29 DK A 1
Zénón Elejský (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, IX, 25-29)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
(25) Ζήνων ᾿Ελεάτης. τοῦτον ᾿Απολλόδωρός φησιν εἶναι ἐν Χρονικοῖς (F GrHist. 244 F 30; II, 1028) φύσει μὲν Τελευταγόρου, θέσει δὲ Παρμενίδου (τὸν δὲ Παρμενίδην Πύρητος). περὶ τούτου καὶ Μελίσσου Τίμων φησὶ ταῦτα (fr. 45 D.)·
ἀμφοτερογλώσσου τε μέγα σθένος οὐκ ἀλαπαδνόν
Ζήνωνος πάντων ἐπιλήπτορος ἠδὲ Μέλισσον
πολλῶν φαντασμῶν ἐπάνω, παύρων γε μὲν ἥσσω ...
Ζήνωνος πάντων ἐπιλήπτορος ἠδὲ Μέλισσον
πολλῶν φαντασμῶν ἐπάνω, παύρων γε μὲν ἥσσω ...
ὁ δὲ Ζήνων διακήκοε Παρμενίδου καὶ γέγονεν αὐτοῦ παιδικά. καὶ εὐμήκης ἦν, καθά φησι Πλάτων ἐν τῶι Παρμενίδηι (127b = A 11). ὁ δ᾿ αὐτὸς ἐν τῶι Σοφιστῆι (216a) [καὶ ἐν τῶι Φαίδρωι (261d = A 13) αὐτοῦ μέμνηται] καὶ ᾿Ελεατικὸν Παλαμήδην αὐτὸν καλεῖ. φησὶ δ᾿ ᾿Αριστοτέλης (fr. 65 = A 10) εὑρετὴν αὐτὸν γενέσθαι διαλεκτικῆς, ὥσπερ ᾿Εμπεδοκλέα ῥητορικῆς.
(26) γέγονε δ᾿ ἀνὴρ γενναιότατος καὶ ἐν φιλοσοφίαι καὶ ἐν πολιτείαι· φέρεται γοῦν αὐτοῦ βιβλία πολλῆς συνέσεως γέμοντα. καθελεῖν δὲ θελήσας Νέαρχον τὸν τύραννον (οἱ δὲ Διομέδοντα) συνελήφθη, καθά φησιν ῾Ηρακλείδης ἐν τῆι Σατύρου ἐπιτομῆι (fr. 7; FHG III, 169). ὅτε καὶ ἐξεταζόμενος τοὺς συνειδότας καὶ περὶ τῶν ὅπλων ὧν ἦγεν εἰς Λιπάραν, πάντας ἐμήνυσεν αὐτοῦ τοὺς φίλους, βουλόμενος αὐτὸν ἔρημον καταστῆσαι· εἶτα περί τινων εἰπεῖν ἔχειν τινὰ [ἔφη] αὐτῶι πρὸς τὸ οὖς καὶ δακὼν οὐκ ἀνῆκεν ἕως ἀπεκεντήθη, ταὐτὸν ᾿Αριστογείτονι τῶι τυραννοκτόνωι παθών.
(27) Δημήτριος δέ φησιν ἐν τοῖς ῾Ομωνύμοις τὸν μυκτῆρα αὐτὸν ἀποτραγεῖν. ᾿Αντισθένης δὲ ἐν ταῖς Διαδοχαῖς (FHG III, 182) φησι μετὰ τὸ μηνῦσαι τοὺς φίλους ἐρωτηθῆναι πρὸς τοῦ τυράννου, εἴ τις ἄλλος εἴη· τὸν δὲ εἰπεῖν· ᾿σὺ ὁ τῆς πόλεως ἀλιτήριος᾿, πρός τε τοὺς παρεστῶτας φάναι· ᾿θαυμάζω ὑμῶν τὴν δειλίαν, εἰ τούτων ἕνεκεν, ὧν νῦν ἐγὼ ὑπομένω, δουλεύετε τῶι τυράννωι᾿, καὶ τέλος ἀποτραγόντα τὴν γλῶτταν προσπτύσαι αὐτῶι· τοὺς δὲ πολίτας παρορμηθέντας αὐτίκα τὸν τύραννον καταλεῦσαι. ταὐτὰ δὲ σχεδὸν οἱ πλείους λαλοῦσιν. ῞Ερμιππος (fr. 30; FHG III, 43) δέ φησιν εἰς ὅλμον αὐτὸν βληθῆναι καὶ κατακοπῆναι.
