24 DK A 3 /1
Alkmaión (zachoval Aristotelés ve spisu Metaphysica, I, 5; 986a22)Součástí tohoto zlomku jsou také: 24 DK A 3 /2 , 24 DK A 3 /3
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
ἕτεροι δὲ τῶν αὐτῶν τούτων τὰς ἀρχὰς δέκα λέγουσιν εἶναι τὰς κατὰ συστοιχίαν λεγομένας,
πέρας καὶ ἄπειρον,
περιττὸν καὶ ἄρτιον,
ἓν καὶ πλῆθος,
δεξιὸν καὶ ἀριστερόν,
ἄρρεν καὶ θῆλυ,
ἠρεμοῦν καὶ κινούμενον,
εὐθὺ καὶ καμπύλον,
φῶς καὶ σκότος,
ἀγαθὸν καὶ κακόν,
τετράγωνον καὶ ἑτερόμηκες.
ὅνπερ τρόπον ἔοικε καὶ ᾿Αλκμαίων ὁ Κροτωνιάτης ὑπολαβεῖν, καὶ ἤτοι οὗτος παρ᾿ ἐκείνων ἢ ἐκεῖνοι παρὰ τούτου παρέλαβον τὸν λόγον τοῦτον· καὶ γὰρ ἐγένετο τὴν ἡλικίαν ᾿Αλκμαίων [νέος] ἐπὶ γέροντι Πυθαγόραι, ἀπεφήνατο δὲ παραπλησίως τούτοις· φησὶ γὰρ εἶναι δύο τὰ πολλὰ τῶν ἀνθρωπίνων, λέγων τὰς ἐναντιότητας οὐχ ὥσπερ οὗτοι διωρισμένας ἀλλὰ τὰς τυχούσας, οἷον λευκὸν μέλαν, γλυκὺ πικρόν, ἀγαθὸν κακόν, μέγα μικρόν. οὗτος μὲν οὖν ἀδιορίστως ἀπέρριψε περὶ τῶν λοιπῶν,
περιττὸν καὶ ἄρτιον,
ἓν καὶ πλῆθος,
δεξιὸν καὶ ἀριστερόν,
ἄρρεν καὶ θῆλυ,
ἠρεμοῦν καὶ κινούμενον,
εὐθὺ καὶ καμπύλον,
φῶς καὶ σκότος,
ἀγαθὸν καὶ κακόν,
τετράγωνον καὶ ἑτερόμηκες.
ὅνπερ τρόπον ἔοικε καὶ ᾿Αλκμαίων ὁ Κροτωνιάτης ὑπολαβεῖν, καὶ ἤτοι οὗτος παρ᾿ ἐκείνων ἢ ἐκεῖνοι παρὰ τούτου παρέλαβον τὸν λόγον τοῦτον· καὶ γὰρ ἐγένετο τὴν ἡλικίαν ᾿Αλκμαίων [νέος] ἐπὶ γέροντι Πυθαγόραι, ἀπεφήνατο δὲ παραπλησίως τούτοις· φησὶ γὰρ εἶναι δύο τὰ πολλὰ τῶν ἀνθρωπίνων, λέγων τὰς ἐναντιότητας οὐχ ὥσπερ οὗτοι διωρισμένας ἀλλὰ τὰς τυχούσας, οἷον λευκὸν μέλαν, γλυκὺ πικρόν, ἀγαθὸν κακόν, μέγα μικρόν. οὗτος μὲν οὖν ἀδιορίστως ἀπέρριψε περὶ τῶν λοιπῶν,
(986b) οἱ δὲ Πυθαγόρειοι καὶ πόσαι καὶ τίνες αἱ ἐναντιώσεις ἀπεφήναντο. παρὰ μὲν οὖν τούτων ἀμφοῖν τοσοῦτον ἔστι λαβεῖν, ὅτι τἀναντία ἀρχαὶ τῶν ὄντων. τὸ δ᾿ ὅσαι παρὰ τῶν ἑτέρων, καὶ τίνες αὗταί εἰσιν.
= Parmenidés A 6
Jiní z pýthagorejců však říkají, že principů je deset. Vyslovují je v tomto pořadí:
Mez a neurčitost
liché a sudé
jedno a mnohost
pravé a levé
mužské a ženské
klidné a pohybující se
přímé a zakřivené
světlo a tma
dobré a špatné
čtverec a obdélník.
Stejného mínění patrně byl i Alkmaión z Krotónu, který tuto myšlenku převzal od nich - Alkmaión byl totiž ještě [mladý], když Pýthagorás byl stařec - nebo oni od něho. Tvrdí totiž, že většina lidských věcí je dvojitá a míní tím protiklady. Ne však určité, jako pýthagorejci, nýbrž libovolné, například bílé a černé, sladké a kyselé, dobré a zlé, veliké a malé. Vyjadřuje se o tom pouze neurčitě,
liché a sudé
jedno a mnohost
pravé a levé
mužské a ženské
klidné a pohybující se
přímé a zakřivené
světlo a tma
dobré a špatné
čtverec a obdélník.
Stejného mínění patrně byl i Alkmaión z Krotónu, který tuto myšlenku převzal od nich - Alkmaión byl totiž ještě [mladý], když Pýthagorás byl stařec - nebo oni od něho. Tvrdí totiž, že většina lidských věcí je dvojitá a míní tím protiklady. Ne však určité, jako pýthagorejci, nýbrž libovolné, například bílé a černé, sladké a kyselé, dobré a zlé, veliké a malé. Vyjadřuje se o tom pouze neurčitě,
(986b) zatímco pýthagorejci vyslovili i kolik je protikladů a jakých. Z obojího je tedy možné pochopit, že protiklady jsou principy toho, co je, avšak od pýthagorejců také kolik jich je a které to jsou.
Viz Diogenés Laertios, Vitae philosophorum V, 25: Aristotelés napsal dílko Proti nauce Alkmaiónově o jedné knize.