31 DK B 147
Empedoklés (zachoval Kléméns Alex. ve spisu Stromata, V, 122,3)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ἢν δὲ ὁσίως καὶ δικαίως διαβιώσωμεν, μακάριοι μὲν ἐνταῦθα, μακαριώτεροι δὲ μετὰ τὴν ἐνθένδε ἀπαλλαγήν, οὐ χρόνῳ τινὶ τὴν εὐδαιμονίαν ἔχοντες, ἀλλὰ ἐν αἰῶνι ἀναπαύεσθαι δυνάμενοι,
ἀθανάτοις ἄλλοισιν ὁμέστιοι, ἔν τε τραπέζαις
ἐόντες ἀνδρείων ἀχέων ἀπόκληροι, ἀτειρεῖς,
ἐόντες ἀνδρείων ἀχέων ἀπόκληροι, ἀτειρεῖς,
ἡ φιλόσοφος Ἐμπεδοκλέους λέγει ποιητική.
Pokud budeme žít čistě a spravedlivě, budeme šťastni již zde, a ještě více, až odsud odejdeme, protože nebudeme mít blaženost jen po nějaký čas, ale budeme moci spočinout ve věčnosti,
u téhož krbu i stolu s dalšími nesmrtelnými,
zbaveni podílu na lidských strastech a nezničitelní,
zbaveni podílu na lidských strastech a nezničitelní,
jek čteme v Empedokleově filosofické básni.
př. Matyáš Havrda