(28) καὶ εἰς αὐτὸν ἡμεῖς εἴπομεν οὕτως (Anthol. Palat. VII, 129)·
ἤθελες, ὦ Ζήνων, καλὸν ἤθελες ἄνδρα τύραννον
κτείνας ἐκλῦσαι δουλοσύνης ᾿Ελέαν.
ἀλλ᾿ ἐδάμης· δὴ γάρ σε λαβὼν ὁ τύραννος ἐν ὅλμῳ
κόψε. τί τοῦτο λέγω; σῶμα γάρ, οὐχὶ δὲ σέ.
κτείνας ἐκλῦσαι δουλοσύνης ᾿Ελέαν.
ἀλλ᾿ ἐδάμης· δὴ γάρ σε λαβὼν ὁ τύραννος ἐν ὅλμῳ
κόψε. τί τοῦτο λέγω; σῶμα γάρ, οὐχὶ δὲ σέ.
καὶ εἰς αὐτὸν ἡμεῖς εἴπομεν οὕτως.
γέγονε δὲ τά τε ἄλλα ἀγαθὸς ὁ Ζήνων, ἀλλὰ καὶ ὑπεροπτικὸς τῶν μειζόνων κατ᾿ ἴσον ῾Ηρακλείτωι· καὶ γὰρ οὗτος τὴν πρότερον μὲν ῾Υέλην, ὕστερον δὲ ᾿Ελέαν, Φωκαέων οὖσαν ἀποικίαν, αὑτοῦ δὲ πατρίδα, πόλιν εὐτελῆ καὶ μόνον ἄνδρας ἀγαθοὺς τρέφειν ἐπισταμένην ἠγάπησε μᾶλλον τῆς ᾿Αθηναίων μεγαλαυχίας, οὐκ ἐπιδημήσας πώμαλα πρὸς αὐτούς, ἀλλ᾿ αὐτόθι καταβιούς.
γέγονε δὲ τά τε ἄλλα ἀγαθὸς ὁ Ζήνων, ἀλλὰ καὶ ὑπεροπτικὸς τῶν μειζόνων κατ᾿ ἴσον ῾Ηρακλείτωι· καὶ γὰρ οὗτος τὴν πρότερον μὲν ῾Υέλην, ὕστερον δὲ ᾿Ελέαν, Φωκαέων οὖσαν ἀποικίαν, αὑτοῦ δὲ πατρίδα, πόλιν εὐτελῆ καὶ μόνον ἄνδρας ἀγαθοὺς τρέφειν ἐπισταμένην ἠγάπησε μᾶλλον τῆς ᾿Αθηναίων μεγαλαυχίας, οὐκ ἐπιδημήσας πώμαλα πρὸς αὐτούς, ἀλλ᾿ αὐτόθι καταβιούς.
(29) οὗτος καὶ τὸν ᾿Αχιλλέα πρῶτος λόγον ἠρώτησε· Φαβωρῖνος δέ φησι (fr. 39; FHG III, 583). Παρμενίδην καὶ ἄλλους συχνούς.
ἀρέσκει δ᾿ αὐτῶι τάδε· κόσμους εἶναι κενόν τε μὴ εἶναι· γεγενῆσθαι δὲ τὴν τῶν πάντων φύσιν ἐκ θερμοῦ καὶ ψυχροῦ καὶ ξηροῦ καὶ ὑγροῦ, λαμβανόντων αὐτῶν εἰς ἄλληλα τὴν μεταβολήν· γένεσίν τε ἀνθρώπων ἐκ γῆς εἶναι, καὶ ψυχὴν κρᾶμα ὑπάρχειν ἐκ τῶν προειρημένων κατὰ μηδενὸς τούτων ἐπικράτησιν. τοῦτόν φασι λοιδορούμενον ἀγανακτῆσαι· αἰτιασαμένου δέ τινος φάναι· ᾿ἐὰν μὴ λοιδορούμενος προσποιῶμαι, οὐδ᾿ ἐπαινούμενος αἰσθήσομαι᾿.
ὅτι δὲ γεγόνασι Ζήνωνες ὀκτώ, ἐν τῶι Κιτιεῖ διειλέγμεθα (VII, 35). ἤκμαζε δὲ
οὗτος κατὰ τὴν ἐνάτην [καὶ ἑβδομηκοστὴν] ὀλυμπιάδα (464/461 BC).
οὗτος κατὰ τὴν ἐνάτην [καὶ ἑβδομηκοστὴν] ὀλυμπιάδα (464/461 BC).
