28 DK A 25 /1
Parmenidés (zachoval Aristotelés ve spisu De caelo, III, 1; 298b 14)Součástí tohoto zlomku jsou také: 28 DK A 25 /2
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
οἱ μὲν γὰρ αὐτῶν ὅλως ἀνεῖλον γένεσιν καὶ φθοράν· οὐθὲν γὰρ οὔτε γίγνεσθαί φασιν οὔτε φθείρεσθαι τῶν ὄντων, ἀλλὰ μόνον δοκεῖν ἡμῖν, οἷον οἱ περὶ Μέλισσόν τε καὶ Παρμενίδην, οὓς εἰ καὶ τἆλλα λέγουσι καλῶς, ἀλλ᾿ οὐ φυσικῶς γε δεῖ νομίσαι λέγειν· τὸ γὰρ εἶναι ἄττα τῶν ὄντων ἀγένητα καὶ ὅλως ἀκίνητα μᾶλλόν ἐστιν ἑτέρας καὶ προτέρας ἢ τῆς φυσικῆς σκέψεως. ἐκεῖνοι δὲ διὰ τὸ μηδὲν μὲν ἄλλο παρὰ τὴν τῶν αἰσθητῶν οὐσίαν ὑπολαμβάνειν εἶναι, τοιαύτας δέ τινας νοῆσαι πρῶτοι φύσεις, εἴπερ ἔσται τις γνῶσις ἢ φρόνησις, οὕτω μετήνεγκαν ἐπὶ ταῦτα τοὺς ἐκεῖθεν λόγους.
Jedni z nich totiž vznik i zánik zcela odmítali. Například Melissos a Parmenidés říkali, že nic ze jsoucen nevzniká ani nezaniká, ale že se nám to pouze tak zdá. I když mnohé věci sice řekli správně, přesto není správné tvrdit, že mluví jako fyzikové, neboť bytí nezrozených a nepohyblivých jsoucen přísluší spíše jiné a přednější nauce. Přesto však nepředpokládali, že by bylo něco jiného než jsoucnost (úsia) vnímatelných věcí, avšak jako první mysleli takové přirozenosti, které jsou čímsi jako poznání nebo rozvaha, a náležité výpovědi o nich přenesli na ony smyslově vnímatelné věci.