδη γηραιὸν ἀποκαρτεροῦντα· προσπεσόντος δὲ τῶι Περικλεῖ τοῦ πράγματος ἐκπλαγέντα θεῖν εὐθὺς ἐπὶ τὸν ἄνδρα καὶ δεῖσθαι πᾶσαν δέησιν ὀλοφυρόμενον οὐκ ἐκεῖνον, ἀλλ᾿ ἑαυτόν, εἰ τοιοῦτον ἀπολεῖ τῆς πολιτείας σύμβουλον. ἐκκαλυψάμενον οὖν τὸν ᾿Αναξαγόραν εἰπεῖν πρὸς αὐτόν· „ὦ Περίκλεις, καὶ οἱ τοῦ λύχνου χρείαν ἔχοντες ἔλαιον ἐπιχέουσιν.“
Přesto se o Anaxagorovi vypravuje takovýto příběh: Když měl Periklés plnou hlavu důležitých prací, zanedbal na nějaký čas péči o něho. Anaxagorás byl už velmi starý a síly ho opouštěly, zahalil se a očekával [smrt]. Když se to doneslo Perikleovi, hned k němu celý rozrušený přiběhl a úpěnlivě mu to všechno rozmlouval; ale víc než jeho litoval sám sebe, že má přijít o takového rádce v obecních věcech. Tu prý Anaxagorás odhalil tvář a řekl mu: „Perikle, kdo potřebuje svítit, měl by přilévat olej.“