28 DK B 8
Parmenidés (zachoval Simplikios ve spisu In Physica, 78,4; 145,1)Součástí tohoto zlomku jsou také: 28 DK B 8 /1-14 , 28 DK B 8 /1-52 , 28 DK B 8 /2 , 28 DK B 8 /3-4 , 28 DK B 8 /038 , 28 DK B 8 /39cfr , 28 DK B 8 /42cfr , 28 DK B 8 /43-45 , 28 DK B 8 /43-452 , 28 DK B 8 /50-59 , 28 DK B 8 /50-61 , 28 DK B 8 /052 , 28 DK B 8 /53-59
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
μόνος δ᾿ ἔτι μῦθος ὁδοῖο
λείπεται ὡς ἔστιν· ταύτηι δ᾿ ἐπὶ σήματ᾿ ἔασι
πολλὰ μάλ᾿, ὡς ἀγένητον ἐὸν καὶ ἀνώλεθρόν ἐστιν,
ἐστι γὰρ οὐλομελές τε καὶ ἀτρεμὲς ἠδ᾿ ἀτέλεστον·
λείπεται ὡς ἔστιν· ταύτηι δ᾿ ἐπὶ σήματ᾿ ἔασι
πολλὰ μάλ᾿, ὡς ἀγένητον ἐὸν καὶ ἀνώλεθρόν ἐστιν,
ἐστι γὰρ οὐλομελές τε καὶ ἀτρεμὲς ἠδ᾿ ἀτέλεστον·
---
οὐδέ ποτ᾿ ἦν οὐδ᾿ ἔσται, ἐπεὶ νῦν ἔστιν ὁμοῦ πᾶν,
ἕν, συνεχές· τίνα γὰρ γένναν διζήσεαι αὐτοῦ;
πῆι πόθεν αὐξηθέν; οὐδ᾿ ἐκ μὴ ἐόντος ἐάσσω
φάσθαι σ᾿ οὐδὲ νοεῖν· οὐ γὰρ φατὸν οὐδὲ νοητόν
ἔστιν ὅπως οὐκ ἔστι. τί δ᾿ ἄν μιν καὶ χρέος ὦρσεν
ὕστερον ἢ πρόσθεν, τοῦ μηδενὸς ἀρξάμενον, φῦν;
οὕτως ἢ πάμπαν πελέναι χρεών ἐστιν ἢ οὐχί.
οὐδέ ποτ᾿ ἦν οὐδ᾿ ἔσται, ἐπεὶ νῦν ἔστιν ὁμοῦ πᾶν,
ἕν, συνεχές· τίνα γὰρ γένναν διζήσεαι αὐτοῦ;
πῆι πόθεν αὐξηθέν; οὐδ᾿ ἐκ μὴ ἐόντος ἐάσσω
φάσθαι σ᾿ οὐδὲ νοεῖν· οὐ γὰρ φατὸν οὐδὲ νοητόν
ἔστιν ὅπως οὐκ ἔστι. τί δ᾿ ἄν μιν καὶ χρέος ὦρσεν
ὕστερον ἢ πρόσθεν, τοῦ μηδενὸς ἀρξάμενον, φῦν;
οὕτως ἢ πάμπαν πελέναι χρεών ἐστιν ἢ οὐχί.
---
γίγνεσθαί τι παρ᾿ αὐτό· τοῦ εἵνεκεν οὔτε γενέσθαι
οὔτ᾿ ὄλλυσθαι ἀνῆκε Δίκη χαλάσασα πέδηισιν,
ἀλλ᾿ ἔχει· ἡ δὲ κρίσις περὶ τούτων ἐν τῶιδ᾿ ἔστιν·
ἔστιν ἢ οὐκ ἔστιν· κέκριται δ᾿ οὖν, ὥσπερ ἀνάγκη,
τὴν μὲν ἐᾶν ἀνόητον ἀνώνυμον (οὐ γὰρ ἀληθής
ἔστιν ὁδός), τὴν δ᾿ ὥστε πέλειν καὶ ἐτήτυμον εἶναι.
πῶς δ᾿ ἂν ἔπειτ᾿ ἀπόλοιτο ἐόν; πῶς δ᾿ ἄν κε γένοιτο;
εἰ γὰρ ἔγεντ᾿, οὐκ ἔστ[ι], οὐδ᾿ εἴ ποτε μέλλει ἔσεσθαι.
τὼς γένεσις μὲν ἀπέσβεσται καὶ ἄπυστος ὄλεθρος.
