51 DK A 1
Ekfantos (zachoval Hippolytos Rom. ve spisu Refutatio, I, 15)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
῎Εκφαντός τις Συρακούσιος ἔφη μὴ εἶναι ἀληθινὴν τῶν ὄντων λαβεῖν γνῶσιν, ὁρίζειν δὲ ὡς νομίζειν. τὰ μὲν πρῶτα ἀδιαίρετα εἶναι σώματα καὶ παραλλαγὰς αὐτῶν τρεῖς ὑπάρχειν, μέγεθος σχῆμα δύναμιν, ἐξ ὧν τὰ αἰσθητὰ γίνεσθαι. εἶναι δὲ τὸ πλῆθος αὐτῶν ὡρισμένον καὶ τοῦτο [?] ἄπειρον. κινεῖσθαι δὲ τὰ σώματα μήτε ὑπὸ βάρους μήτε πληγῆς, ἀλλ᾿ ὑπὸ θείας δυνάμεως, ἣν νοῦν καὶ ψυχὴν προσαγορεύει. τούτου μὲν οὖν τὸν κόσμον εἶναι ἰδέαν, δι᾿ ὃ καὶ σφαιροειδῆ ὑπὸ θείας δυνάμεως γεγονέναι. τὴν δὲ γῆν μέσον κόσμου κινεῖσθαι περὶ τὸ αὑτῆς κέντρον ὡς πρὸς ἀνατολήν.
Nějaký Ekfantos ze Syrakús tvrdil, že není možné dojít k pravdivému porozumění toho, co jest. Svým způsobem to však definuje. Prvotní tělesa [atomy?, prvky?], ze kterých vznikají vnímatelné věci, jsou nedělitelná a jsou mezi nimi možné tři rozdíly: velikost, podoba a síla. Jejich množství je ohraničené a toto [?] bezmezné. Tato tělesa se však nepohybují ani působením tíže, ani nárazem, nýbrž díky božské síle, která se nazývá mysl a duše. Svět je idea [mysli?], proto díky božské moci nabyl tvaru koule. Země se uprostřed světa pohybuje kolem svého středu směrem k východu.