50 DK A 1
Hiketás (zachoval Cicero ve spisu Academica priora, II, 39, 123)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Hicetas Syracusius, ut ait Theophrastus, caelum solem lunam stellas, supera denique omnia stare censet neque praeter terram rem ullam in mundo moveri: quae cum circum axem se summa celeritate convertat et torqueat, eadem effici omnia quae si stante terra caelum moveretur.
Hiketás ze Syrakús tvrdí, jak říká Theofrastos, že nebe, Slunce, Měsíc, hvězdy – a cokoliv je nad námi – stojí a že mimo Zemi se ve světě nic nepohybuje. Když se Země velikou rychlostí otáčí kolem své osy, nastávají všechny [ty jevy], jako kdyby se nebe pohybovalo a Země stála.
Cicero mu připisuje (A 1) dost nepravděpodobnou nauku, totiž že prý vše nadzemské stojí a jeho pohyb je zdánlivý, působený ve skutečnosti rotací Země. To dává dobrý smysl, pokud jde o stálice. Přinejmenším Slunce a Měsíc se však na obloze pohybují taky samy, o planetách nemluvě (komety a meteory mohly být chápány jako součást zemské atmosféry). Pohyb Měsíce vůči stálicím v rytmu časového měsíce se vždy vykládá jejím oběhem kolem Země, pohyb Slunce v ročním rytmu se vykládá buď jeho oběhem kolem Země, nebo heliocentricky, tedy oběhem Země kolem Slunce. Cicero se dovolává Theofrastova svědectví, ale evidentně něco popletl, anžto se v astronomii vyzná ještě méně než ve filosofii.
Zlomku A 1 můžeme rozumět tak, že „nebe stojí" a jeho pohyb je vyložen rotací Země, dokonce „velkou rychlostí" a výslovně „kolem své osy". Kdyby se ta statičnost týkala opravdu všech nebeských těles, bylo by to absurdní, leda že by byla řeč o nebi jaksi v jeho celku, odhlédnuto od pohybů těch těles, které nejsou stálice, neboť i těch (Slunce a Měsíce) se týká zdánlivé otáčení spolu s celým nebem.