Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
30 DK B 7
Melissos (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 111, 18)





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


λέγει δ᾿ οὖν Μέλισσος οὕτως τὰ πρότερον εἰρημένα συμπεραινόμενος καὶ οὕτως τὰ περὶ τῆς κινήσεως ἐπάγων·
(2) καὶ οὔτ᾿ ἂν ἀπόλοιτο οὔτε μεῖζον γίνοιτο οὔτε μετακοσμέοιτο οὔτε ἀλγεῖ οὔτε ἀνιᾶται· εἰ γάρ τι τούτων πάσχοι, οὐκ ἂν ἔτι ἓν εἴη. εἰ γὰρ ἑτεροιοῦται, ἀνάγκη τὸ ἐὸν μὴ ὁμοῖον εἶναι, ἀλλὰ ἀπόλλυσθαι τὸ πρόσθεν ἐόν, τὸ δὲ οὐκ ἐὸν γίνεσθαι. εἰ τοίνυν τριχὶ μιῆι μυρίοις ἔτεσιν ἑτεροῖον γίνοιτο, ὀλεῖται πᾶν ἐν τῶι παντὶ χρόνωι.
(3) ἀλλ᾿ οὐδὲ μετακοσμηθῆναι ἀνυστόν· ὁ γὰρ κόσμος ὁ πρόσθεν ἐὼν οὐκ ἀπόλλυται οὔτε ὁ μὴ ἐὼν γίνεται. ὅτε δὲ μήτε προσγίνεται μηδὲν μήτε ἀπόλλυται μήτε ἑτεροιοῦται, πῶς ἂν μετακοσμηθὲν τῶν ἐόντων εἴη; εἰ μὲν γάρ τι ἐγίνετο ἑτεροῖον, ἤδη ἂν καὶ μετακοσμηθείη.
(4) οὐδὲ ἀλγεῖ· οὐ γὰρ ἂν πᾶν εἴη ἀλγέον· οὐ γὰρ ἂν δύναιτο ἀεὶ εἶναι χρῆμα ἀλγέον· οὐδὲ ἔχει ἴσην δύναμιν τῶι ὑγιεῖ· οὐδ᾿ ἂν ὁμοῖον εἴη, εἰ ἀλγέοι· ἀπογινομένου γάρ τευ ἂν ἀλγέοι ἢ προσγινομένου, κοὐκ ἂν ἔτι ὁμοῖον εἴη.
(5) οὐδ᾿ ἂν τὸ ὑγιὲς ἀλγῆσαι δύναιτο· ἀπὸ γὰρ ἂν ὄλοιτο τὸ ὑγιὲς καὶ τὸ ἐόν, τὸ δὲ οὐκ ἐὸν γένοιτο.
(6) καὶ περὶ τοῦ ἀνιᾶσθαι ὡυτὸς λόγος τῶι ἀλγέοντι.
(7) οὐδὲ κενεόν ἐστιν οὐδέν· τὸ γὰρ κενεὸν οὐδέν ἐστιν· οὐκ ἂν οὖν εἴη τό γε μηδέν. οὐδὲ κινεῖται· ὑποχωρῆσαι γὰρ οὐκ ἔχει οὐδαμῆι, ἀλλὰ πλέων ἐστίν. εἰ μὲν γὰρ κενεὸν ἦν, ὑπεχώρει ἂν εἰς τὸ κενόν· κενοῦ δὲ μὴ ἐόντος οὐκ ἔχει ὅκηι ὑποχωρήσει.
(8) πυκνὸν δὲ καὶ ἀραιὸν οὐκ ἂν εἴη. τὸ γὰρ ἀραιὸν οὐκ ἀνυστὸν πλέων εἶναι ὁμοίως τῶι πυκνῶι, ἀλλ᾿ ἤδη τὸ ἀραιόν γε κενεώτερον γίνεται τοῦ πυκνοῦ.
(9) κρίσιν δὲ ταύτην χρὴ ποιήσασθαι τοῦ πλέω καὶ τοῦ μὴ πλέω· εἰ μὲν οὖν χωρεῖ τι ἢ εἰσδέχεται, οὐ πλέων· εἰ δὲ μήτε χωρεῖ μήτε εἰσδέχεται, πλέων.
(10) ἀνάγκη τοίνυν πλέων εἶναι, εἰ κενὸν μὴ ἔστιν. εἰ τοίνυν πλέων ἐστίν, οὐ κινεῖται.“
Melissos říká (...):
(2) Nemůže ani zahynout, ani se zvětšovat, ani měnit své uspořádání, nemá ani bolest ani zármutek; kdyby totiž podstupovalo něco z toho, nebylo by už jedno. Kdyby se totiž stávalo jinačím, nutně by pak nebylo stejné, nýbrž hynulo by, co bylo dříve, nastávalo by nejsoucí. Kdyby se za deset tisíc let změnilo o jeden vlas, pak by ve všem čase vše zahynulo.
(3) Nemůže ani měnit své uspořádání. Neboť uspořádání (kosmos), které bylo dřív, nehyne, ani nenastává nejsoucí. Když pak ani nic nepřibývá, ani nic nehyne, ani se nestává jinačím, jak by pak mohlo něco z toho, co je, měnit své uspořádání? Pokud by se totiž něco stávalo jiným, pak by také měnilo své uspořádání.
(4) Nemá ani bolest. Nebylo by totiž vše, kdyby mělo bolest. Bolavá věc přece nemůže být vždy, nemá stejnou sílu jako zdravá. Nic by nebylo stejné, kdyby mělo bolest. Mělo by ji, kdyby je něco opouštělo nebo k němu přistupovalo, a tehdy by už nebylo stejné.
(5) Zato zdravé nemůže bolet, neboť zdravé a jsoucí by tím zahynulo, nastalo by to, co není jsoucí.
(6) A o zármutku je tentýž výklad jako o bolesti.
(7) Nic není prázdné. Vždyť prázdné je nic a nic by přece nemohlo být. Ani se nepohybuje. Nemá totiž, kam by ustoupilo, nýbrž je plné. Kdyby však bylo prázdno, ustupovalo do prázdna; prázdno však není jsoucí, proto není kam ustupovat.
(8) Nemůže být [různě] husté ani zředěné. Zředěné totiž nemůže být stejně plné jako to husté, protože zředěné se stává prázdnějším než husté.
(9) Takto je pak třeba posuzovat plné a neplné. Pokud něco obsahuje [něco jiného] nebo je přijímá do sebe, není plné. Když však neobsahuje ani nepřijímá, je plné.
(10) Nutně musí být plné, když není prázdné. Když je plné, nepohybuje se.”