29 DK A 12
Zénón Elejský (zachoval Platón ve spisu Parmenides, 128b-e)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Ναί, φάναι τὸν Ζήνωνα, ὦ Σώκρατες. σὺ δ᾿ οὖν τὴν ἀλήθειαν τοῦ γράμματος οὐ πανταχοῦ ἤισθησαι. καίτοι ὥσπερ γε αἱ Λάκαιναι σκύλακες εὖ μεταθεῖς τε καὶ ἰχνεύεις τὰ λεχθέντα· ἀλλὰ πρῶτον μέν σε τοῦτο λανθάνει, ὅτι οὐ παντάπασιν οὕτω σεμνύνεται τὸ γράμμα, ὥστε ἅπερ σὺ λέγεις διανοηθὲν γραφῆναι, τοὺς ἀνθρώπους δὲ ἐπικρυπτόμενον ὥς τι μέγα διαπραττόμενον· ἀλλὰ σὺ μὲν εἶπες τῶν συμβεβηκότων τι, ἔστι δὲ τό γε ἀληθὲς βοήθειά τις ταῦτα (τὰ γράμματα) τῶι Παρμενίδου λόγωι πρὸς τοὺς ἐπιχειροῦντας αὐτὸν κωμωιδεῖν ὡς, εἰ ἕν ἐστι, πολλὰ καὶ γελοῖα συμβαίνει πάσχειν τῶι λόγωι καὶ ἐναντία αὑτῶι. ἀντιλέγει δὴ οὖν τοῦτο τὸ γράμμα πρὸς τοὺς τὰ πολλὰ λέγοντας, καὶ ἀνταποδίδωσι ταὐτὰ καὶ πλείω, τοῦτο βουλόμενον δηλοῦν, ὡς ἔτι γελοιότερα πάσχοι ἂν αὐτῶν ἡ ὑπόθεσις, εἰ πολλά ἐστιν, ἢ ἡ τοῦ ἓν εἶναι, εἴ τις ἱκανῶς ἐπεξίοι. διὰ τοιαύτην δὴ φιλονικίαν ὑπὸ νέου ὄντος ἐμοῦ ἐγράφη, καί τις αὐτὸ ἔκλεψε γραφέν, ὥστε οὐδὲ βουλεύσασθαι ἐξεγένετο εἴτ᾿ ἐξοιστέον αὐτὸ εἰς τὸ φῶς εἴτε μή. ταύτηι οὖν σε λανθάνει, ὦ Σώκρατες, ὅτι οὐχ ὑπὸ νέου φιλονικίας οἴει αὐτὸ γεγράφθαι, ἀλλ᾿ ὑπὸ πρεσβυτέρου φιλοτιμίας· ἐπεί, ὅπερ γ᾿ εἶπον, οὐ κακῶς ἀπήικασας.
Ano, Sókrate, řekl Zénón. Ty jsi ovšem pravdu mého spisu nepoznal úplně. Jistě dobře pronásleduješ a jako lakónští psi stopuješ, co bylo řečeno; především je ti ale skryto, že můj spis vůbec není tak domýšlivý, že by sice byl napsán s tím úmyslem, jak ty říkáš, ale že by to před lidmi skrýval jako cosi velice důležitého. Avšak to, co jsi vyslovil, je jenom jakási nahodilá okolnost, zatímco ve skutečnosti to je pomoc Parmenidově řeči, proti těm, kteří si z ní dělají legraci a tvrdí, že pokud jedno jest, tak že z toho pro tu řeč plynou mnohé směšné důsledky, navíc protikladné té řeči. Můj spis se tedy obrací proti těm, kteří říkají, že je mnohost, a oplácí jim stejnou měrou, ba ještě větší, neboť chce jasně ukázat, že jejich hypotéza, že jest mnohost, je ještě směšnější než hypotéza, že jest jedno, pokud se to náležitě promyslí. V takové bojovné náladě jsem to za mlada psal. A když jsem to napsal, někdo mi to ukradnul, takže jsem ani nemohl uvážit, jestli to mám vydat na světlo nebo ne. Mýlíš se tedy, Sókrate, když myslíš, že to napsal člověk ne mladý a ne z bojovné nálady, nýbrž starší a ze ctižádosti. Jinak jsi jej však, jak jsem už řekl, nevystihnul špatně.