γίγνεσθαί τι παρ᾿ αὐτό· τοῦ εἵνεκεν οὔτε γενέσθαι
οὔτ᾿ ὄλλυσθαι ἀνῆκε Δίκη χαλάσασα πέδηισιν,
ἀλλ᾿ ἔχει· ἡ δὲ κρίσις περὶ τούτων ἐν τῶιδ᾿ ἔστιν·
ἔστιν ἢ οὐκ ἔστιν· κέκριται δ᾿ οὖν, ὥσπερ ἀνάγκη,
τὴν μὲν ἐᾶν ἀνόητον ἀνώνυμον (οὐ γὰρ ἀληθής
ἔστιν ὁδός), τὴν δ᾿ ὥστε πέλειν καὶ ἐτήτυμον εἶναι.
πῶς δ᾿ ἂν ἔπειτ᾿ ἀπόλοιτο ἐόν; πῶς δ᾿ ἄν κε γένοιτο;
εἰ γὰρ ἔγεντ᾿, οὐκ ἔστ[ι], οὐδ᾿ εἴ ποτε μέλλει ἔσεσθαι.
τὼς γένεσις μὲν ἀπέσβεσται καὶ ἄπυστος ὄλεθρος.
---
οὐδὲ διαιρετόν ἐστιν, ἐπεὶ πᾶν ἐστιν ὁμοῖον·
οὐδέ τι τῆι μᾶλλον, τό κεν εἴργοι μιν συνέχεσθαι,
οὐδέ τι χειρότερον, πᾶν δ᾿ ἔμπλεόν ἐστιν ἐόντος.
τῶι ξυνεχὲς πᾶν ἐστιν· ἐὸν γὰρ ἐόντι πελάζει.
οὐδὲ διαιρετόν ἐστιν, ἐπεὶ πᾶν ἐστιν ὁμοῖον·
οὐδέ τι τῆι μᾶλλον, τό κεν εἴργοι μιν συνέχεσθαι,
οὐδέ τι χειρότερον, πᾶν δ᾿ ἔμπλεόν ἐστιν ἐόντος.
τῶι ξυνεχὲς πᾶν ἐστιν· ἐὸν γὰρ ἐόντι πελάζει.
---
αὐτὰρ ἀκίνητον μεγάλων ἐν πείρασι δεσμῶν
ἔστιν ἄναρχον ἄπαυστον, ἐπεὶ γένεσις καὶ ὄλεθρος
τῆλε μάλ᾿ ἐπλάχθησαν, ἀπῶσε δὲ πίστις ἀληθής.
ταὐτόν τ᾿ ἐν ταὐτῶι τε μένον καθ᾿ ἑαυτό τε κεῖται
χοὔτως ἔμπεδον αὖθι μένει· κρατερὴ γὰρ ᾿Ανάγκη
πείρατος ἐν δεσμοῖσιν ἔχει, τό μιν ἀμφὶς ἐέργει,
οὕνεκεν οὐκ ἀτελεύτητον τὸ ἐὸν θέμις εἶναι·
ἔστι γὰρ οὐκ ἐπιδευές· [μὴ] ἐὸν δ᾿ ἂν παντὸς ἐδεῖτο.
αὐτὰρ ἀκίνητον μεγάλων ἐν πείρασι δεσμῶν
ἔστιν ἄναρχον ἄπαυστον, ἐπεὶ γένεσις καὶ ὄλεθρος
τῆλε μάλ᾿ ἐπλάχθησαν, ἀπῶσε δὲ πίστις ἀληθής.
ταὐτόν τ᾿ ἐν ταὐτῶι τε μένον καθ᾿ ἑαυτό τε κεῖται
χοὔτως ἔμπεδον αὖθι μένει· κρατερὴ γὰρ ᾿Ανάγκη
πείρατος ἐν δεσμοῖσιν ἔχει, τό μιν ἀμφὶς ἐέργει,
οὕνεκεν οὐκ ἀτελεύτητον τὸ ἐὸν θέμις εἶναι·
ἔστι γὰρ οὐκ ἐπιδευές· [μὴ] ἐὸν δ᾿ ἂν παντὸς ἐδεῖτο.
---
ταὐτὸν δ᾿ ἐστὶ νοεῖν τε καὶ οὕνεκεν ἔστι νόημα.
οὐ γὰρ ἄνευ τοῦ ἐόντος, ἐν ὧι πεφατισμένον ἐστιν,
εὑρήσεις τὸ νοεῖν· οὐδὲν γὰρ [ἢ] ἔστιν ἢ ἔσται
ἄλλο πάρεξ τοῦ ἐόντος, ἐπεὶ τό γε Μοῖρ᾿ ἐπέδησεν
οὖλον ἀκίνητόν τ᾿ ἔμεναι· τῶι πάντ᾿ ὄνομ[α] ἔσται,
ὅσσα βροτοὶ κατέθεντο πεποιθότες εἶναι ἀληθῆ,
γίγνεσθαί τε καὶ ὄλλυσθαι, εἶναί τε καὶ οὐχί,
καὶ τόπον ἀλλάσσειν διά τε χρόα φανὸν ἀμείβειν.
