28 DK B 4
Parmenidés (zachoval Kléméns Alex. ve spisu Stromata, V, 15,5)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ἀλλὰ καὶ Παρμενίδης ἐν τῶι αὑτοῦ ποιήματι περὶ τῆς ἐλπίδος αἰνισσόμενος τὰ τοιαῦτα λέγει·
λεῦσσε δ᾿ ὅμως ἀπεόντα νόωι παρεόντα βεβαίως·
οὐ γὰρ ἀποτμήξει τὸ ἐὸν τοῦ ἐόντος ἔχεσθαι
οὔτε σκιδνάμενον πάντηι πάντως κατὰ κόσμον
οὔτε συνιστάμενον.
οὐ γὰρ ἀποτμήξει τὸ ἐὸν τοῦ ἐόντος ἔχεσθαι
οὔτε σκιδνάμενον πάντηι πάντως κατὰ κόσμον
οὔτε συνιστάμενον.
Avšak i Parmenidés, který mluví hádankovitě, říká o naději ve své básni toto:
Pohleď, jak nepřítomné (vzdálené) je mysli stejně pevně přítomné (úplně blízké),
vždyť jsoucí se přece od jsoucího odtrhnout nedá,
ani když se rozptyluje veskrze po celém světě,
ani když se zase spojí.
(Verze překladu zlomku Parmenidovy básně podle Havrdova vydání Klémenta:)
Všimni si: vzdálené věci jsou pro mysl přítomné stále;
jsoucí se jsoucího drží a nijak je odtrhnout nelze,
ať už je po světě rozseté zcela, anebo spojené.
vždyť jsoucí se přece od jsoucího odtrhnout nedá,
ani když se rozptyluje veskrze po celém světě,
ani když se zase spojí.
(Verze překladu zlomku Parmenidovy básně podle Havrdova vydání Klémenta:)
Všimni si: vzdálené věci jsou pro mysl přítomné stále;
jsoucí se jsoucího drží a nijak je odtrhnout nelze,
ať už je po světě rozseté zcela, anebo spojené.
po citaci Empedoklés 31 B 17, 21