Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:
[Zaregistrujte se]

Presokratici.cz

databáze zlomků předsókratovských myslitelů
24 DK A 5
Alkmaión (zachoval Theofrastos ve spisu De sensu et sensibilibus, 25-26)





[Přepnout na jednoduché zobrazení]


τῶν δὲ μὴ τῶι ὁμοίωι ποιούντων τὴν αἴσθησιν ᾿Αλκμαίων μὲν πρῶτον ἀφορίζει τὴν πρὸς τὰ ζῶια διαφοράν. ἄνθρωπον γάρ φησι τῶν ἄλλων διαφέρειν ὅτι μόνον ξυνίησι, τὰ δ᾿ ἄλλα αἰσθάνεται μέν, οὐ ξυνίησι δέ (B 1a), ὡς ἕτερον ὂν τὸ φρονεῖν καὶ αἰσθάνεσθαι, καὶ οὔ, καθάπερ ᾿Εμπεδοκλῆς, ταὐτόν· ἔπειτα περὶ ἑκάστης λέγει. ἀκούειν μὲν οὖν φησι τοῖς ὠσίν, διότι κενὸν ἐν αὐτοῖς ἐνυπάρχει· τοῦτο γὰρ ἠχεῖν [φθέγγεσθαι δὲ τῶι κοίλωι], τὸν ἀέρα δ᾿ ἀντηχεῖν. ὀσφραίνεσθαι δὲ ῥισὶν ἅμα τῶι ἀναπνεῖν ἀνάγοντα τὸ πνεῦμα πρὸς τὸν ἐγκέφαλον. γλώττηι δὲ τοὺς χυμοὺς κρίνειν· χλιαρὰν γὰρ οὖσαν καὶ μαλακὴν τήκειν τῆι θερμότητι· δέχεσθαι δὲ καὶ διαδιδόναι διὰ τὴν μανότητα καὶ ἁπαλότητα.
(26) ὀφθαλμοὺς δὲ ὁρᾶν διὰ τοῦ πέριξ ὕδατος. ὅτι δ᾿ ἔχει πῦρ, δῆλον εἶναι· πληγέντος γὰρ ἐκλάμπειν. ὁρᾶν δὲ τῶι στίλβοντι καὶ τῶι διαφανεῖ, ὅταν ἀντιφαίνηι, καὶ ὅσον ἂν καθαρώτερον ἦι, μᾶλλον. ἁπάσας δὲ τὰς αἰσθήσεις συνηρτῆσθαί πως πρὸς τὸν ἐγκέφαλον· διὸ καὶ πηροῦσθαι κινουμένου καὶ μεταλλάττοντος τὴν χώραν· ἐπιλαμβάνειν γὰρ τοὺς πόρους, δι᾿ ὧν αἱ αἰσθήσεις. περὶ δὲ ἁφῆς οὐκ εἴρηκεν οὔτε πῶς οὔτε τίνι γίνεται. [ἀλλ᾿] ᾿Αλκμαίων μὲν οὖν ἐπὶ τοσοῦτον ἀφώρικεν.
Rozdíl mezi člověkem a zvířaty, který nespočívá ve vnímání, vymezil poprvé Alkmaión. Říká totiž, že člověk se od jiných [živočichů] liší tím, že pouze on chápe (xyniési). Ostatní vnímají, avšak nechápou (B 1a), neboť rozvaha a vnímání pro něj nejsou totéž, jako jimi jsou podle Empedoklea. Dále mluví o každém z toho. Říká, že slyšíme ušima, protože to umožňuje prázdný prostor v nich, který zní [a rozezvučí dutinu] a vzduch se ozývá. Čicháme nosem, neboť při vdechování přivádíme vanutí k mozku. Jazykem zase rozeznáváme šťávy, neboť jazyk, který je vlahý a měkký, je svým teplem rozpouští. Díky své řídkosti a jemnosti je přijímá a předává.
(26) Oči vidí díky vodě v nich. Že v sobě mají také oheň, je zřejmé. Vždyť zazáří, když je udeřen. Vidíme díky tomu lesklému a průzračnému, co svítí naproti, a vidíme tím lépe, čím je čistší. Všechny smysly jsou pak připojeny k mozku. Proto jsou zmrzačeny, když se mozek pohne a změní své místo, neboť zabere průduchy, díky kterým se vnímání děje. O hmatu se nevyjádřil, ani jak se děje, ani čím že je.