ταὐτὸν δ᾿ ἐστὶ νοεῖν τε καὶ οὕνεκεν ἔστι νόημα.
οὐ γὰρ ἄνευ τοῦ ἐόντος, ἐν ὧι πεφατισμένον ἐστιν,
εὑρήσεις τὸ νοεῖν· οὐδὲν γὰρ [ἢ] ἔστιν ἢ ἔσται
ἄλλο πάρεξ τοῦ ἐόντος, ἐπεὶ τό γε Μοῖρ᾿ ἐπέδησεν
οὖλον ἀκίνητόν τ᾿ ἔμεναι· τῶι πάντ᾿ ὄνομ[α] ἔσται,
ὅσσα βροτοὶ κατέθεντο πεποιθότες εἶναι ἀληθῆ,
γίγνεσθαί τε καὶ ὄλλυσθαι, εἶναί τε καὶ οὐχί,
καὶ τόπον ἀλλάσσειν διά τε χρόα φανὸν ἀμείβειν.
---
αὐτὰρ ἐπεὶ πεῖρας πύματον, τετελεσμένον ἐστί
πάντοθεν, εὐκύκλου σφαίρης ἐναλίγκιον ὄγκωι,
μεσσόθεν ἰσοπαλὲς πάντηι· τὸ γὰρ οὔτε τι μεῖζον
οὔτε τι βαιότερον πελέναι χρεόν ἐστι τῆι ἢ τῆι.
οὔτε γὰρ οὐκ ἐὸν ἔστι, τό κεν παύοι μιν ἱκνεῖσθαι
εἰς ὁμόν, οὔτ᾿ ἐὸν ἔστιν ὅπως εἴη κεν ἐόντος
τῆι μᾶλλον τῆι δ᾿ ἧσσον, ἐπεὶ πᾶν ἐστιν ἄσυλον·
οἷ γὰρ πάντοθεν ἶσον, ὁμῶς ἐν πείρασι κύρει.
αὐτὰρ ἐπεὶ πεῖρας πύματον, τετελεσμένον ἐστί
πάντοθεν, εὐκύκλου σφαίρης ἐναλίγκιον ὄγκωι,
μεσσόθεν ἰσοπαλὲς πάντηι· τὸ γὰρ οὔτε τι μεῖζον
οὔτε τι βαιότερον πελέναι χρεόν ἐστι τῆι ἢ τῆι.
οὔτε γὰρ οὐκ ἐὸν ἔστι, τό κεν παύοι μιν ἱκνεῖσθαι
εἰς ὁμόν, οὔτ᾿ ἐὸν ἔστιν ὅπως εἴη κεν ἐόντος
τῆι μᾶλλον τῆι δ᾿ ἧσσον, ἐπεὶ πᾶν ἐστιν ἄσυλον·
οἷ γὰρ πάντοθεν ἶσον, ὁμῶς ἐν πείρασι κύρει.
---
ἐν τῶι σοι παύω πιστὸν λόγον ἠδὲ νόημα
ἀμφὶς ἀληθείης· δόξας δ᾿ ἀπὸ τοῦδε βροτείας
μάνθανε κόσμον ἐμῶν ἐπέων ἀπατηλὸν ἀκούων.
ἐν τῶι σοι παύω πιστὸν λόγον ἠδὲ νόημα
ἀμφὶς ἀληθείης· δόξας δ᾿ ἀπὸ τοῦδε βροτείας
μάνθανε κόσμον ἐμῶν ἐπέων ἀπατηλὸν ἀκούων.
---
μορφὰς γὰρ κατέθεντο δύο γνώμας ὀνομάζειν·
τῶν μίαν οὐ χρεών ἐστιν ᾿ἐν ὧι πεπλανημένοι εἰσίν᾿
τἀντία δ᾿ ἐκρίναντο δέμας καὶ σήματ᾿ ἔθεντο
χωρὶς ἀπ᾿ ἀλλήλων, τῆι μὲν φλογὸς αἰθέριον πῦρ,
ἤπιον ὄν, μέγ᾿ [ἀραιὸν] ἐλαφρόν, ἑωυτῶι πάντοσε τωὐτόν,
τῶι δ᾿ ἑτέρωι μὴ τωὐτόν· ἀτὰρ κἀκεῖνο κατ᾿ αὐτό
τἀντία νύκτ᾿ ἀδαῆ, πυκινὸν δέμας ἐμβριθές τε.
