3 DK B 4
Epimenidés (zachoval Aristotelés ve spisu Rhetorica, III, 17; 1418a 21)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
τὸ δὲ δημηγορεῖν χαλεπώτερον τοῦ δικάζεσθαι, εἰκότως, διότι περὶ τὸ μέλλον· ἐκεῖνο δὲ περὶ τὸ γεγονός, ὃ ἐπιστητὸν ἤδη καὶ τοῖς μάντεσιν, ὡς ἔφη ᾿Επιμενίδης ὁ Κρής· ἐκεῖνος[?] γὰρ περὶ τῶν ἐσομένων οὐκ ἐμαντεύετο, ἀλλὰ περὶ τῶν γεγονότων, ἀδήλων δέ.
Řečnit na shromážděních je sice obtížnější než řečnit na soudech. Právem, protože se to týká budoucnosti, zatímco to první minulosti, a tu „mohou vědět docela dobře i věštci“, jak praví Epimenidés z Kréty. Ten totiž nikdy nevěštil o budoucích věcech, nýbrž jenom o těch, jež se sice již staly, ale nebyly ještě jasné.
př. Antonín Kříž