31 DK A 25 /32
Empedoklés (zachoval Aristotelés ve spisu Rhetorica, III, 5; 1407a 31)Součástí tohoto zlomku jsou také: 31 DK A 25 /1 , 31 DK A 25 /2 , 31 DK A 25 /3 , 31 DK A 25 /4 , 31 DK A 25 /5
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
δεύτερον δὲ τὸ τοῖς ἰδίοις ὀνόμασι λέγειν καὶ μὴ τοῖς περιέχουσιν. τρίτον μὴ ἀμφιβόλοις. τοῦτο δ' ἂν μὴ τἀναντία προαιρῆται, ὅπερ ποιοῦσιν ὅταν μηδὲν μὲν ἔχωσι λέγειν, προσποιῶνται δέ τι λέγειν· οἱ γὰρ τοιοῦτοι ἐν ποιήσει λέγουσιν ταῦτα, οἷον Ἐμπεδοκλῆς· φενακίζει γὰρ τὸ κύκλῳ πολὺ ὄν, καὶ πάσχουσιν οἱ ἀκροαταὶ ὅπερ οἱ πολλοὶ παρὰ τοῖς μάντεσιν· ὅταν γὰρ λέγωσιν ἀμφίβολα, συμπαρανεύουσιν· „Κροῖσος Ἅλυν διαβὰς μεγάλην ἀρχὴν καταλύσει.“
Třetí [podmínka správného slohu spočívá] v tom, že se neužívá obojetných slov. To jenom tehdy, když se zamýšlí opak, jak to činívají lidé, kteří nemají co říci, a přece chtějí budit zdání, jako by něco říkali. Takoví užívají těch výrazů po způsobu básníků, jako například Empedoklés. Neboť je-li přednášeno s takovými oklikami, klame, a posluchači přitom zakoušejí to, co lid s věštci, jimž přikyvují, když mluví dvojsmyslně, jako třeba: „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velikou říši.“