τόν σοι ἐγὼ διάκοσμον ἐοικότα πάντα φατίζω,
ὡς οὐ μή ποτέ τίς σε βροτῶν γνώμη παρελάσσηι.
μορφὰς γὰρ κατέθεντο δύο γνώμας ὀνομάζειν·
τῶν μίαν οὐ χρεών ἐστιν ᾿ἐν ὧι πεπλανημένοι εἰσίν᾿
τἀντία δ᾿ ἐκρίναντο δέμας καὶ σήματ᾿ ἔθεντο
χωρὶς ἀπ᾿ ἀλλήλων, τῆι μὲν φλογὸς αἰθέριον πῦρ,
ἤπιον ὄν, μέγ᾿ [ἀραιὸν] ἐλαφρόν, ἑωυτῶι πάντοσε τωὐτόν,
τῶι δ᾿ ἑτέρωι μὴ τωὐτόν· ἀτὰρ κἀκεῖνο κατ᾿ αὐτό
τἀντία νύκτ᾿ ἀδαῆ, πυκινὸν δέμας ἐμβριθές τε.
τόν σοι ἐγὼ διάκοσμον ἐοικότα πάντα φατίζω,
ὡς οὐ μή ποτέ τίς σε βροτῶν γνώμη παρελάσσηι.
Zbývá již vyprávění (mythos) pouze o jedné cestě:
Že jest. Jsou na ní velice četná znamení,
že jsoucí je nezrozené a nehynoucí,
neboť je celoúdé, neochvějné a neukončené.
Že jest. Jsou na ní velice četná znamení,
že jsoucí je nezrozené a nehynoucí,
neboť je celoúdé, neochvějné a neukončené.
---
Aniž kdy bylo, aniž bude, vždyť jest nyní, zároveň vše (celé zároveň?),
jedno, souvislé. Vždyť jaký chceš pro ně vyzkoumat původ?
Jak a odkud by vzrostlo? Že by bylo z nejsoucího,
ti nelze (nedovolím) říkat ani myslet; neboť nelze ani myslet,
že není. A jaká as nutnost by přiměla jsoucí,
růst později nebo dříve, když by se počínalo z ničeho?
Tudíž musí buď veskrze být – nebo naprosto nebýt!
Aniž kdy bylo, aniž bude, vždyť jest nyní, zároveň vše (celé zároveň?),
jedno, souvislé. Vždyť jaký chceš pro ně vyzkoumat původ?
Jak a odkud by vzrostlo? Že by bylo z nejsoucího,
ti nelze (nedovolím) říkat ani myslet; neboť nelze ani myslet,
že není. A jaká as nutnost by přiměla jsoucí,
růst později nebo dříve, když by se počínalo z ničeho?
Tudíž musí buď veskrze být – nebo naprosto nebýt!
---
Ani že z nejsoucího by cos jiného vzniklo,
nesvolí důvěry síla, a proto Diké
neuvolňuje jsoucí z pout, aby vzniklo nebo zašlo,
nýbrž je drží. Rozsouzení teď záleží na tomto:
Jest nebo není? Je však už rozhodnuto tak, jak nutno:
(Pominout) tu cestu, která není myslitelná ani vyslovitelná,
neboť není pravdivá; a tu druhou, že jest, za správnou uznat.
Jak pak by se jsoucí potom odloučilo? Jak pak by také vzniklo?
Jestliže totiž vzniklo, není, ani jestliže kdys má být.
Tak je tedy vznikáni uhašeno a zánik mimo dosah.
Ani že z nejsoucího by cos jiného vzniklo,
nesvolí důvěry síla, a proto Diké
neuvolňuje jsoucí z pout, aby vzniklo nebo zašlo,
nýbrž je drží. Rozsouzení teď záleží na tomto:
Jest nebo není? Je však už rozhodnuto tak, jak nutno:
(Pominout) tu cestu, která není myslitelná ani vyslovitelná,
neboť není pravdivá; a tu druhou, že jest, za správnou uznat.
Jak pak by se jsoucí potom odloučilo? Jak pak by také vzniklo?
Jestliže totiž vzniklo, není, ani jestliže kdys má být.
Tak je tedy vznikáni uhašeno a zánik mimo dosah.
---
Ani je [jsoucí] nelze rozdělit, vždyť je celé stejné,
není ho zde trochu více, což by mohlo spojení bránit,
ani zas trochu méně; vše je přece naplněné jsoucím.
