52 DK A 3 /cfr
Xenofilos (zachoval Gellius ve spisu Noctes Atticae, IV, 11, 7)Součástí tohoto zlomku jsou také: 52 DK A 3
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(4) Sed Aristoxenus musicus, uir litterarum ueterum diligentissimus, Aristoteli philosophi auditor, in libro, quem de Pythagora reliquit, nullo saepius legumento Pythagoram dicit usum quam fabis, quoniam is cibus et subduceret sensim aluum et leuigaret. (5) Verba ipsa Aristoxeni subscripsi:
Πυθαγόρας δὲ τῶν ὀσπρίων μάλιστα τὸν κύαμον ἐδοκίμασεν· λειάντικόν τε γὰρ εἶναι καὶ διαχωρητικόν· διὸ καὶ μάλιστα κέχρηται αὐτῷ.
(6) Porculis quoque minusculis et haedis tenerioribus uictitasse idem Aristoxenus refert.
(7) Quem rem uidetur cognouisse e Xenophilo Pythagorico, familiari suo, et ex quibusdam aliis natu maioribus, qui ab aetate Pythagorae. (8) de animalibus Alexis etiam poeta in comoedia, quae Πυθαγορίζουσα inscribitur, docet. (9) Videtur autem de κυάμῳ νον εσιτατο causam erroris fuisse, quia in Empedocli carmine, qui disciplinas Pythagorae secutus est, uersus hic inuenitur:
(10) δειλοί, πάνδειλοι, κυάμων ἄπο χεῖρας ἔχεσθαι.
(4) Aristoxenos, hudebník a muž nejlépe obeznámený se starým písemnictvím, posluchač filosofa Aristotela, v knize o Pýthagorovi říká, že Pýthagorás nepoužíval žádnou zeleninu častěji než boby, neboť tato potravina usnadňuje trávení a vyprazdňování. (5) Cituji slova samotného Aristoxena:
„Pýthagorás si ze všech luštěnin nejvíc považoval bobu. Upravuje totiž trávení a je projímavý; proto jej co nejvíce používal.”
(6) Aristoxenos také uvádí, že Pýthagorás jedl taky menší prasátka a kůzlata [jehňata?].
(7) Zdá se, že se tyto věci [Aristoxenos] dozvěděl od svého přítele pýthagorejce Xenofila a od některých pamětníků, kteří žili [nedlouho po Pýthagorovi]. (8) O tom, že Pýthagorás jedl zvířata, učí také básník Alexis v komedii nadepsané Pýthagorejský život. (9) Zdá se, že zásada „nejíst boby” má příčinu v omylu. V básni Empedokleově – a ten byl přívržencem Pýthagory – se totiž nachází tento verš (B 141).
(...)