59 DK A 15 /3
Anaxagorás (zachoval Plútarchos ve spisu Pericles, 4)Součástí tohoto zlomku jsou také: 59 DK A 15 /1 , 59 DK A 15 /2 , 59 DK A 15 /4
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ὁ δὲ πλεῖστα Περικλεῖ συγγενόμενος καὶ μάλιστα περιθεὶς ὄγκον αὐτῷ καὶ φρόνημα δημαγωγίας ἐμβριθέστερον, ὅλως τε μετεωρίσας καὶ συνεξάρας τὸ ἀξίωμα τοῦ ἤθους. ᾿Αναξαγόρας ἦν ὁ Κλαζομένιος, ὃν οἱ τότ᾿ ἄνθρωποι Νοῦν προσηγόρευον, εἴτε τὴν σύνεσιν αὐτοῦ μεγάλην εἰς φυσιολογίαν καὶ περιττὴν διαφανεῖσαν θαυμάσαντες, εἴθ᾿ ὅτι τοῖς ὅλοις πρῶτος οὐ τύχην οὐδ᾿ ἀνάγκην διακοσμήσεως ἀρχήν, ἀλλὰ νοῦν ἐπέστησε καθαρὸν καὶ ἄκρατον, ἐν μεμιγμένοις πᾶσι τοῖς ἄλλοις ἀποκρίνοντα τὰς ὁμοιομερείας.
Nejvíce se však Periklés stýkal s Anaxagorou z Klazomen. Ten ho nejvíce naučil důstojnému vystupování a vážnému chápání politického vedení, a celkově povznesl jeho povahu na vysokou úroveň. Lidé říkali Anaxagorovi „Rozum“, a to buď proto, že se obdivovali jeho velké bystrosti při výkladu přírody a výjimečnému nahlížení [skutečnosti], nebo proto, že jako první uznal za princip uspořádání veškerenstva nikoli náhodu či nutnost, nýbrž čistý a nesmíšený rozum, který ze směsi všeho navzájem vyloučil stejnorodé podíly (homoiomerie).
Podle překladu R. Mertlíka.