Tím je vše souvislé, neboť se jsoucím jsoucí se stýká.
Ani je [jsoucí] nelze rozdělit, vždyť je celé stejné,
není ho zde trochu více, což by mohlo spojení bránit,
ani zas trochu méně; vše je přece naplněné jsoucím.
Tím je vše souvislé, neboť se jsoucím jsoucí se stýká.
---
Je také nepohnutelné, v sevření mocných pout,
bez počátku a bez ustání, vždyť vznik i zánik
daleko zahnány byly, odvrhla je totiž jistota pravdy (pravdivá důvěra?).
Totéž a v tomtéž trvá, o sobě samo spočívá
a takto stálé zase trvá. Mocná Nutnost (Ananké) je totiž drží
v poutech meze, která je dokola svírá,
ježto ustanovení (řád, themis) nemůže být bez konce;
je totiž bez potřeb, by všechno potřebno bylo (? jinak by totiž potřebovalo vše?).
Je také nepohnutelné, v sevření mocných pout,
bez počátku a bez ustání, vždyť vznik i zánik
daleko zahnány byly, odvrhla je totiž jistota pravdy (pravdivá důvěra?).
Totéž a v tomtéž trvá, o sobě samo spočívá
a takto stálé zase trvá. Mocná Nutnost (Ananké) je totiž drží
v poutech meze, která je dokola svírá,
ježto ustanovení (řád, themis) nemůže být bez konce;
je totiž bez potřeb, by všechno potřebno bylo (? jinak by totiž potřebovalo vše?).
---
Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu
bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak
myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude
nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,
aby bylo vždy celé a bez hnutí. Proto vše bude
pouhým jménem, co lidé si vytkli věříce pevně,
že je to pravda: Vznikat a zanikat, být a též nebýt,
měnit svoje místo a barvu měnit jasnou.
Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu
bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak
myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude
nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,
aby bylo vždy celé a bez hnutí. Proto vše bude
pouhým jménem, co lidé si vytkli věříce pevně,
že je to pravda: Vznikat a zanikat, být a též nebýt,
měnit svoje místo a barvu měnit jasnou.
---
Nejzazší hranici majíc, je jsoucí ze všech stran zcela
ukončeno a obdobné útvaru vykroužené koule,
od středu všude je stejné a ani o málo větší,
ani o málo menší nemůže být zde nežli onde.
Není přec nejsoucího, jež by mu bránilo dospět
k stejnosti, ani není možno, by jsoucího zde bylo více,
jinde zase méně, než jest, neb celé je neporušeno.
Je totiž sobě odevšad rovné a stejně k mezím spěje.
Nejzazší hranici majíc, je jsoucí ze všech stran zcela
ukončeno a obdobné útvaru vykroužené koule,
od středu všude je stejné a ani o málo větší,
ani o málo menší nemůže být zde nežli onde.
Není přec nejsoucího, jež by mu bránilo dospět
k stejnosti, ani není možno, by jsoucího zde bylo více,
jinde zase méně, než jest, neb celé je neporušeno.
Je totiž sobě odevšad rovné a stejně k mezím spěje.
---
Zde já pro tebe již končím o pravdě hodnou vší víry
řeč i myšlenku, odtud pak pouhé domněnky lidí
smrtelných poznávej, vyslechna slov mých pořádek klamný.
Zde já pro tebe již končím o pravdě hodnou vší víry
řeč i myšlenku, odtud pak pouhé domněnky lidí
smrtelných poznávej, vyslechna slov mých pořádek klamný.
---
Dvoje podoby se lidé rozhodli pojmenovat.
Jednu z nich netřeba uznávat, v tom se mýlili oni,
protivná přiřkli jim těla a navzájem odlišné zcela dali jim znaky:
Jedna je plamenný aithéru oheň,
mírný, velice lehký a se sebou veskrze stejný,
ne však s podobou druhou. I tato prý o sobě trvá,
protikladná temná noc, tělo husté a těžké.
Tento řád světa celý ti vyložím, podobný pravdě,
abys míněním lidským již nikdy předstižen nebyl.
Dvoje podoby se lidé rozhodli pojmenovat.
Jednu z nich netřeba uznávat, v tom se mýlili oni,
protivná přiřkli jim těla a navzájem odlišné zcela dali jim znaky:
Jedna je plamenný aithéru oheň,
mírný, velice lehký a se sebou veskrze stejný,
ne však s podobou druhou. I tato prý o sobě trvá,
protikladná temná noc, tělo husté a těžké.
Tento řád světa celý ti vyložím, podobný pravdě,
abys míněním lidským již nikdy předstižen nebyl.