(25) Zénón Elejský. Apollodóros o něm v Kronikách říká, že co do původu byl syn Teleutargův, ale že jej Parmenidés přijal za vlastního. Timón o něm a o Melissovi říká (fr. 45 D.):
Zénóna velikou sílu a nezdolnou, na obě strany
mluvícího, jenž napadal všechny. Melissa rovněž,
vítěze nad mnoha přeludy, málo jen zdolané...
mluvícího, jenž napadal všechny. Melissa rovněž,
vítěze nad mnoha přeludy, málo jen zdolané...
Zénón byl žákem Parmenida a byl i jeho miláčkem. Byl pěkně urostlý, jak říká Platón v dialogu Parmenidés (127b = A 11). Platón jej vzpomíná i v Sofistovi (216a) a Faidrovi (261d = A 13), kde ho nazval „Eleatský Palamédés”. Aristotelés (fr. 65 = A 10) jej považuje za vynálezce dialektiky, podobně jako Empedoklea za vynálezce rétoriky.
(26) Byl to muž velice ušlechtilý, a to jak ve filosofii, tak coby státník. Kolují mnohé knihy jimi sepsané, oplývající velkým důmyslem. Když však chtěl svrhnout tyrana Nearcha, podle jiných ale Diomedonta, byl dopaden, jak praví Hérakleidés ve svém Výtahu ze Satyra (fr. 7). Když se ho při vyšetřování vyptávali na jeho společníky a na dovoz zbraní do Lipary, označil všechny tyranovy přátele, aby mu ukázal, že je úplně opuštěn. Potom řekl, že mu chce ještě něco pošeptat do ucha, načež se do něho zakousl a nepustil, dokud nebyl ubodán, takže dotrpěl stejně jako tyranobijce Aristogeitón.
(27) Démétrios však v Soujmenovcích tvrdí, že mu ukousl nos. Antisthenés zase v Nástupnictvích vypravuje, že po udání přátel se tyran zeptal, zda mezi spiklenci byl ještě někdo jiný. Tu prý Zénón odpověděl: „Ty, ničitel obce!” K okolostojícím pak dodal: „Divím se vaší zbabělosti, že ještě sloužíte tyranovi, zatímco já ještě nyní vytrvávám.” Nakonec si ukousl jazyk a vyplivl jej tyranovi do tváře. Jeho spoluobčané tím byli natolik povzbuzeni, že tyrana hned umlátili. Takto to vypravuje většina spisovatelů. Hermippos však říká, že Zénón byl vhozen do hmoždíře a roztlučen.
(28) I my jsme o něm složili tyto verše (Anthol. Palat. VII, 129):
Měl jsi, ó Zénóne, v úmyslu vykonat krásný skutek,
Eleu z otroctví zabitím vládce vysvobodit.
Byl’s však přemožen; tyran tě totiž dal v hmoždíři roztlouct.
Co to však dím? Vždyť jen tělo zahubil, tebe však ne!
Eleu z otroctví zabitím vládce vysvobodit.
Byl’s však přemožen; tyran tě totiž dal v hmoždíři roztlouct.
Co to však dím? Vždyť jen tělo zahubil, tebe však ne!
Zénón byl vynikající i v jiných záležitostech, především tím, že se k mocnějším choval přezíravě stejně jako Hérakleitos. Neboť i on více než honosnost Athéňanů miloval svou vlast, jež se dříve nazývala Hyelé, později Elea a byla osadou Fóků, prostou obec, která dovedla vychovávat jen dobré muže. Proto se neodstěhoval do Athén, nýbrž strávil život doma.
(29) Jako první představil tázací výklad zvaný Achilleus, jak říká Favórínos, i když bývá připisován také Parmenidovi a dalším.
Jeho názory byly takovéto: Jsou (různá, mnohá?) uspořádání (kosmy), prázdnota však není. Přirozenost všeho pochází z horka a chladu i sucha a vlhkosti, které se navzájem přeměňují. Původ lidí je ze země, duše je směs toho, co bylo výše jmenováno, přičemž nic z toho nepřevládá. Říká se o něm, že se rozčiloval nad výtkami; když mu do pak kdosi vytkl, odpověděl: „Když se nebudu rozčilovat výtkami, tak nebudu cítit radost ani při pochvalách.
Že bylo osm Zénónů, to jsme vyložili už při Zénónovi z Kitia (VII, 35). Zénón Elejský byl v mužném věku za 79. olympiády (464 až 461 před n. l.).