28 DK B 16
Parmenidés (zachoval Aristotelés ve spisu Metaphysica, IV, 5; 1009b 21)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ὡς γὰρ ἕκαστος ἔχει κρᾶσιν μελέων πολυπλάγκτων,
τὼς νόος ἀνθρώποισι παρίσταται· τὸ γὰρ αὐτό
ἔστιν ὅπερ φρονέει μελέων φύσις ἀνθρώποισιν
καὶ πᾶσιν καὶ παντί· τὸ γὰρ πλέον ἐστὶ νόημα.
τὼς νόος ἀνθρώποισι παρίσταται· τὸ γὰρ αὐτό
ἔστιν ὅπερ φρονέει μελέων φύσις ἀνθρώποισιν
καὶ πᾶσιν καὶ παντί· τὸ γὰρ πλέον ἐστὶ νόημα.
Jak totiž každý má smíšení údů různě se srážejících,
tak se lidem dostává mysl. Vždyť totéž je [ta věc],
co [/která] myslí, jako lidem přirozenost údů,
jak všem, tak každému. To, co převládá, je totiž myšlenkou [způsobem myšlení?].
tak se lidem dostává mysl. Vždyť totéž je [ta věc],
co [/která] myslí, jako lidem přirozenost údů,
jak všem, tak každému. To, co převládá, je totiž myšlenkou [způsobem myšlení?].
viz A 46